ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.322.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 322/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2006 dovolání, která podali obviněný V. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. L., a obviněný J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 10 To 359/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 89/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. E. a J. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 2 T 89/2005, byli obvinění J. P., V. E. a J. V. uznáni vinnými, že
v T., v průběhu měsíce dubna 2004, poté, co si obv. P. dne 18. 3. 2004 pronajal prostory v areálu čp. na K. t. v T. za účelem provozování autobazaru s názvem B., všichni obvinění společně a ve vzájemném srozumění pod smyšlenou záminkou zprostředkování prodeje automobilů autobazarem B. se současným zajištěním úhrady kupní ceny prostřednictvím konkrétních leasingových společností vylákali s cílem vlastního obohacení se osobní automobily od nejméně třinácti osob a k jejich škodě, a to:
1) od P. H., bytem S., Z., jednajícího v zastoupení J. Z., bytem S., O. L., osobní automobil VW Passat 1,9 D, bez r. z., v hodnotě 415.200,- Kč,
2) od J. F., bytem D., K. J., osobní automobil Toyota Land Cruiser 4,2 D, r. z., v hodnotě 353.900,- Kč,
3) od Ing. L. K., bytem M., osobní automobil Land Rover Freelander 2.0 DI, r. z., v hodnotě 221.800,- Kč,
4) od F. Č., bytem P., N. H., osobní automobil Ford Galaxy 1,9 TDi, r. z., v hodnotě 320.100,- Kč,
5) od J. V., bytem K. L., S., osobní automobil Renault Laguna 1,9 TDi, r. z., v hodnotě 257.200,- Kč,
6) od M. B., bytem J., V l., osobní automobil Citröen Evasion 1,9 TD, r. z., v hodnotě 342.300,- Kč,
7) od M. D., bytem M., K. M., osobní automobil Opel Frontera 2,2 TDi, r. z., v hodnotě 379.000,- Kč,
8) od D. H., bytem V., R., osobní automobil Škoda Octavia Combi 1,9 TDi, r. z., v hodnotě 344.700,- Kč,
9) od společnosti C. P. s. r. o., Ř., resp. jejího zmocněnce E. V. osobní automobil Škoda Superb, r. z., v hodnotě 673.200,- Kč,
10) od O. H., bytem A., P., osobní automobil VW Transportér, r. z., v hodnotě 369.700,- Kč,
11) od Z. P., bytem L. –S., osobní automobil Renault Megane Scenic 1,9 Tdi, r. z., v hodnotě 226.800,- Kč,
12) od V. B., bytem Ú. n. L., B., P., osobní automobil Peugeot 406 combi 2,0 D, r. z., v hodnotě 268.400,- Kč,
13) od V. H., bytem Č. K., osobní automobil Mercedes Vito 108 D, r. z., v hodnotě 244.300,- Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u všech obviněných jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to obviněný J. P. v trvání čtyř let, obviněný V. E. v trvání čtyř let a obviněný J. V. v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli všichni obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 10 To 359/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadli obvinění V. E. a J. V. prostřednictvím svých obhájců dovoláním.
Obviněný V. E. opřel mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho kontextu uvedl, že nenaplnil znaky skutkové podstaty vytýkaného trestného činu. Podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. V tomto směru poukázal, že z trestné činnosti je usvědčován záznamy o telekomunikačním provozu a výpověďmi poškozených. Namítl, že se blíže neznal se spoluobviněným J. P., a pokud jmenovaný trestnou činnost páchal s dalšími osobami, které odpovídají popisům ze strany svědků, nejedná se o osobu dovolatele. Pokud jde o výpověď svědka V. H., s nímž měl hovořit po telefonu, ani jeden popis osob, s nimiž tento svědek jednal, neodpovídá V. E. Rovněž výpověď svědka J. F. je bez důkazního významu, když při rekognici toliko uvedl, že je mu dovolatel povědomý. Svědek D. H. poznal obviněného až při hlavním líčení, a tudíž tato výpověď je bezvýznamná. Ostatní osoby, které zakoupily od obviněného J. P. motorová vozidla, byly vyslechnuty pouze v přípravném řízení a o dovolateli neuvedly žádné skutečnosti. Ani záznamy o telekomunikačním provozu, jež podle soudů obviněného V. E. usvědčují, nemohou obstát, neboť nelze identifikovat jednu ze stran volajících; jde jen o zachycení skutečnosti, že na daná telefonní čísla bylo voláno či z nich kdosi volal, aniž by bylo zjistitelné kdo.
Z konstatovaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání, eventuálně aby ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a v plném rozsahu jej zprostil obžaloby.
Obviněný J. V. také uvedl jako důvod dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, což vedlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku a k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Konstatoval, že byl usvědčen svědeckými výpověďmi a dále záznamy z telekomunikačního provozu. Pokud jde o výpovědi svědků, tak ani jeden ze zájemců o koupi motorového vozidla ho v bazaru neviděl, ani s ním nejednal, a ani jeden ze svědků, kteří přišli do styku s autobazarem a spoluobviněným P., ho ani nezná. V tomto směru se obviněný v podrobnostech zabýval jednotlivými svědeckými výpověďmi, poukázal na výsledky rekognicí, popřípadě shledal rozpory ve výpovědích svědků s tím, že na základě těchto důkazů nebylo prokázáno, že by se vytýkaného trestného jednání dopustil. Pokud soudy považovaly za usvědčující důkazy záznamy o telekomunikačním provozu, tak se jedná o ničím nepodloženou konstrukci. Obviněný zdůraznil, že se nikdy nepředstavoval jiným jménem; pouze v jednom případě si půjčil mobilní telefon od spoluobviněného J. P., a to když jel do P. na schůzku se svědkem E. V., jehož motorové vozidlo si nakonec skutečně koupil a zaplatil. Svou obhajobu označil ve všech směrech za hodnověrnou a logickou. Obviněný dále uvedl, že se spoluobviněným J. P. se blíže neznal, měl pouze zájem využít autobazaru, jehož podmínky se jevily výhodnějšími než v jiných autobazarech, a proto několikrát předmětný bazar navštívil. Jmenovaný spoluobviněný páchal trestnou činnost sám nebo s osobami odpovídajícími popisům svědků, které však neodpovídají dovolateli. Obviněný upozornil, že z prodeje svého vozidla nic neměl, neboť si je asi po týdnu vyzvedl poté, co zjistil, že je neoprávněně spoluobviněným J. P. nebo dalšími osobami užíváno. Vyjádřil přesvědčení, že pokud by vozidlo v autobazaru ponechal, byl by taktéž podveden, přišel by o své vozidlo a neobdržel by kupní cenu. Zdůraznil, že byl podveden, když si koupil vozidlo Škoda Superb, o které přišel, jelikož bylo objektem páchání trestné činnosti, přišel i o veškeré finanční prostředky, které za vozidlo uhradil.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí a ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, popřípadě aby sám rozhodl ve věci rozsudkem, kterým by jeho osobu v plném rozsahu zprostil obžaloby.
K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatoval, že výhrady uplatněné oběma dovolateli směřují bez výjimky proti způsobu hodnocení důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně a potažmo proti skutkovým zjištěním tohoto soudu. Takovéto námitky však nekonvenují deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu. Způsob hodnocení důkazů není hmotně právním hodnocením skutku, nýbrž způsobem, jímž soud rozhodující o obžalobě stanoví skutkový stav, který je teprve posléze možno hodnotit podle norem hmotného práva trestního. Podle státního zástupce oba dovolatelé tím, že napadli způsob, jímž prvostupňový soud hodnotil prováděné důkazy, brojí proti skutkovým zjištěním, nikoli proti jejich právnímu posouzení. Dovolání byla tudíž podána z jiného než zákonného důvodu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. obě dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných V. E. a J. V. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Ve světle shora rozvedené argumentace Nejvyšší soud shledal, že obviněnými V. E. a J. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není uplatněnými námitkami obsahově naplněn. Oba obvinění v podrobnostech vznáší výhrady ke správnosti a úplnosti stabilizovaných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů soudy obou stupňů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách (tj. porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) včetně tvrzení, že se žádného protiprávního jednání nedopustili, až následně spatřují vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obvinění nenamítají, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Semilech (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a rozvedený v jeho odůvodnění, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obvinění sice citovali jeden ze zákonných důvodů dovolání, avšak konkrétní argumenty v jejich podáních obsažené vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V daném případě jde tudíž výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí v mimořádném opravném prostředku nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat námitky, které nespadají pod důvody dovolání stanovené zákonem.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných V. E. a J. V. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k