ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.184.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 184/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2006 dovolání, které podala obviněná I. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 5 To 406/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 374/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 17 T 374/2004, byla obviněná I. M. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., protože
v době od 6. 5. 2002 do 22. 6. 2002 na různých místech v okrese Z., jakožto osoba oprávněná na základě dealerské smlouvy č. ze dne 1. 8. 2001, k inkasu finančních prostředků od klientů poškozené F. s. r. o., H., P., IČ, vybrala od klientů poškozené K. B., V. V., J. H., M. S. (dříve B.), L. H., A. E., Z. Š., A. G., A. T., Z. P., D. P. a L. Š. částku celkem 22.170,- Kč, kteréžto finanční prostředky neodvedla poškozené, jak bylo její povinností a ponechala si je pro vlastní potřebu, čímž poškozené způsobila škodu v uvedené výši.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §248 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené F. s. r. o. se sídlem P., H., IČ, škodu ve výši 22.170,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná I. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 5 To 406/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná I. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mimořádném opravném prostředku obviněná rozvedla skutečnosti, které by měly uplatněný dovolací důvod naplnit. Konstatovala, že od počátku trestního stíhání se hájí tím, že se trestné činnosti nedopustila. Připomněla, že na základě dealerské smlouvy pracovala pro společnost F. s. r. o., zprostředkovávala půjčky pro klienty této společnosti, byla oprávněna inkasovat splátky půjček a potvrdila převzetí jednotlivých splátek do klientských knížek. Všechny splátky řádně odvedla společnosti F. s. r. o. Tato společnost ukončila asi po roce a půl činnost své kanceláře ve Z. a její vedení sdělilo I. M., že klienti budou nadále splátky půjček zasílat poštovními poukázkami. Obviněná uvedla, že peníze, které od klientů vybrala, byly skládány v Č. a. s. v pobočce ve Z.; sporné částky, jež jsou předmětem trestního řízení, posílala z pošty na H. n. ve Z. Zdůraznila, že od poškozené společnosti dostala dopis, aby jí odevzdala všechny doklady, které jí zůstaly, což učinila. Z tohoto důvodu jí nezbyly žádné doklady o řádném podání sporných finančních částek na poště.
V dalším textu dovolání obviněná zopakovala, že neměla připomínky k výpovědím svědků, kteří potvrdili, že jí předmětné peníze předali. K jejímu návrhu bylo ohledně odeslání peněz provedeno šetření na poště, avšak příslušné doklady se nepodařilo dohledat. Namítla, že navrhovala ustanovení znalce z oboru ekonomiky, který by z účetnictví poškozené společnosti zjistil, zda předmětné finanční částky obdržela či nikoliv. Tomuto návrhu však soud nevyhověl a neuvěřil jejímu tvrzení o odeslání peněz společnosti F. s. r. o., i když nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustila. V této spojitosti v podrobnostech zdůraznila skutečnosti, které by měly svědčit v její prospěch (dosavadní bezúhonnost, společnost F. s. r. o. neměla s její osobou žádné problémy týkající se peněz od klientů, jejich převzetí dovolatelka potvrzovala a musela počítat s tím, že je bude muset společnosti vykázat a převést, veškeré doklady o předání peněz k poštovní přepravě zaslala poškozené společnosti, která se zabývá půjčováním finančních prostředků klientům řádově v tisících, a proto je možné že došlo k pochybení, když F. s. r. o. předmětné částky obdržela, ale mohla opomenout je vykázat ve svých příjmech). Podle obviněné nebylo prokázáno, že se dopustila trestné činnosti, jak je jí kladena za vinu. Soudy se dopustily pochybení, pokud jí uznaly vinnou z trestného činu, neboť tento závěr nemá oporu v provedených důkazech.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 5 To 406/2005, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Rovněž vyjádřila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Obviněná také učinila podnět, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil vykonatelnost výroku v napadených rozhodnutích o její povinnosti k náhradě škody.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je z dovolací argumentace zcela nepochybné, že se dovolání míjí s věcným naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž neodpovídá ani žádnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Konstatovala, že po zhodnocení důkazů soudy vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily i odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné I. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou I. M. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněná popisuje svoji verzi předmětné události s tím, že peníze od klientů odevzdala k poštovní přepravě ve prospěch společnosti F. s. r. o. Zdůrazňuje, že si neponechala doklady prokazující tento postup, upozorňuje na bezúhonnost své osoby i možnost, že poškozená společnost mohla opominout, a to vzhledem k rozsáhlé agendě, předmětné finanční částky vykázat ve svých příjmech. Namítá, že navrhovala doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, čemuž však soud nevyhověl. Nutno zdůraznit, že všechny tyto v mimořádném opravném prostředku podrobně rozvedené výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněná nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Znojmě (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněné výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné I. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., tj. aby před rozhodnutím o dovolání byl odložen výkon pravomocného výroku, jímž byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti F. s. r. o. škodu ve výši 22.170,- Kč, jak to požadovala v dovolání. O tomto podnětu dovolatelky nebylo nutno rozhodnout samostatným výrokem, neboť návrh na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí může učinit pouze předseda senátu soudu prvého stupně (srov. znění §265h odst. 3 tr. ř.), jenž ho neučinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k