ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.493.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 493/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání podaném obviněným J. E., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 8 To 390/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 35/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 2 T 35/2005, byl obviněný J. E. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „v době od srpna 2004 do února 2005 v P., ani jinde úmyslně neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem L. E. a M. E., která mu byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. P 404/2002 s právní mocí ode dne 25. 4. 2003, ve výši 2.000,- Kč měsíčně na nezl. L. a ve výši 2.000,- Kč měsíčně na nezl. M., splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky oprávněných osob B. E., přičemž za předmětné období dluží na výživném částku 28.000,- Kč, kdy úmyslné zavinění je spatřováno v tom, že ačkoliv byl v předchozí době, a to od 4. 2. 2004 do 31. 5. 2004 veden na Úřadu práce, musel být pro nespolupráci sankčně vyřazen a sám si neopatřil zaměstnání s pravidelným měsíčním příjmem tak, aby mohl, byť částečně svou vyživovací povinnost plnit.“ Za to byl podle §213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. E., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 8 To 390/2005, podle §258 odst. 1 písm. c), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. E. uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že „od srpna 2004 do února 2005 v P. ani jinde neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezl. dětem L. E. a M. E., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. P 404/2002 ze dne 20. 2. 2003, a to v částce 2.000,- Kč měsíčně na nezl. L. a ve výši 2.000,- Kč na nezl. M., přičemž výše vyživovací povinnosti odpovídá možnostem obžalovaného a je v souladu s potřebami nezl. dětí, a za uvedenu dobu zaplatil k rukám oprávněné matky dětí B. E. pouze částku 2.000,- Kč dne 21. 8. 2005, 3.000,- Kč dne 10. 9. 2005 a 5.000,- Kč dne 30. 9. 2005, tedy dodatečně a za uvedenou dobu tak dluží na výživném částku 18.000,- Kč, v kritické době obžalovaný neprojevil vážný zájem o zaměstnání a ani se neevidoval na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a v důsledku toho nemohl pobírat ani podporu v nezaměstnanosti.“ Za to jej odsoudil podle §213 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 a rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. E. prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2006 dovolání (viz 2. str. dovolání „Dovolávám se do rozsudku OS pro Prahu 6, sp. zn. 2 T 35/2005 ze dne 21. 6. 2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 390/2005 ze dne 3. 10. 2005“), v němž neuvedl odkaz na žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil a odůvodnil výhrady vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody s tím, že splnil podmínky uvedené v ustanovení §58 odst. 1 tr. zák. a k jeho nápravě by postačil i trest odnětí svobody podmíněně odložený na delší zkušební dobu s možným doplněním trestem obecně prospěšných prací.
V závěru svého dovolání pak navrhl, aby „Obvodní soud pro Prahu 6 zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a uložil trest podmíněný.“
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že dovolání obviněného směřuje výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, není v něm uvedeno, o jaký dovolací důvod jej obviněný opírá a jeho závěrečný návrh je zcela nelogický. V návaznosti na to státní zástupce uvedl, že se obviněný neřídil ustanovením §265a odst. 1 tr. ř. ani poučením, které je obsaženo v citovaném rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání proto nesplňuje základní předpoklad k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k zásahu do právní moci soudního rozhodnutí, a není přípustné. Obviněný se neřídil ani ustanovením §265f odst. 1 tr. ř., jímž jsou upraveny obsahové náležitosti dovolání. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání obviněného J. E. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný J. E. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).
Dále bylo třeba zjistit, zda obviněný J. E. podal předmětné dovolání včas, tj. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. v případech, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Současně je třeba zmínit i ustanovení §265e odst. 3 tr. ř., podle něhož je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 35/2005 zjistil, že shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen obviněnému J. E. a jeho obhájci JUDr. L. V. dne 21. 11. 2005 (viz dodejky založené na č. l. 75 p. v. spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem připadl na den 23. 1. 2006.
Z uvedeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 stejně jako ze spisu Nejvyššího soudu sp. zn. Ntn 12/2006 vyplývá, že dne 13. 1. 2006 bylo posledně jmenovanému soudu doručeno podání samotného obviněného ze dne 10. 1. 2006 označené jako „dovolání“ proti předmětnému rozsudku Městského soudu v Praze, v němž obviněný uvedl, že je nepodává prostřednictvím obhájce („Právního zástupce nemám který by mě zastoupil a tak se na Vás obracím osobně …“).
S ohledem na povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku však zákon v ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Z obsahu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je přitom zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.
To znamená, že právně relevantní dovolání (§265d odst. 2 tr. ř.) obviněný J. E. podal teprve dne 20. 3. 2006 (viz č. l. 104) prostřednictvím obhájce JUDr. L. V.
Na základě skutečností rozvedených v předcházejících odstavcích je třeba shrnout, že ve věci obviněného J. E. uplynula lhůta pro podání dovolání dnem 23. 1. 2006. Jestliže v této lhůtě bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání obviněného, které obviněný označil jako „dovolání“, o dovolání ve skutečnosti nejde, neboť nebyla splněna zákonná podmínka, že obviněný musí dovolání podat prostřednictvím obhájce. To dále znamená, že s podáním obviněného nelze spojovat ani žádný účinek spočívající ve včasném podání dovolání (tj. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.). Za dovolání ve smyslu ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. je nutno považovat až dovolání obviněného podané dne 20. 3. 2006 prostřednictvím obhájce JUDr. L. V. Je tedy třeba vycházet z toho, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno teprve dne 20. 3. 2006, tzn. opožděně. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom podle §265e odst. 4 tr. ř. není přípustné.
Jinak řečeno, podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, a proto s ním nelze spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř. Učinil-li tedy obviněný uvedené podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně a jako takové ho dovolací soud odmítne podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004 publikované pod č. T 679 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazku 4/2004) .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., toto dovolání podle citovaného ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý