ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.370.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 370/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 3 To 513/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 93/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 7 T 93/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným, že
1)v době od 17.00 hod. dne 30. 11. 2004 do 15.00 hod. dne 2. 12. 2004 doposud nezjištěným způsobem odcizil osobní motorové vozidlo Škoda Felicia combi, barvy červená – tmavá RZ:, VIN:, zaparkované na parkovišti v areálu kolejí V. B., P., v prostoru mezi budovou bloku B a budovou M., které bylo následně nalezeno a vráceno majiteli M. H., kterému byla způsobena škoda odcizením vozidla ve výši 66.648,- Kč a na věcech uložených ve vozidle, autorádiu zn. Sencor s CD a handsfree sady zn. Nokia 3310, škody ve výši 3.290,- Kč,
2)v době od 1.00 hod. do 12.00 hod. dne 1. 1. 2005 v B., na ulici D. před domem č., po vylomení zámku pravých předních a pátých dveří, odcizil osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, RZ:, MPZ, červené barvy, které bylo následně nalezeno a vráceno majitelce M. P., které byla způsobena škoda odcizením vozidla ve výši 175.554,- Kč a škoda na věcech uložených ve vozidle a to dálkovém ovládání garáže a nabíječky mobilního telefonu ve výši 900,- Kč,
3)v době od 20.00 hod. dne 6. 2. 2005 do 15.30 hod. dne 8. 2. 2005 v B., na ul. O., po vylomení zámku pátých dveří, odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, modré tmavé barvy, RZ:, které bylo následně nalezeno a vráceno a majiteli P. P., způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 116.575,- Kč,
4)v době od 17.15 hod. dne 8. 3. 2005 do 8.35 hod. dne 9. 3. 2005 v B., po vylomení zámku levých předních dveří, odcizil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia LXI, zelené barvy, RZ:, zaparkované na vjezdu do garáže ul. G. č., které bylo následně nalezeno a vráceno majitelce A. P., nar., které způsobil škodu ve výši 101.515,- Kč,
5)dne 7. 4. 2005 v době od 12.00 hod. do 16.00 hod. v B., na ul. L. po vylomení zámku levých předních dveří, odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, modré barvy, RZ:, VIN:, zaparkované před domem č., které bylo následně nalezeno a vráceno poškozené společnosti D. G. P. s. r. o., O., T., které způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 44.845,- Kč,
6)v době od 9.00 hod. do 10.00 hod. dne 13. 4. 2005 v B., na ul. Ú., před domem č., po vylomení zámku pravých předních dveří, odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit, barvy modrá metalíza, RZ:, které bylo následně nalezeno a vráceno majiteli P. P., nar., kterému způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 50.180,- Kč, a odcizením věcí z vozidla a to autorádia s CD, dvou reproduktorů, autolékárničky a 6 ks matkových klíčů vznikla škoda 4.686,- Kč,
7)v době kolem 12.15 hod. dne 13. 4. 2005 v B., na ulici R. č., na odstavném parkovišti, kde byl přistižen F. Š., nar., při demontáži kol z odcizeného vozidla Škoda Favorit, RZ:, nasedl do osobního motorového vozidla Škoda Favorit, RZ: a chtěl s vozidlem z místa ujet, F. Š. se mu v tom snažil zabránit tím, že se nahnul přes pootevřené okénko vozidla Škoda Favorit k obžalovanému, který seděl na místě řidiče a snažil se vytáhnout klíčky ze zapalování, přičemž obžalovaný se za této situace prudce rozjel dozadu, v důsledku toho upadl poškozený pod rozjíždějící se vozidlo a utrpěl zlomeninu levé kosti lýtkové v horní části a naštípnutí levé kosti lýtkové v dolní části a zlomeninu vnitřního kotníku levého hlezenního kloubu, kdy ze soudně lékařského hlediska se jedná o lehké zranění, ale s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou měsíců, přičemž na základě nehodového děje mohlo velmi snadno dojít ke vzniku zranění nejen podstatně závažnějších, ale i ohrožujících život,
8)v době od 15.00 hod. do 19.00 hod. dne 16. 4. 2005 v B., na ul. B. č., doposud nezjištěným způsobem vnikl a po překonání uzamykatelné páky na volant odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia combi, zelené barvy, RZ:, VIN:, které bylo následně nalezeno a vráceno majiteli D. A., nar., kterému způsobil škodu ve výši 67.357,- Kč, odcizením věcí z vozidla a to autorádia zn. Blaupunkt, dvou kusů reproduktorů a hasícího přístroje škodu 2.240,- Kč,
9)v době od 7.00 hod. do 12.00 hod. dne 19. 4. 2005 v B. na ul. D., po vylomení zámku pravých předních a pátých dveří, odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, barvy zelené – zákl., RZ:, VIN:, které bylo následně nalezeno a vráceno poškozené společnosti C. L. s. r. o., P., Š., které způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 83.037,- Kč,
10)v době 10. 30 hod. do 15.00 hod. dne 20. 4. 2005 v B., v areálu kolejí V. B. na ul. P., doposud nezjištěným způsobem odcizil osobní motorové vozidlo Škoda Felicia LXI, barvy modrá metalíza, SPZ:, VIN:, které bylo následně nalezeno a vráceno majitelce Z. S., nar., které způsobil škodu odcizením vozidla ve výši 91.759,- Kč, odcizením autorádia zn. Blaupunkt ve výši 1.250,- Kč,
11)v době od 13.50 hod. do 18.15 dne 2. 5. 2005 v B. na ul. V. naproti domu č., se pokusil odcizit osobní motorové vozidlo zn. Škoda Forman LX, modré barvy, RZ:, v hodnotě 28.558,- Kč, a to tím způsobem, že vytrhl zámek pravých předních dveří a společnosti R. A. s. r. o., B., D., způsobil škodu ve výši 1.239,- Kč,
12)dne 5. 4. 2005 v B., si zapůjčil od M. Ž., nar., osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Favorit, barvy žlutá pastel RZ:, v hodnotě 22.040,- Kč, které mu měl vrátit nejpozději do 15. 4. 2005, v dohodnutém termínu vozidlo nevrátil, na urgence nereagoval a vozidlo nadále bez souhlasu majitele neoprávněně užíval až do 3. 5. 2005, kdy bylo nalezeno policií a vráceno poškozenému, přičemž odcizením zadního plastového krytu mu byla způsobena škoda ve výši 139,- Kč, autorádia zn. Haitai škoda 500,- Kč a poškozením částí vozidla škoda ve výši 4.890,- Kč,
13)dne 3. 5. 2005 v cca 13.50 hod. v B., na ul. V., na parkovišti vedle P. f. M. odcizil, po vylomení zámku levých předních dveří, osobní motorové vozidlo zn. Škoda Forman, vínové barvy, RZ:, které bylo nalezeno a vráceno majitelce M. S., nar., které způsobil odcizením vozidla škodu 20.503,- Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 7 T 24/2003, ze dne 29. 5. 2003 byl odsouzen pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který vykonal dne 26. 9. 2003.
Skutek popsaný v bodě 12) byl kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., skutek popsaný v bodě 7) jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., skutek popsaný v bodech 1) – 6), 8) – 10) a 13) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a skutek popsaný v bodech 11) a 12) jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Za to byl obviněný M. S. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- M. H. částku 67.938,- Kč,
- Ph.D. P. P. částku 2.959,- Kč,
- P. P. částku 7.143,- Kč,
- Z. p. M. v., pobočka B., částku 3.370,- Kč,
- D. A. částku 5.216, -Kč,
- Z. S. částku 2.250,- Kč,
- M. S. částku 1.239,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. H., Ph.D. P. P., P. P., D. A., Z. S. a M. S. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. S., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2005 , sp. zn. 3 To 513/2005, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 11. 2005 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl k případu ublížení na zdraví poškozenému F. Š. [bod 7) výroku rozsudku nalézacího soudu], že nepopíral, že újmu na zdraví tomuto poškozenému způsobil, vždy však trval na tom, že mu v žádném případě nechtěl na zdraví ublížit a byl přesvědčen, že uvedením vozidla do pohybu rovně dozadu nemůže nijak poškozenému ublížit, ale pouze ho odstrčit. Přesto soud věc posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který vyžaduje zavinění ve formě úmyslu přímého nebo nepřímého, kdy z hlediska volní složky je požadováno, aby pachatel chtěl způsobit, případně byl srozuměn s tím, že způsobí jinému újmu na zdraví. V souvislosti s tím dovolatel vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů vycházely pouze z výpovědí svědků a lékařského posudku, ale nepřihlédly k jeho výpovědi a jednoznačně se nevypořádaly s formou zavinění, když se jim nepodařilo vyloučit pochybnost, že se mohlo jednat též o zavinění z nedbalosti a tudíž o trestný čin podle §224 odst. 1 tr. zák. Dále dovolatel uvedl, že u ostatních skutků pod body 1) - 6 ) a 8) - 10) nebyla dostatečně zjištěna výše způsobené škody a odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž je konstatováno, že byla způsobena škoda ve výši cca 800.000,- Kč, a za tohoto stavu použil ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle názoru obviněného je pro hodnocení výše škody nutno počítat jen takovou škodu, o kterou byla snížena hodnota majetku. V daném případě by v souhrnu takováto škoda nedosáhla značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák., ale pouze větší škody. Za těchto okolností rozhodnutí soudu spočívá podle slov dovolatele na nesprávném právním posouzení skutku, což má za následek použití trestní sazby s vyšším rozpětím.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté co stručně zmínil shora citovaná soudní rozhodnutí a zrekapituloval námitky uplatněné v dovolání, zdůraznil, že pokud obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že soud chybně vyhodnotil jeho výpověď, výpovědi svědků, jakož i závěry znaleckého posudku, v tomto směru jeho dovolání nekoresponduje s jím zvoleným dovolacím důvodem. Citovaný důvod dovolání připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Pokud by obviněný uplatnil dovolání pouze z tohoto důvodu, bylo by namístě navrhnout, aby Nejvyšší soud takto pojaté dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dále státní zástupce uvedl, že ani v případě námitky absence požadované formy zavinění nelze argumentům obviněného přisvědčit. Z učiněných skutkových zjištění je zřejmé, že poškozený F. Š. přistihl obviněného při krádeži kol z osobního automobilu a za této situace se obviněný snažil z místa činu ujet. V odjezdu mu bránil poškozený, který se přes otevřené okénko u řidiče snažil vytáhnout klíčky ze zapalování. Obviněný proto zařadil tzv. zpátečku, s vozidlem začal couvat a snažil se co nejrychleji z místa ujet. Při tomto manévru přejel poškozeného a ten utrpěl zranění popsaná v lékařských zprávách a znaleckém posudku. S ohledem na rozhodná skutková zjištění soud učinil správný a vnitřně logický právní závěr, že obviněný musel být minimálně srozuměn s tím, že poškozenému svým jednáním může způsobit vážnou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §222 odst. 1 tr. zák. K námitce obviněného ohledně údajných nedostatečných skutkových zjištění stran výše způsobené škody [§247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák.] státní zástupce poznamenal, že soud správně vycházel z hodnoty vozidel, jak byla stanovena znalcem, jelikož obviněnému je kladeno za vinu odcizení těchto vozidel. Škoda tudíž byla stanovena v souladu se zákonem. Státní zástupce proto uzavřel, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedena v ustanovení §265b tr. ř. Dovolání obviněného naproti tomu označil jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují z podstatné části do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (výpovědí svědků, znaleckého posudku i jeho výpovědi) a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci (připouští, že újmu na zdraví poškozenému F. Š. způsobil, v žádném případě mu však nechtěl na zdraví ublížit a byl přesvědčen, že uvedením vozidla do pohybu rovně dozadu nemůže nijak poškozenému ublížit, ale pouze ho odstrčit). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení, pokud je mu ve vztahu ke zranění jmenovaného poškozeného přičítáno úmyslné zavinění. Dále soudům vytýká nesprávné skutkové zjištění v otázce konkrétní výše škody v případě skutku popsaného v bodech 1) - 6 ) a 8) - 10) s tím, že podle jeho názoru by v daném případě škoda v souhrnu nedosáhla výše naplňující kvalifikační znak značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák., ale pouze větší škody. Pokud jde o výši škody, pouze na okraj lze poznamenat, že soud prvého stupně vycházel z ceny (hodnoty) odcizených věcí (včetně odcizených vozidel), a to ceny (hodnoty) stanovené znaleckým posudkem, přičemž způsob zjištění výše škody odpovídá ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován z podstatné části v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že v uvedeném směru uplatnil dovolání na procesním a nikoli hmotně právním základě. Předmětné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Pokud by bylo dovolání opřeno pouze o naznačené argumenty, nezbylo by Nejvyššímu soudu, než je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Dovolatel však také namítl nesprávné právní posouzení subjektivní stránky (formy zavinění) jednání spáchaného ke škodě poškozeného F. Š. Tuto výhradu lze označit (s výjimkou výše uvedenou) z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o výhradu či námitku zjevně neopodstatněnou.
V posuzovaném případě je třeba vycházet z celého komplexu okolností, které naznačený skutek charakterizují. Především je třeba zdůraznit, že podle skutkového zjištění vyjádřeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný „…. na odstavném parkovišti, kde byl přistižen F. Š., při demontáži kol z odcizeného vozidla Škoda Favorit, RZ: , nasedl do osobního motorového vozidla Škoda Favorit, ZR: a chtěl s vozidlem z místa ujet, F. Š. se mu v tom snažil zabránit tím, že se nahnul přes pootevřené okénko vozidla Škoda Favorit k obžalovanému, který seděl na místě řidiče, a snažil se vytáhnout klíčky ze zapalování, přičemž obžalovaný se za této situace prudce rozjel dozadu, v důsledku toho upadl poškozený pod rozjíždějící se vozidlo a utrpěl zlomeninu levé kosti lýtkové v horní části a naštípnuté levé kosti lýtkové v dolní části a zlomeninu vnitřního kotníku levého hlezenního kloubu, kdy ze soudně lékařského hlediska se jedná o lehké zranění, ale s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně dvou měsíců, přičemž na základě nehodového děje mohlo velmi snadno dojít ke vzniku zranění nejen podstatně závažnějších, ale i ohrožujících život.“
V návaznosti na to je na místě zmínit závěry soudu prvního stupně rozvedené v odůvodnění jeho rozhodnutí. Nalézací soud zjistil, že za situace kdy se poškozený F. Š. pokusil obviněného zadržet jako pachatele majetkové trestné činnosti, se obviněný rozhodl pro útěk a agresivní jednání za použití motorového vozidla. Ačkoliv toto obviněný popírá, zcela nepochybně svědci F. Š. a R. Š. potvrzují, že v době jeho prudkého rozjezdu byl ještě poškozený zasunut horní částí těla v okénku u řidiče, tudíž v důsledku akcelerace obviněného musel z okénka uskočit, resp. byl vymrštěn a následně v důsledku manévru obviněného došlo k přejetí levé dolní končetiny poškozeného a ke způsobení závažných poranění. Jestliže se v dané situaci obviněný rozhodl prudce s vozidlem z místa činu vycouvat, muselo mu být nepochybně známo, že tímto řidičským manévrem může způsobit poškozenému nejméně zranění, které specifikoval znalec MUDr. Z. K., zvláště pokud se v tomto okamžiku poškozený ještě snažil vyjmout klíčky ze zapalování. Podle jmenovaného znalce mohlo za daného průběhu nehodového děje velmi snadno dojít ke vzniku zranění nejen podstatně závažnějších, ale i smrtelných, a to buď přejetím kolem vozidla nebo stlačením pod vozidlo. Nalézací soud pak ještě zdůraznil, že je nutno přihlédnout k celkovému charakteru jednání obviněného, který si byl vědom toho, že poškozený se jej snaží zadržet, že má část těla vsunutou do interiéru vozidla, a přesto za této situace prudce akceleruje, aby poškozeného setřásl a mohl z místa činu odjet. Obviněný tak použil osobní motorové vozidlo k útoku na tělesnou integritu poškozeného F. Š.
Tyto okolnosti nalézacím soudem zjištěné po zhodnocení důkazů v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. vyjadřují úmyslnou povahu jednání dovolatele i ve vztahu k újmě na zdraví a hrozícím vážnějším následkům na zdraví poškozeného.
Odvolací soud, který se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožnil, proto nepochybil, shrnul-li, že za popsané situace si obviněný musel být přinejmenším vědom toho, že svým jednáním může člověku stojícímu vedle vozidla způsobit zranění (charakteru těžké újmy na zdraví), a pro takový případ, byl s tím přinejmenším srozuměn, jednal tedy minimálně v úmyslu nepřímém [§4 písm. b) tr. zák.].
Nejvyšší soud považuje tyto úvahy a závěry za správné, přičemž zdůrazňuje, že popsaná skutková zjištění neumožňují činit závěr o pouhém nedbalostním zavinění obviněného (takový závěr by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by byly zjištěny jiné skutkové okolnosti).
Z uvedených důvodů nebylo možno přiznat formálně právně relevantní argumentaci dovolatele žádné opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný M. S., odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. dubna 2006
¨
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý