ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.390.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 390/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2006 dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. 3 To 619/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 25/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 74 T 25/2005, byl obviněný J. B. uznán vinným jednak trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. B. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. 3 To 619/2005, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný J. B. uznán vinným, že
dne 29. 12. 2004 v době kolem 11.00 hod., v prostoru za areálem podniku V. O., v O. – P., na ulici M., fyzicky napadl M. L. tak, že ji nejprve udeřil pěstí do obličeje, poté ji povalil na válendu, kde jí roztrhl svetr, uchopil ji pravou rukou pod krkem a začal ji škrtit takovou silou, že začala ztrácet vědomí, kdy při tomto po ní požadoval, ať se k němu vrátí a jde s ním k němu domů, což však odmítla, a dále jí vyhrožoval vypálením příbytku a podřezáním v případě, že událost ohlásí, což umocnil hodem hrnce s vařící polévkou proti obličeji jmenované a následně jmenovanou opakovaně udeřil pěstí do hlavy a dvakrát ji kopl nohou do břicha, čímž jmenované způsobil zranění, spočívající v popáleninách II. stupně v obličeji, vlasaté části hlavy a na krku, kterážto zranění si vyžádala léčení v délce čtyř týdnů, přičemž s ohledem na charakter útoku a místa na těle poškozené, jež byla vařící tekutinou zasažena, toliko náhodou a včasným mrknutím poškozené nedošlo k poškození oka jmenované, kdy takového zranění by si vyžádalo léčení v délce přesahující šest týdnů.
Toto jednání obviněného soud druhého stupně kvalifikoval jednak jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jednak jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl obviněný nově odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Vůči rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný J. B. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný předně odmítl způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily důkazní situaci v předmětné trestní věci. Podle jeho názoru se ve výpovědích svědků vyskytla řada zásadních rozporů. V tomto směru poukázal na výpověď svědkyně L., zejména zdůraznil její lživé hodnocení jejich vzájemného soužití a mileneckého poměru i lživý popis kritické události, kdy se měl podle poškozené dopustit mimo jiné i trestného činu znásilnění ve stadiu pokusu, přičemž následně byl tento trestný čin z právní kvalifikace vypuštěn. Podle dovolatele tyto a další skutečnosti ohledně osoby poškozené, na něž v rámci řízení před soudy obou stupňů poukazoval, přinejmenším vzbuzují pochybnosti o její věrohodnosti. Ačkoliv navrhoval vypracování znaleckého posudku k prokázání věrohodnosti poškozené, soudy tento důkazní návrh nejen zamítly, ale na základě výpovědi této zjevně nevěrohodné svědkyně ho odsoudily. Obviněný připomněl své tvrzení, že se vůči poškozené nedopustil jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., přičemž podle jeho názoru odsuzující výrok nemá ve vztahu k tomuto trestnému činu žádnou oporu v provedeném dokazování. Dále uvedl, že nikdy nepopíral, že by kritického dne mezi ním a poškozenou skutečně došlo k incidentu, avšak jeho jednání v žádném případě nedosáhlo intenzity trestného činu podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. Odmítl jako lživá tvrzení poškozené, že by do ní kopal a že po ní hodil hrnec s vroucí polévkou. S ohledem na podmínky na místě činu je zcela nemožné, aby zasáhl tvář poškozené pouze polévkou a nikoliv také hrncem. Pokud má na podporu tvrzení poškozené sloužit vypracovaný znalecký posudek, tak podle obviněného nejsou jeho závěry zcela jednoznačné a natolik vyčerpávající, aby mohl bez oprávněných pochybností potvrdit verzi poškozené a vyvrátit jeho popis předmětné události. Předmětem znaleckého zkoumání byla pouze zranění na tváři poškozené, která sama připustila i zranění způsobené horkou tekutinou v oblasti paže. Tato skutečnost jednoznačně prokazovala verzi obviněného a mechanismus vzniku poranění, kdy k těmto zraněním došlo tím, že poškozená převrhla na sebe hrnec s horkou polévkou při pádu na zem. Z tohoto důvodu obviněný navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, který by jednoznačně objasnil mechanismus vzniku poranění, jež poškozená utrpěla. Pokud by skutečný průběh události odpovídal jejím tvrzením, musel by být nezbytně provázen hlukem způsobeným padajícím hrncem a křikem poškozené, na což by musela reagovat smečka psů, volně se pohybující v předmětné osadě. Jak však uvedl vyslechnutý svědek S., který se v těsné blízkosti místa činu v kritické době nacházel, psi byli zcela klidní. Obviněný uzavřel, že průběh trestního stíhání provázela celá řada pochybení, zejména během přípravného řízení. Orgány činné v trestním řízení bez dalšího přijaly popis skutkového děje kritické události, který podala poškozená za pravdivý, aniž by důkladně zkoumaly podmínky na místě činu. Rekonstrukce navrhovaná obviněným provedena nebyla, stejně jako nebyl vyhotoven znalecký posudek ohledně věrohodnosti poškozené a revizní znalecký posudek k mechanismu vzniku jejího poranění. Z popsaných důvodů má obviněný za to, že důkazní situace neumožňovala právní posouzení jeho jednání přisouzenými trestnými činy a při aplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch“, měl být obžaloby v plném rozsahu zproštěn.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i řízení mu předcházející, a věc vrátil zpět k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatoval, že dovolatel v rámci jím uplatněného dovolacího důvodu nepřípustně zpochybňuje důkazy shromážděné v předmětné trestní věci, polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a napadá způsob, kterým soudy obou stupňů hodnotily důkazy. Tím, že dovolatel zvlášť zdůrazňuje údajné porušení zásady „v pochybnostech ve prospěch“, namítá procesní nedostatky, ke kterým mělo dojít v činnosti soudů obou stupňů, což je opět v rozporu s hmotně právním charakterem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státního zástupce obviněný nevytkl napadenému rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nevyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat popřípadě korigovat jen odvolací soud v řízení o řádném opravném prostředku. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Při zvážení výše rozvedených argumentů Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obviněným J. B. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká soudům obou stupňů předně neúplné dokazování (neprovedení rekonstrukce události a nevyžádání jednak znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, ohledně věrohodnosti poškozené M. L. a jednak revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k mechanizmu vzniku poranění jmenované). Dále zpochybňuje hodnocení provedených důkazů soudy (zejména označuje za lživou svědeckou výpověď poškozené) a v této souvislosti poukazuje na odlišnou verzi skutkového děje, než byla zjištěna v soudním řízení. Všechny tyto výhrady jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z tvrzených procesních nedostatků týkajících se nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. včetně údajného nerespektování zásady „v pochybnostech ve prospěch“ až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně posouzen jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě obviněný J. B. sice citoval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v dovolání obsažené vycházejí z důvodů jiných, které stojí mimo jeho rámec a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. B. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k