ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.173.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 173/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. února 2006 o dovolání obviněného A. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2004, č. j. 4 To 237/2004-140, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 187/2003, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2004. č. j. 4 To 237/2004-140, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 89 T 187/2003-121, ve výroku o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. v bodech 1), 2), v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 89 T 187/2003-121, byl obviněný A. V. pod bodem 1) a 2) výroku rozsudku uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a v bodě 3) výroku rozsudku trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 3, 4 tr. zák. za podmínek §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ambulantní. Proti tomuto rozsudku si obviněný podal odvolání.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2004, č. j. 4 To 237/2004-140, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §32 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek obviněný napadl dovoláním.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný podal dovolání do výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Dovolání opřel o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak uvedl, z judikatury vyplývá, že jednání pachatele naplňující skutkovou podstatu trestného činu §242 tr. zák. se musí vztahovat i k věku poškozeného, což znamená, že musí být prokázáno, že pachatel věděl o skutečnosti, že poškozený je ve věku mladším 15 let (úmysl přímý), nebo že byl o této skutečnosti z nějakého důvodu alespoň prokazatelně srozuměn (úmysl nepřímý). Upozornil na to, že v tomto směru Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku pouze konstatoval, že obviněný měl vědomě osahávat nezletilé, aniž však toto tvrzení jakkoli odůvodnil. Krajský soud v Brně se s touto námitkou obhajoby vypořádal tvrzením, že s ohledem na okolnosti případu je zřejmé, že obviněný byl alespoň srozuměn s tím, že poškozeným není dosud 15 let. Tyto okolnosti však nijak konkretizoval. Obviněný se domnívá, že z žádného důkazu, ani z konstatovaného skutkového stavu, nelze dovodit, že by věděl, že poškození jsou ve věku mladším 15 let. Má za to, že při neexistenci vědomí či srozumění pachatele o skutečnosti, že poškozeným není 15 let nelze takové jednání kvalifikovat jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněného obžaloby zprostil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Aby se jednalo o trestný čin, musejí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, následně je třeba se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, aby byla splněna materiální podmínka trestnosti. Dovoláním obviněný po subjektivní stránce zpochybňuje naplnění jednoho z formálních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., tudíž jde o právně relevantní námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let (alinea první) nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije (alinea druhá).
Podkladem pro učiněný výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v bodě 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně v tom, že obviněný „v přesně nezjištěný den v měsíci červnu 2003 v B. v bytě S. na ulici Č. osahával nezletilého P. Z., po celém těle a přitom se ho vyptával, zda je pohlavně vzrušen, po slovním odporu nezletilého svého jednání zanechal“, v bodě 2) výroku rozsudku (téhož soudu), že „dne 20. 7. 2003 v bytě rodiny Z. v B. na ulici J. O. strčil ruku do kalhot nezletilého M. V., chytil ho za přirození a začal mu ho mačkat a přitom se ho vyptával, zda je pohlavně vzrušen, po slovním odporu nezletilého svého jednání zanechal“.
Subjektivní stránka trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán úmyslně (§3 odst. 3 tr. zák.). Úmysl pachatele se musí vztahovat i k tomu, že předmětem útoku je osoba mladší než patnáct let. Postačí však, aby šlo o úmysl eventuální.
Pokud obviněný v dovolání namítl, že z popisu skutku nelze dovodit, že by byl alespoň srozuměn s tím, že poškozenému (poškozeným) dosud není patnáct let, je třeba jeho námitce přisvědčit. V popisu skutku totiž v jakémkoliv směru slovní vyjádření toho zákonného znaku chybí. Zavinění jako obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu musí v sobě zahrnovat vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, v konkrétní věci tedy i k otázce věku osob, které byly předmětem jeho útoku.
Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že jeho skutkové zjištění neobsahuje obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., neboť z popisu skutku není zřejmá vědomost obviněného o tom, že se jednalo o osobu mladší patnácti let. Tato skutečnost není patrna ani z odůvodnění rozhodnutí, které bylo zaměřeno pouze na zjištění, zda se obviněný dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, tedy zda uskutečnil jednání popsané ve výroku rozsudku, aniž by se soud stejně pečlivě zaměřil na zjištění, zda obviněný věděl, že se jedná o osoby mladší patnácti let. Odvolací soud na uvedený nedostatek nereagoval, byť k otázce věku byla vznesena v rámci odvolání námitka, kterou odvolací soud paušálně bez bližší argumentace odmítl. Dovolací důvod byl tedy uplatněn důvodně a jeho primární naplnění spočívá v tom, že ve skutkovém zjištění není vyjádřen objektivní znak trestného činu pohlavního zneužívání, přičemž se mu soud prvního ani druhého stupně nevěnovaly ani ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Uvedení věku nezletilého v odůvodnění resp. ve skutkovém zjištění je pouhým konstatováním objektivní skutečnosti bez hodnotícího hlediska k obligatornímu znaku subjektivní stránky trestného činu.
Ačkoliv soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák., není zřejmé, z jakých skutečností dovodil, že pachatel věděl, že jde o osoby mladší než patnáct let. Ostatně naplnění předmětného zákonného znaku nevěnoval pozornost ani soud odvolací a spokojil se s konstatováním, že „s ohledem na okolnosti případu správně soud I. stupně dovodil, že obžalovaný musel být alespoň srozuměn, že poškozeným není dosud 15 let“. Jaké okolnosti však měl odvolací soud na mysli není z jeho rozhodnutí ani z rozsudku soudu prvního stupně patrno. S ohledem na shora uvedené je Nejvyšší soud toho názoru, že ke skutečnosti, zda obviněný věděl, kolik je poškozeným let, nebylo prováděno dokazování, resp. této otázce nebyla věnována patřičná pozornost. Za této situace proto nemůže výrok o vině trestným činem podle §242 odst. 1 tr. zák. obstát. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a jako vadnou část řízení předcházejícího i rozsudek Městského soudu v Brně, pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Současně zrušil i další rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pokud jde o výrok o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., tento nebyl dovoláním napaden.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann