Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.02.2006, sp. zn. 6 Tdo 136/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.136.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.136.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 136/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. února 2006 o dovolání obviněného I. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2004, č. j. 11 To 447/2003-580, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 26/2003, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 9. 2003, č. j. 1 T 26/2003-476, byl obviněný I. P. (společně se spoluobviněným S. B.) uznán vinným jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jednak trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo obviněnému S. B. a I. P. uloženo ochranné opatření spočívající v zabrání věci, a to 637,5 g směsi heroinu. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění I. P. a S. B. odvolání. Ohledně obviněného S. B. v části týkající se trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2004, č. j. 11 To 447/2003-580, obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil, přičemž výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. zůstal nedotčen. Odvolání obviněného I. P. bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek Krajského soudu v Praze obviněný I. P. napadl dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v souvislosti se skončením vyšetřování a prostudováním spisu navrhl, aby policejní orgán provedl daktyloskopickou analýzu otisků, které se nacházejí na igelitové tašce, ve které byly nalezeny omamné látky. Je přesvědčen, že otisky prstů by prokázaly, že tuto tašku nikdy v ruce nedržel. Veškerý obsah dovolání obviněný zaměřil právě na otázku provedení, resp. neprovedení tohoto důkazu. Popírá, že by igelitovou tašku s drogami měl v držení. Namítl, že ani soudy nepřistoupily k opatření tohoto důkazu. Zdůraznil, že šlo o významný důkaz, který by svědčil v jeho prospěch a prokázal, zda je výpověď svědka pravdivá. Z uvedeného dovodil, že postup orgánů činných v trestním řízení byl v rozporu s ustanovením §164 odst. 3 tr. ř., ale i s ustanovením §2 odst. 1 tr. ř. Dospěl k závěru, že takovýto postup je porušením ustanovení čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobody, které zaručuje, že: „Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“ a porušením práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobody. Nebylo respektováno též ustanovení čl. 6 odst. 3 Evropské úmluvy o lidských právech. Ve svém důsledku bylo podle obviněného porušeno ustanovení §1 tr. zák. jímž je stanoven účel trestního zákona a kterým je „chránit …práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob“. Jak konstatoval, zákon v tomto směru nerozlišuje postavení fyzických osob v rámci trestního řízení a ochranu práv a oprávněných zájmů přiznává všem bez jakéhokoliv rozdílu. Domnívá se tedy, že ze strany orgánů činných v trestním řízení se mu nedostalo ochrany jeho práv založených hmotně právními normami, které se „projevilo nesprávným hmotně právním posouzením ve věci rozsahu ochrany mých jeho práv založených Evropskou úmluvou o lidských právech, Listinou základních práv a svobod a trestním zákonem ze strany Krajského soudu v Praze“. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 8. 1. 2004, č. j. 11 To 447/2003-580, tak rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 9. 2003, č. j. 1 T 26/2003-476, a věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil a konstatoval následující. Je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku argumentuje důvody, které již uplatnil v dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rámci dřívější obhajoby. Mimo tvrzení o své nevině trestným činem podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. meritornímu rozhodnutí nevytýká žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení. Zjištění, zda obviněný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty citovaného trestného činu věnovaly soudy obou stupňů náležitou pozornost a dospěly ke správným skutkovým závěrům. Popis skutku a jeho odůvodnění v rozsudcích obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a tomu odpovídá i použitá právní věta ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že dovolání obviněného nekoresponduje s dovolacím důvodem stanoveným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obsahově stojí mimo jeho rámec, jakož i mimo rámec kteréhokoli jiného zákonného důvodu dovolání. Obviněným uplatněný dovolací důvod totiž připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, nesprávnost postupu při provádění důkazů, neúplnost dokazování. Ačkoliv obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení důkazů a neúplnost dokazování a napadají tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Za této situace obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný neuvedl žádnou námitku, která by byla s to uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Na svou obhajobu totiž uvádí, že nebyl proveden důkaz – zajištěny a vyhodnoceny daktyloskopické otisky z igelitové tašky, v níž byly nalezeny omamné látky. Obviněný v dovolání nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním závěrem soudu, nýbrž namítl nedostatek mající původ v samotném skutkovém zjištění, když brojí především proti tomu, že nebyl proveden podle jeho názoru významný důkaz. Neúplnost dokazování však nemůže být předmětem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nadto považuje Nejvyšší soud za nutné se jen ve stručnosti zmínit o tom, že obhajoba obviněného, tj. že neměl v ruce igelitovou tašku s obsahem omamných látek byla vyvrácena zejména výpovědí svědků K. M. a J. M. Ohledáním na místě samém byly nalezeny balíčky s drogami, znalecký posudek z oboru chemie potvrdil, že se jednalo o heroin. Z výpovědi poškozeného K. M. vyplývá, že do místa jeho bydliště přijeli jak B., tak P. a heroin mu nabídli k prodeji. Rovněž potvrdil, že u obviněného P. viděl v ruce igelitovou tašku, kterou později policisté nalezli v automobilu na místě činu. Třebaže v případě obou svědků se jedná o osoby několikrát soudně stíhané, soud prvního stupně na čl. 15 – 17 odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl, na základě jakých dalších důkazů dospěl k závěru o věrohodnosti jejich výpovědí. Nejvyšší soud považuje za nezbytné dále uvést, že skutkové zjištění vyjádřené ve skutkové větě je výsledkem určitého procesu, který vychází z provedených důkazů a následně hodnocených ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Své úvahy rozvede soud ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti je potřebné uvést, že jak soud prvního stupně, tak i soud druhého stupně v odůvodnění svých rozsudků rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména, pokud sis vzájemně odporují. Z jejich rozsudků také vyplývá, proč nebylo vyhověno návrhu obviněného, který byl uplatňován již v řízení před odvolacím soudem a stal se podkladem pro podané dovolání. Zde musí Nejvyšší soud odkázat za přesvědčivé odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 4, kde se zabývá námitkami obviněného ohledně barvy igelitové tašky, kterou měl mít obviněný v ruce, když drogy nabízel k prodeji. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů je také zřejmé jak se vypořádaly s výpověďmi např. svědků, kteří měli vypovídat ve prospěch obviněného. Jinými slovy řečeno, obviněný na podporu svého tvrzení uvádí skutečnosti, které mají primárně původ v neúplném dokazování a své námitky zakládá na jiném skutkovém zjištění. Jak už bylo uvedeno, takové námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Toto učinil, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. února 2006 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:02/15/2006
Spisová značka:6 Tdo 136/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.136.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21