ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.486.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 486/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2006 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 6 To 270/2005-156, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 106/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 5. 2004, č. j. 2 T 106/2004-100, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §171 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 6 To 270/2005-156, bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného M. H. zamítnuto, neboť bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Proti tomuto usnesení obviněný podal dovolání.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy z důvodu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Za účelem osobního převzetí rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 5. 2004, č. j. 2 T 106/2004-100, byl obviněný předveden policií dne 4. 4. 2005 před soudce JUDr. P. Š. Tvrdí, že soudce na něho naléhal, aby na místě podepsal prohlášení o tom, že se vzdává práva odvolání. Rozsudek tak nabyl právní moci a byl hned dodán do výkonu trestu. Žádal o poskytnutí času na prostudování rozsudku, nebyla mu umožněna porada s obhájcem. V dovolání obviněný uvedl, že „soudce mu sdělil, že advokáta nepotřebuje a dále mu vyhrožoval tím, že pokud si odvolání proti rozsudku podá, odvolání podá i okresní státní zástupce a odvolací soud pak obviněnému z podnětu tohoto odvolání státního zástupce uloží trest na samé horní hranici zákonné trestní sazby“. Pod tímto psychickým nátlakem podepsal vzdání se práva odvolání. Domnívá se, že za daného stavu nemůže být jeho projev vůle spočívající ve vzdání se práva na odvolání platným právním úkonem. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 6 To 270/2005, a podle §265l odst. 1, 3 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně bez splnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. půjde v případech, kdy soud druhého stupně zamítne opravný prostředek z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv při správném postupu byl povinen takovýto přezkum provést. V případě zamítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. z toho důvodu, že obviněný se odvolání výslovně vzdal, by takováto vada byla dána v případě, kdy by obviněný ve skutečnosti žádné prohlášení o vzdání se odvolání neučinil, nebo tehdy, kdy by šlo o prohlášení procesně neúčinné. Neúčinné by bylo prohlášení učiněné ještě před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně (§250 odst. 1 tr. ř.), prohlášení učiněné neurčitě, popř. prohlášení učiněné podmíněně týkající se pouze části výroků prvostupňového rozsudku. V předmětné trestní věci však obviněný žádnou z výše naznačených okolností nenamítá. Z textu dovolání vyplývá, že prohlášení o vzdání se odvolání učinil v řádné procesní formě a že jeho neúčinnost dovozuje pouze ze svého psychického stavu v době prohlášení. Podle názoru státního zástupce nelze zpochybňovat již jednou z procesního hlediska řádně učiněné prohlášení o vzdání se opravného prostředku tvrzením, že toto prohlášení neodpovídalo pravé vůli obviněného. Nelze tedy namítat, že obviněný si vzhledem ke svému psychickému stavu neuvědomil důsledky takového prohlášení, popř. že dokonce jednal pod nátlakem soudu apod. Ve svých důsledcích by takovýto postup znamenal obcházení zásady, podle které prohlášení o vzdání se odvolání je neodvolatelné. Dospěl k závěru, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahově neodpovídají. Proto státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí, udělil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Je tedy zřejmé, že jeho námitky směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Jak vyplývá z trestního spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 2 T 106/2004, obviněnému se v několika případech nepodařilo doručit rozsudek soudu prvního stupně. Na adresu V., P., zásilka určená do vlastních rukou mu byla doručována poštou čtyřikrát. Ve dvou případech byla poštou vrácena s poznámkou, že adresátem nebyla zásilka vyžádána (čl. 107, čl. 113), potřetí a počtvrté s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý (čl. 119, čl. 127). O doručení rozhodnutí soud prvního stupně požádal P. Č. r., obvodní ředitelství P., místní oddělení N. M. Místním šetřením policie zjistila, že na adrese V., P., jméno obviněného není uvedeno na zvoncích ani na poštovních přihrádkách. Podle nájemnice domu paní H. se jmenovaný na uvedené adrese nezdržuje, nikdy o něm neslyšela (čl. 114). Okresní soud v Lounech doručování prostřednictvím P. Č. r., téhož oddělení, opakoval. K této žádosti ze dne 15. 