ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.167.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 167/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2006 dovolání, které podal obviněný V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 4 To 181/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 19/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 5 T 19/2005, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého posudku podle §175 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
dne 9. 9. 2003 v době od 10.50 do 11.15 hod. v N. J. v budově okresního soudu, ul. T., okr. N. J., když byl vyslýchán jako svědek mimo hlavní líčení v trestní věci sp. zn. 1 T 49/2003 proti obviněnému Z. E., který byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221/1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231/1 tr. zák., ačkoli byl poučen o trestních následcích křivé výpovědi, úmyslně uvedl nepravdivé okolnosti o napadení poškozeného J. Š. obviněným Z. E. ze dne 19. 9. 2002, k němuž došlo v šatně žáků na Z. s. v N. J., kdy tvrdil, že k napadení poškozeného J. Š. nedošlo, a dále zamlčel skutečnost, že s poškozeným J. Š. krátce po jeho napadení obviněným E. hovořil a že J. Š. mu ukazoval zranění levé ruky, které utrpěl v důsledku zmiňovaného útoku, přičemž dalšími provedenými důkazy v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 49/2003, a to zejména výpověďmi svědků J. Š., M. Ř. a L. Ž., jakož i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví úrazové chirurgie MUDr. V. K. bylo prokázáno, že poškozený Z. E. napaden byl a V. B. byl o této skutečnosti J. Š. informován a Z. E. byl odsouzen podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně pod č. j. 1 T 49/2003-190 ze dne 19. 8. 2004, který nabyl právní moci 22. 12. 2004 podle §221/1 tr. zák. za použití §35/1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Za tento trestný čin byl obviněný V. B. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 4 To 181/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči konstatovanému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný V. B. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že soud prvního stupně nesprávně formuloval skutkovou větu, zejména v okolnosti, že měl uvádět, že k napadení poškozeného nedošlo. V této souvislosti obviněný konstatoval: „Tento výrok je neúplný, když v něm chybí podstatná okolnost, a to že k napadení poškozeného nedošlo za mé přítomnosti. Tedy, že jsem se takto vyjadřoval pouze k okamžiku, kdy jsem byl v šatně přítomen současně s poškozeným J. Š. a Z. E., jak jsem uvedl ve své výpovědi v původním hlavním líčení a výslovně uvedl i ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu... Takto tato podstatná okolnost mé přítomnosti byla opakovaně tvrzena i samotným poškozeným, který uvedl, že samotnému napadení jeho osoby Z. E. nebyl v šatně zimního stadionu nikdo přítomen, a dále při výslechu v hlavním líčení potvrdil v návaznosti na výpověď své manželky S. Š. i to, že jsme se v předmětné šatně zimního stadionu potkali mimo okamžik napadení za přítomnosti Z. E. Takto tuto okolnost, že jsem vypovídal k jinému setkání v šatně, nikoliv k okamžiku napadení, také vyhodnotil Okresní soud v Novém Jičíně v odůvodnění rozhodnutí č. j. 1 T 49/2003 ze dne 19. 8. 2004.“
Podle názoru obviněného má podstatný význam pro rozhodnutí skutečnost, že okresní soud neúplně formuloval v rozsudku skutkovou větu a v návaznosti na to nesprávně právně vyhodnotil jeho jednání jako přímý úmysl nepravdivě hovořit o okolnosti. Zdůraznil, že touto podstatnou okolností se okresní ani krajský soud nezabýval, ačkoliv ji v odvolání výslovně namítal. V rámci skutkové věty si soudy obou stupňů jeho výpověď, která měla být předmětem trestného činu, zcela nesprávně extenzivně formulovaly k celému jednání toho dne, tj. že měl tvrdit, že uvedeného dne k napadení poškozeného vůbec nedošlo. Nic takového však obviněný neuvedl a ani nemohl, protože předmětného dne nebyl společně se jmenovanými v průběhu celého tréninku na zimním stadionu. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů neprovedly v tomto směru žádné dokazování, ačkoliv trval na předvolání všech svědků. Krajský soud dokonce uvedl, že k prokázání jeho trestného jednání naprosto postačovaly písemné důkazy, které byly zcela logicky pořízeny z obsahu spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 1 T 49/2003. V rámci hlavního líčení se soud při dokazování zaměřil pouze na samotný okamžik napadení poškozeného, kdy všechny svědky vytěžoval pouze k tomuto okamžiku a nikoliv k celému tréninku na zimním stadionu, v jehož průběhu k napadení došlo. Širším dějem se zabývaly pouze orgány činné v rámci přípravného řízení, které však v souladu s trestním řádem vytěžovaly svědky formou úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 tr. ř., a tedy k jejich obsahu nelze v rámci hlavního líčení přihlížet. V tomto směru obviněný vyjádřil přesvědčení, že úřední záznam nelze použít v hlavním líčení pouze v tom trestním řízení, ve kterém byl pořízen. Jeho přečtení jako listinného důkazu nelze odmítnout v jiném trestním řízení, pokud je na jeho obsahu založena obhajoba obviněného stíhaného pro trestný čin a obsahuje-li údaje důležité pro toto řízení. Obsahem úředních záznamů obviněný chtěl zejména poukázat na údaje a rozpory v jednotlivých výpovědích svědků, které se týkají jak časových okolností, tak i popisu pohybu jednotlivých osob v průběhu tréninku. S ohledem na dobu, která uplynula od předmětného napadení dne 19. 9. 2002, kdy si osoby podávající tato vysvětlení již nemusí pamatovat detaily, které se vztahují k časovým popisům událostí a pohybu jednotlivých osob, obviněný navrhoval provedení těchto úředních záznamů jako listinných důkazů a neopakovatelných úkonů. Ze stejného důvodu navrhoval i výslechy všech původních svědků, což soud odmítl; úřední záznamy soud nehodnotil ani z hlediska nutnosti vyslechnout tyto osoby v hlavním líčení k širšímu ději na zimním stadionu.
Dále obviněný poukázal na právo na spravedlivý proces, jež podle jeho přesvědčení bylo v řízení před soudy porušeno. Rovněž byly porušeny povinnosti orgánů činných v trestním řízení z vlastní iniciativy vyhledávat a provádět důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soudy obou stupňů zaměřily své dokazování výhradně k prokázání jeho viny, aniž vzaly v úvahu, zda v dosud zjištěném skutkovém stavu neexistují důvodné pochybnosti o jeho nevině, případně zda spáchaný skutek je vůbec trestným činem. Ani jeden ze soudů se náležitě nevypořádal s verzí, že se obviněný ve své výpovědi vyjadřuje k jinému časovému okamžiku setkání s J. Š. a Z. E., než při kterém došlo k napadení. Podle názoru dovolatele je vina jeho osoby postavena na závěru, že v předchozím trestním řízení byl Z. E. usvědčen z napadení J. Š. a vzhledem k tomu není pochyb, že i obviněný je vinný trestným činem křivé výpovědi, když údajně vypovídal ve prospěch obviněného Z. E. Pokud orgány činné v trestním řízení prokázaly vinu Z. E., není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že osoba vypovídající jako svědek v trestním řízení, a to jinak než ve prospěch obžaloby, vypovídala nepravdu a byla vedena úmyslem křivě vypovídat. Obviněný uzavřel, že pokud by byl skutek ve výroku řádně a úplně popsán, žádné konkrétní zjištění nenaplňuje zákonný znak „uvedení nepravdy“ a z popisu skutku ani z odůvodnění rozsudku by nebylo možné rovněž dovodit, na základě jakých důkazů soud dospěl k tomuto jednoznačnému závěru o spáchání trestného činu formou přímého úmyslu.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 4 To 181/2005, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 5 T 19/2005, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zcela evidentní po celou dobu trestního řízení proti odsouzenému Z. E. postoj obviněného V. B. a jeho zjevná snaha svojí výpovědí jmenovaného vyvinit z trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Podstata výpovědi obviněného spočívala v tom, že měl být přítomen v šatně v době, kdy se zde zdržovali odsouzený Z. E. i poškozený J. Š. a svou výpovědí vylučoval, že by v této rozhodné době a na označeném místě došlo k fyzickému napadení poškozeného ze strany odsouzeného. Podle státního zástupce je ze skutkových zjištění soudů zřejmé, že obviněný V. B. uvedl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí [§175 odst. 2 písm. a) tr. zák.], i když tato skutková zjištění soud prvního stupně poněkud nepřesně formuloval do skutkové věty. Obviněný rovněž zamlčel okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí [§175 odst. 2 písm. b) tr. zák.], neboť „…zamlčel skutečnost, že s poškozeným J. Š. krátce po jeho napadení obviněným E. hovořil a že J. Š. mu ukazoval zranění levé ruky, které utrpěl v důsledku zmiňovaného útoku… a V. B. byl o této skutečnosti informován…“. Státní zástupce konstatoval, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného V. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V kontextu s výše rozvedenými argumenty je nutno konstatovat, že obviněný v podstatné části dovolání uplatnil námitky, které na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají. Jde o výtky, že nebyly provedeny výslechy svědků navržených obhajobou, bylo odmítnuto provedení úředních záznamů z trestního řízení již odsouzeného Z. E. jako důkazů ve stávajícím trestním řízení, výpověď obviněného byla soudy chybně interpretována a že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Nutno zdůraznit, že všechny tyto v dovolání podrobněji rozvedené výhrady jsou polemikou obviněného se skutkovými zjištěními soudů včetně toho v jakém rozsahu provedly důkazy, jak je hodnotily a co z nich vyvodily. Těmito námitkami obviněný vytýká soudům zejména porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovozuje vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše zdůrazněno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. Námitkami tohoto druhu obviněný vybočil nejen z rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zmíněné výhrady nelze podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně zakotvených důvodů dovolání. Pokud by obviněný učinil pouze tyto námitky, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud shledal jako relevantní výtku obviněného zpochybňující naplnění znaku „uvedení nepravdy“ ve smyslu §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., a to zejména s odkazem na formulaci skutkové věty rozsudečného výroku, jež podle obviněného uvedený zákonný znak předmětného trestného činu nevyjadřuje. Tato námitka je způsobilá uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí vykazuje namítanou právní vadu.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny
a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, nebo
b) takovou okolnost zamlčí.
Z tzv. skutkové věty, jak je v rozsudečném výroku popsána, mimo jiné vyplývá, že obviněný V. B. jako svědek vyslýchaný mimo hlavní líčení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 49/2003 proti obviněnému Z. E., ačkoliv byl poučen o trestních následcích křivé výpovědi, úmyslně uvedl nepravdivé okolnosti o napadení poškozeného J. Š. obviněným Z. E. ze dne 19. 9. 2002, k němuž došlo v šatně žáků na Z. s. v N. J., kdy tvrdil, že k napadení poškozeného J. Š. nedošlo, a dále zamlčel skutečnost, že s poškozeným J. Š. krátce po jeho napadení obviněným E. hovořil a že J. Š. mu ukazoval zranění levé ruky, které utrpěl v důsledku zmiňovaného útoku … “. V této souvislosti lze připomenout, že podle znění protokolu V. B. jako svědek mimo jiné uvedl: „Toho dne 19. 9. byl trénink od 7.45 hod. na zimním stadioně, přičemž mi volal pan E., zda bych mohl přijít na 8.30 hod. s tím, že je tam pan Š. a že bychom si s ním o tom mohli promluvit. Když jsem tam přišel, tak mně pan E. čekal v šatně, za námi pak přišel pan Š.. Pan E. pro něj zašel těsně předtím, než jsem já došel na tribunu, alespoň takto jsem byl s panem E. domluven. Já jsem šel přímo na šatnu.“ Rovněž konstatoval: „…pokud je mi předestřeno, že z výpovědi svědků Ř. a Ž. se podává, že jsem měl být poblíž nich za plexisklem po celou dobu, co pan Š. odešel s panem E. na šatnu, tak tvrdím, že to není pravda. Nikdo jiný nevěděl, že jsme na té šatně. Až později po odchodu pana Š. zde přišel pan P. S tímto jsme nemluvili o tom jednání s panem Š., k žádnému incidentu nedošlo, takže jsme ho neměli o čem informovat. Já jsem se na té šatně ptal pana Š., proč nás obvinil z toho, že se chceme přiživit na dětech. Také jsem se ho ptal, kdo mu to řekl. On tvrdil, že to neřekl, že to není pravda, na tom trval a potom utekl. Proč utekl, to nevím, nedošlo mezi námi k žádné hádce, nikdo nikoho neuhodil. Nevím, jak je možné, že měl poranění na ruce.“ (vše na č. l. 46 až 47 spisu). Z odůvodnění rozsudku okresního soudu dále vyplývá, z jakých skutkových východisek bylo při stanovení viny dovolatele vycházeno. Prvostupňový soud poukázal na obsah protokolu o výslechu V. B. před soudkyní Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 1 T 49/2003 (z něhož bylo citováno výše), přičemž k jeho jednání uvedl: „…jmenovaný jako svědek po poučení ve smyslu ust. §100 a §101 tr. řádu vypověděl, že se na celou událost ze dne 19. 9. 2002 velmi dobře a detailně pamatuje, načež zejména tvrdil, že Z. E. J. Š. fyziky nenapadl a neuvedl (zamlčel), že by viděl poranění na levé ruce poškozeného, případně že by mu poškozený toto zranění ukazoval“. V návaznosti nato soud prvního stupně k činu obviněného zdůraznil: „…uváděl po zákonném poučení ve smyslu §§100 a 101 tr. řádu nepravdivé skutečnosti o napadení J. Š. či je zamlčoval, jednal v přímém úmyslu podat v řízení před soudem výpověď, kterou by přispěl k zpochybnění E. obvinění. Jednalo se přitom o skutečnosti významné pro rozhodnutí o vině jmenovaného v trestní věci sp. zn. 1 T 49/2003. Jeho výpověď se vztahovala bezprostředně k jednání Z. E., ale i J. Š. po spáchání činu a významně mohla ovlivnit především věrohodnost výpovědi J. Š. Skryt zde nezůstal ani motiv B. takto vypovídat. Jak je zřejmé z výpovědi Š., Ř., ale i P., s E. udržoval dobré vztahy a měl jej podporovat i ohledně jeho plánu na nákup tzv. štulpen pro družstvo žáků.“ (vše na str. 3 a 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Rovněž z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jenž se s obsahově shodnou námitkou obviněného zabýval v rámci odvolacího řízení a doplnil dokazování kompletním obsahem spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 1 T 49/2003, zcela jednoznačně vyplývá naplnění zmíněného znaku vytýkaného trestného činu. Odvolací soud také připomněl, že obviněný V. B. byl u hlavního líčení dne 19. 8. 2004 opětovně slyšen v procesním postavení svědka, kdy setrval na své verzi z 9. 9. 2003, a to i při konfrontaci s poškozeným J. Š. a svědkem M. Ř. Podle soudu druhého stupně jde o „zcela evidentní postoj obžalovaného B. po celou dobu trestního řízení proti odsouzenému E. a zjevná snaha odvolatele svoji výpovědí odsouzeného E. vyvinit z trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu“. Poukázal i na podstatu výpovědi obviněného V. B. spočívající v tom, „že měl být údajně, v rozporu s objektivně zjištěnou realitou, přítomen v šatně v době, kdy se zde zdržovali ods. E. i poškozený Š. a svou výpovědí vylučoval, že by v této rozhodné době a na označeném místě došlo k fyzickému napadení poškozeného ze strany odsouzeného“. (vše na str. 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Z konstatovaných skutečností je zřejmé, že relevantně uplatněná dovolací námitka obviněného nemůže obstát, neboť pomíjí skutková východiska ze kterých vycházely při posuzovaní jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tím, že po náležitém zákonném poučení vypovídal v procesním postavení svědka před soudem nepravdivě o podstatných okolnostech předmětného incidentu, neboť účelově tvrdil, že k napadení poškozeného J. Š. v šatně za jeho přítomnosti nedošlo, ačkoliv byl po události jmenovaným informován o napadení jeho osoby Z. E. a poškozený mu rovněž ukazoval poranění levé ruky, které utrpěl, což při výpovědi zamlčel, a to vše s evidentní snahou napomoci Z. E. v jeho trestní věci, naplnil všechny zákonné znaky trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. včetně úmyslného zavinění. Správnému posouzení skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně aplikovaná právní věta.
Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda obviněným namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. byl relevantně uplatněn. Podle tohoto ustanovení (viz jeho doslovná citace popsaná výše) je důvod dovolání dán v případech, kdy nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výroku o vině jsou vymezeny v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., náležitosti výroku o trestu v ustanovení §122 odst. 1 tr. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud obviněný V. B. napadl výrok o vině s tím, že je neúplný, neboť skutková věta je nesprávně, respektive neúplně formulována, když v ní chybí podstatná okolnost, že k napadení poškozeného nedošlo „za jeho přítomnosti“, tak ve skutečnosti výše citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. z hlediska obsahu vznesené námitky neuplatnil, nýbrž konstatoval neúplnost skutkových zjištění. Výrok o vině v napadeném rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně není neúplným, a již vůbec nemůže chybět. Zmíněnou výhradu obviněného tudíž nelze subsumovat nejen pod žádnou z alternativ uplatněného dovolacího důvodu, ale ani pod některý z dalších v zákoně taxativně zakotvených důvodů dovolání.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného V. B. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k