ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1441.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1441/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 dovolání, které podal obviněný V. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 6 To 291/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 305/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 3 T 305/2004, byl obviněný V. V. uznán vinným, že
1/ dne 7. 5. 2004 v 01.30 hod. na návsi v obci N. K., okr. L., odcizil z telefonní budky mincový telefonní přístroj zn. T. s účastnickým číslem, čímž způsobil a. s. Č. T. P. škodu ve výši 29.883,- Kč,
2/ dne 22. 5. 2004 kolem 02.00 hod. na návsi v obci H., okr. L., v telefonní budce se páčením pokusil vniknout do mincového telefonního přístroje T. v úmyslu odcizit z něj mince tak, že na něm odstranil číselnou klávesnici s displejem, čímž přístroj vyřadil z provozu a způsobil tak a. s. Č. T. P. na přístroji materiálovou škodu ve výši 5.825,- Kč a další škodu ve výši 900,- Kč,
a těchto útoků se dopustil, ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 2. 2003 pod sp. zn. 5 T 44/2003 byl odsouzen též pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 14. 3. 2006.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za to obviněného odsoudil podle §182 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl vysloven trest propadnutí věci - 1 ks štípacích kleští. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené organizaci Č. T., a. s. P., O., částku 6.725,25 Kč.
Proti rozhodnutí soudu prvého stupně podal obviněný odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 6 To 291/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu propadnutí věci - 1 ks štípacích kleští. Dále podle §131 odst. 1 tr. ř. odvolací soud nařídil opravu ve vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně a jeho opisech týkajících se výroku o náhradě škody.
Vůči konstatovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný V. V. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, které jsou mu kladeny za vinu. Konstatoval, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. se vyžaduje, aby jednáním pachatele byla způsobena porucha provozu obecně prospěšného zařízení, přičemž doba trvání takové poruchy není zákonem stanovena. Hodnocení této skutečnosti je třeba provádět s přihlédnutím ke všem okolnostem případu z hledisek uvedených v §3 odst. 4 a §88 odst. 1 tr. zák. Obviněný uvedl, že soudy obou stupňů se dobou trvání samotné poruchy nezabývaly, přičemž tato otázka je velmi důležitá pro právní kvalifikaci trestného činu; doba poruchy byla v posuzovaném případě navíc velmi krátká. Dále namítl, že v posuzovaném jednání nebyl prokázán úmysl ohrozit provoz veřejného telekomunikačního zařízení ani úmysl způsobit poruchu provozu obecně prospěšného zařízení. Podle názoru obviněného samotný popis skutkových okolností ve výroku o vině neodůvodňuje použitou právní kvalifikaci, ve zjištěném jednání lze eventuálně spatřovat trestný čin podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v obou případech je možné uložit podstatně mírnější trest.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný shledal v tom, že v rozhodnutí odvolacího soudu není obsažen výrok, jak bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti výroku o vině a trestu. Podle jeho mínění nelze z výroků obsažených v napadeném rozsudku učinit závěr, zda odvolání proti vině a trestu bylo důvodné či nikoliv. V této souvislosti obviněný uvedl, že pokud odvolací soud rozhodne o změně či zrušení některého výroku, takové rozhodnutí by mělo zároveň obsahovat výrok, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nedotčen, aby si odvolatel mohl učinit závěr, zda se po rozhodnutí odvolacího soudu v ostatních výrocích pro něho něco změnilo či nikoliv. Takto však odvolací soud nepostupoval a jeho rozhodnutí je proto nesrozumitelné.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 6 To 291/2005, a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, eventuálně aby odvolacímu soudu přikázal v usnesení chybějící výrok doplnit. Současně učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Litoměřicích podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu trestu odnětí svobody, jelikož s ohledem na navrhovanou změnu právní kvalifikace lze očekávat uložení nového trestu v kratší výměře, případně i podmíněný odklad výkonu trestu.