9. 2004 policie soudu sdělila, že na uvedené adrese se obviněný dva roky nezdržuje a současný pobyt jmenovaného se nepodařilo zjistit. Doručenku soudu vrátila (čl. 120). Další pokus o doručení soud učinil prostřednictvím orgánu obce, konkrétně prostřednictvím M. ú. p. P. Ze šetření Městské policie P., obvodního ředitelství P., je zřejmé, že obviněný se na dané adrese nezdržuje. Na místě jim toto potvrdila i paní I. P. (čl. 123). Současně soud prvního stupně požádal o výpis z Centrální evidence obyvatel a Centrální evidence vězňů. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel se podává, že obviněný má trvalý pobyt na adrese K., okres R. (čl. 118). Podle sdělení Centrální evidence vězňů ze dne 1. 10. 2004 se obviněný nenachází ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody na území ČR. Ani doručování na adresu trvalého pobytu nebylo úspěšné. Zásilka se vrátila s údaji pošty, že adresát na uvedené adrese je neznámý a v místě doručení není označena schránka (čl. 126). Uvedené skutečnosti vedly Okresní soud v Lounech dne 8. 2. 2005 k vydání příkazu k zatčení obviněného (čl. 132). Důvodem vydání byl důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř., totiž že obviněnému v bydlišti ani na adrese, kterou uvedl k doručení, nelze doručit rozsudek, tudíž se vyhýbá trestnímu řízení. Obviněný byl zatčen dne 4. 4. 2005 ve 12.00 hodin a téhož dne v 15.00 hodin předveden k Okresnímu soudu v Lounech a sepsán protokol. Obviněného samosoudce vyslechl a při tomto výslechu mu byl předán rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 5. 2004, č. j. 2 T 106/2004-100. Na to byla obviněnému poskytnuta lhůta k seznámení se s rozsudkem. Poté prohlásil, že doba na seznámení byla dostatečná, rozsudek si přečetl, vzdává se práva podat odvolání, a to i ve prospěch osob blízkých uvedených v §247 odst. 2 tr. ř. Výslovně také prohlásil, že trest přijímá a že žádá, aby rozsudek nabyl právní moci hned. Výslech byl skončen v 15.45 hodin. Dne 11. 4. 2005 obviněný předal k poštovní přepravě dopis, jehož obsahem bylo odvolání proti rozsudku Okresního soudu Louny ze dne 14. 5. 2004, č. j. 2 T 106/2004.
Podle §250 odst. 1 tr. ř. po vyhlášení rozsudku se oprávněná osoba může odvolání výslovně vzdát. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Z protokolu sepsaného u Okresního soudu v Lounech dne 4. 4. 2004 je zřejmé, že obviněný se výslovně vzdal práva odvolání, a to i ve prospěch osob blízkých uvedených v §247 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud je toho názoru, že prohlášení obviněného v protokolu ze dne 4. 4. 2004 je naprosto nezpochybnitelné a obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§59 odst. 1 tr. ř., §59 odst. 4 tr. ř.). Vzdání se odvolání bylo učiněno po vyhlášení rozsudku, a to ohledně všech výroků. Rozsudek soudu prvního stupně obsahuje i poučení o opravném prostředku a na možnost podat odvolání byl předsedou senátu upozorněn. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl obsáhlý (má pouze čtyři listy), je třeba lhůtu zhruba 40 minut pokládat za přiměřenou k tomu, aby se obviněný mohl s rozsudkem soudu prvního stupně dostatečně seznámit. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl námitkám obviněného přisvědčit. Nejvyšší soud má za to, že učiněné prohlášení o vzdání se odvolání vyvolává veškeré zákonem předvídané účinky. Toto prohlášení je neodvolatelné. Je-li přesto učiněn projev vůle svědčící o podání odvolání, odvolací soud nemohl postupovat jinak, než jej podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný uplatnil v rámci dovolání, jsou zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann