ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.418.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 418/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2006 dovolání, které podal obviněný M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. S. p. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1085/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 130/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mi. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 3 T 130/2005, byl obviněný M. Š. uznán vinným, že
dne 4. 3. 2005 kolem 03.20 hod. ve V., v H. c. H., zaklepal na dveře a když mu uklízečka F. R. řekla, že je zavřeno, prudce otevřel dveře a kopl ji do obličeje, a když po tomto úderu upadla na zem, kopal ji do hlavy a dalších částí těla, a poté v herně odcizil finanční hotovost ve výši 19.000,- Kč včetně číšnické peněženky v hodnotě 300,- Kč a dále odcizil krabičku cigaret Marlboro v hodnotě 57,- Kč, krabičku cigaret zn. Marlboro light v hodnotě 57,- Kč, krabičku cigaret zn. Sparta v hodnotě 46,- Kč a 5 ks lahvového piva zn. Radegast Birell v hodnotě 64,- Kč, čímž způsobil majiteli R. H. škodu ve výši 19.524,- Kč a poškozené F. R. zranění, které si vyžádalo léčení nejméně do 18. 4. 2005.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 3 T 77/2005, který nabyl právní moci dne 24. 8. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit R. H., škodu ve výši 19.524,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný M. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1085/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný M. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný namítl pochybení odvolacího soudu, pokud se ztotožnil s výší trestu stanoveného soudem prvního stupně. Uvedl, že soudy obou stupňů neprovedly v hlavním líčení ani ve veřejném zasedání o odvolání důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a výslechem obhajobou navrženého znalce. Jedině tímto způsobem bylo možno přesně popsat mechaniku, intenzitu a délku trvání útoku, přičemž tyto okolnosti sice nemusí mít vliv na změnu právní kvalifikace skutku, ale ovlivňují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. V této spojitosti obviněný poukázal na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 55/1980, podle něhož nižší intenzita násilí nemůže být důvodem pro kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., ale snižuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu loupeže, což lze vyjádřit při ukládání trestu. Namítl, že v tomto směru se oba ve věci činné soudy spokojily s lékařskou zprávou a fotodokumentací, která však mohla působit zavádějícím způsobem. Dále obviněný odkázal na popis útoku, jak ho zmínil ve svém odvolání. Uvedl, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně bez výhrad přihlédl k tvrzení poškozené R. a nikterak nebral v úvahu skutečnosti uváděné jeho osobou; naopak údaje poškozené považoval za věrohodné. Také vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu, že si před útokem zamaskoval obličej, aby mu do něj nebylo vidět; ve skutečnosti si obličej nemaskoval, pouze měl na hlavě nasazeného kulicha a bundu zapnutou až ke krku. Odmítl rovněž tvrzení poškozené, že by při otevření vstupních dveří předmětného baru zakřičel „toto je přepadení“. Bar měl v úmyslu pouze vykrást a nikoliv spáchat trestný čin loupeže. Tuto skutečnost měl soud zohlednit při ukládání výše trestu, neboť úmysl užít násilí za účelem zmocnit se cizí věci nebyl v jeho případě dán. Obviněný konstatoval, že byl poškozenou překvapen a jednal v afektu. Ke krádeži si přichystal páčidlo a kleště, s nimiž chtěl násilím překonat překážku vstupních dveří do baru. Kdyby se chtěl dopustit loupeže, kleště a páčidlo by si s sebou nebral, ale vyčkal by na poškozenou, a poté by na ni zaútočil. Nesouhlas vyjádřil i s názorem krajského soudu, jenž vzal za prokázané, že se chtěl dopustit loupeže, a tento svůj závěr dovodil z toho, že v baru se svítilo, a tak věděl, že se tam nachází nějaká osoba. Obviněný poukázal na skutečnost, že v baru se svítilo celou noc a nikoliv pouze, když se zde uklízelo. Navíc odvolací soud dostatečně nevzal při stanovení výše trestu v úvahu polehčující okolnosti uvedené v §33 písm. e), ch), j) tr. zák., neboť s ohledem na jeho věk je nápravy možno dosáhnout i nepodmíněným trestem odnětí svobody podstatně kratšího trvání.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1085/2005, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 3 T 130/2005, ve výroku o trestu, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody kratšího trvání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Údajně nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. být nemohou. Výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení vymezenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány. S poukazem na tyto skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování (srov. znění §265r odst. 7 tr. ř.), tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Při zvážení výše rozvedených argumentů nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že obviněným M. Š. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není uplatněnými námitkami obsahově naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká soudům obou stupňů neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů (tj. porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) a v této souvislosti poukazuje na odlišnou verzi skutkového děje. Všechny tyto výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v napadeném rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pod uplatněný dovolací důvod nelze zahrnout ani výtky, jimiž obviněný brojí proti výroku o uloženém trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a v souvislosti se svou verzí skutkového děje namítá nesprávné zhodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost, a dále nepřihlédnutí k polehčujícím okolnostem včetně jeho nízkého věku. Tyto výhrady dovolatele není možné podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených důvodů dovolání včetně ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které předpokládá existenci jiných vad, než tvrdí dovolatel (konkrétně, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným).
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k