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce odmítl námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu. Připustil, že jednání obviněného primárně směřovalo k získání majetkového prospěchu, avšak současně upozornil, že v případě dílčího útoku pod bodem 1) výroku o vině V. V. odcizil kompletní telefonní přístroj a v případě útoku pod bodem 2) tento přístroj rozsáhle poškodil, a proto za dané situace bylo naprosto nutným a nevyhnutelným následkem jeho jednání vyřazení veřejných telefonních stanic z provozu. Za takové situace lze podle státního zástupce u obviněného dovodit zavinění ve formě úmyslu přímého nejen k následku podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale i k těžšímu následku předpokládanému ustanovením §182 odst. 2 písm. a) tr. zák., ke kterému podle zásad ustanovení §6 písm. a) tr. zák. postačuje zavinění z nedbalosti. Rovněž poukázal na neúplnost skutkových zjištění, pokud rozhodnutí neobsahují údaj o tom, jak dlouho byly veřejné telefonní stanice vyřazeny z provozu. Z charakteru poškození těchto stanic však lze dovodit, že nešlo o nějaké drobné poškození, které by bylo možno odstranit jednoduchou a velmi krátkou dobu trvající opravou. Navíc je nutno přihlížet při hodnocení věci z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. ke všem okolnostem případu, nikoli tedy pouze k době trvání poruchy. V této souvislosti odvolací soud přiléhavě poukázal na okolnost, že místem činu byly malé obce, kde nebyl žádný jiný veřejný telefonní přístroj k dispozici. Státní zástupce zdůraznil, že i při absenci přesného vymezení doby, po kterou byly telefonní stanice vyřazeny z provozu, vykazuje skutek popsaný ve výroku o vině nejen formální, ale i materiální znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §182 odst. 2 písm. a) tr. zák. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., konstatoval, že odvolací soud rozhoduje o odvolání obviněného jako o celku, a tudíž pokud shledá odvolání částečně důvodným a některý výrok rozsudku soudu prvého stupně zruší nebo změní, není již na místě, aby ohledně ostatních výroků rozhodoval o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. Proto v posuzovaném případě nelze hovořit o chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl absenci úmyslu ohrozit provoz a způsobit poruchu veřejného telekomunikačního zařízení. Dále poukázal na nesprávné právní posouzení zjištěného skutku jako trestného činu podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., zejména pokud jde o znak „způsobení poruchy provozu obecně prospěšného zařízení“ s tím, že jeho jednání mělo být eventuálně kvalifikováno podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. Takto koncipované dovolací námitky směřují do správnosti právního posouzení skutku a svým obsahem korespondují s deklarovaným dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto mohl posoudit, zda napadená rozhodnutí vykazují namítané právní vady.
Předně nutno připomenout, že trestného činu poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí provoz veřejného telekomunikačního zařízení, zařízení držitele poštovní licence nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu a způsobí takovým činem poruchu provozu obecně prospěšného zařízení. Ve smyslu zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, je telekomunikačním zařízením i veřejná telefonní stanice. Zatímco k trestnímu postihu podle odstavce 1 zmíněného ustanovení se nevyžaduje způsobení poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení, ale „pouze“ bezprostřední nebezpečí poruchy, v případě odstavce 2 musí být jednáním pachatele způsobena porucha. Jednání, kterým může dojít k ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, není v §182 tr. zák. specifikováno. Musí jít o takové jednání, ze kterého hrozí bezprostřední nebezpečí poruchy obecně prospěšného zařízení. Způsobením poruchy provozu obecně prospěšného zařízení se přitom rozumí vyřazení obecně prospěšného zařízení z provozu. Jde o úmyslný trestný čin; ve vztahu k ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení postačí tzv. ohrožovací úmysl, ve vztahu k následku v podobě způsobení poruchy jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.) postačí zavinění z nedbalosti (srov. znění §6 tr. zák.).
Ze skutkových zjištění učiněných v předmětné věci mimo jiné vyplývá, že obviněný V. V. odcizil z telefonní budky mincový telefonní přístroj (bod 1 výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně) a dále se v telefonní budce pokusil páčením vniknout do mincového telefonního přístroje v úmyslu odcizit z něj mince tak, že na něm odstranil číselnou klávesnici s displejem, čímž přístroj vyřadil z provozu (bod 2 výroku o vině). V této souvislosti krajský soud uvedl, že v důsledku úmyslného jednání obviněného, který násilným způsobem odcizil veřejný telefonní přístroj a dále se snažil násilným způsobem za pomocí štípacích kleští odcizit mince z dalšího veřejného telefonního automatu, čímž ho vyřadil z provozu, došlo k ohrožení provozu veřejného telekomunikačního zařízení a současně byla dokonce způsobena porucha provozu obecně prospěšného zařízení. Dále k činu obviněného mimo jiné zdůraznil: „…v konkrétních případech se jednalo o malé obce, ve kterých jsou umístěny pouze jediné veřejné telefonní automaty a pro občany, kteří nedisponují vlastním telefonním přístrojem, jsou jedinými telefonními přístroji, kterými mohou v nezbytných případech přivolat záchrannou lékařskou službu, hasiče, případně orgány Policie ČR a odvrátit tak hrozící nebezpečí.“ (vše na str. 8 odůvodnění napadeného usnesení). S tímto názorem odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje. I když lze souhlasit s dovolatelem, že doba trvání poruchy provozu obecně prospěšného zařízení není trestním zákonem stanovena a z hlediska znění §88 odst. 1 tr. zák. nemůže jít jen o zcela krátkou dobu přerušení provozu, tak v předmětné trestní věci je nutno považovat materiální podmínku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §182 odst. 2 písm. a) tr. zák. za naplněnou. Z okolností projednávaného případu, zejména z charakteru jednání obviněného včetně způsobené poruchy je zřejmé, že jeho činem bylo v obou případech zcela znemožněno užívání veřejných telefonních přístrojů, přičemž jejich vyřazení nebylo krátkodobé. V prvém případě se jednalo o odcizení telefonního přístroje a ve druhém případě šlo o tak závažné poškození, které mělo za následek jeho vyřazení z provozu.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti není možno akceptovat ani výtku obviněného, že v jeho jednání nelze spatřovat úmysl ohrozit a porušit trestním zákonem chráněný zájem. V této souvislosti lze opět odkázat na již citované zjištění soudu druhého stupně, v rámci něhož uvedl, že obviněný V. V. jako osoba dospělá a svéprávná věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. Za dané situace proto jednal v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Ohledně dovolatelem tvrzené absence úmyslu způsobit poruchu obecně prospěšného zařízení, nutno připomenout, že k naplnění subjektivní stránky postačovalo v případě těžšího následku zavinění z nedbalosti, a to i nevědomé, tj. že obviněný nevěděl, že svým jednáním může způsobit poruchu provozu veřejného telekomunikačního zařízení, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný V. V. svým jednáním sestávajícím ze dvou dílčích útoků (body 1 a 2 výroku o vině) naplnil mimo jiné trestné činy [krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst 2 tr. zák. dílem ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. - ohledně nichž dovolání napadenému rozhodnutí nic nevytýká] i trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., nelze jim vytýkat pochybení.
V kontextu dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že jej lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Důvod dovolání obviněný V. V. spatřuje ve skutečnosti, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání a z rozhodnutí není patrno, zda jeho řádný opravný prostředek byl důvodný či nikoliv.
Nejvyšší soud nepovažuje zmíněný názor dovolatele za správný. Předně nutno uvést, že krajský soud se odvoláním obviněného V. V. náležitě zabýval. Dospěl k závěru, že provedené dokazování před soudem prvého stupně nebylo úplné a napadený rozsudek vykazuje vady ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Proto ve veřejném zasedání doplnil dokazování o výslechy dvou svědků. Dále v podrobnostech konstatoval (po zhodnocení všech důkazů včetně obhajoby obviněného), že v řízení bylo provedeno dostatečné dokazování, které je vyčerpávající a skutkový stav lze v daném stadiu řízení považovat za správně zjištěný. Pokud jde o právní kvalifikaci, odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením jednání obviněného okresním soudem. Výrok o trestu soud druhého stupně shledal zčásti správným, a to pokud jde o uložení trestu odnětí svobody a zařazení obviněného pro výkon tohoto trestu do příslušného typu věznice. Pochybení však bylo shledáno ve výroku o propadnutí věci - 1 ks štípacích kleští - podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. Odvolací soud uvedl, že provedenými důkazy bylo spolehlivě zjištěno, že štípací kleště jsou majetkem svědka Ř., a proto byl trest uložen v rozporu s ustanovením §55 odst. 2 tr. zák. Z tohoto důvodu napadený rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o propadnutí věci - 1 ks štípacích kleští - zrušil (vše v podrobnostech na str. 3 až 9 odůvodnění napadeného usnesení).
Nejvyšší soud připomíná, že ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvého stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §256 a §258 odst. 1, 2 tr. ř. vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, nemusí již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. rozhodovat o zamítnutí „zbývající části“ odvolání, popřípadě vyslovit, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Jelikož Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil výrok o trestu propadnutí věci - 1 ks štípacích kleští, nemohl již samostatným výrokem vyslovit, že odvolání obviněného se jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítá. Případné konstatování soudu druhého stupně ve výrokové části, že jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen, by bylo možno považovat za nadbytečné a v praxi odvolacích soudů se často používá pouze pro lepší srozumitelnost rozhodnutí. Ve světle shora rozvedených argumentů nelze vznesené námitce obviněného přisvědčit.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného V. V. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který uplatnil v souvislosti s podaným dovoláním. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvého stupně, který ho však neučinil, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k