ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.50.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 50/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2006 dovolání, která podali obviněný M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., a obviněný K. G., t. č. ve výkonu trestu podnětí svobody ve V. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 200/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 17/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. M. a K. G. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 2 T 17/2005, byli obvinění M. M. a K. G. uznáni vinnými trestným činem neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný M. M. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný K. G. byl odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 12. 2004, č. j. 3 T 69/2004-249, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2005, č. j. 14 To 3/2005-271, podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 12. 2004, č. j. 3 T 69/2004-249, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2005, č. j. 14 To 3/2005-271, jakož i všechna rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud zrušením výroku o trestu pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byl uznán vinným a odsouzen pro obdobnou trestnou činnost i obviněný D. J.
Naproti tomu byl obviněný M. M. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný na str. 4 rozsudku a jímž měl (podle obžaloby) spáchat jednak trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění M. M. a K. G. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 200/2005, byl z podnětu obou obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v části, v níž byli obvinění M. M. a K. G. uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl, přičemž jmenované obviněné uznal vinnými, že
obviněný M. M.
na okrese Ú. n. O., převážně pak v Č. T. a L., okr. Ú. n. O., v období od začátku roku 2004 do 1. 11. 2004 neoprávněně vyráběl a distribuoval drobu pervitin - metamfetamin, psychotropní látku uvedenou na seznamu č. II zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jenž tvoří přílohu č. 5 tohoto zákona, a pervitin předal následujícím osobám:
- J. J. ve dvou případech blíže neustanovené množství,
- O. I. ve dvaceti případech v dávkách od 500,- do 1.500,- Kč, vše do 11.000,- Kč a jeden sáček za 500,- Kč,
- J. V. v šesti případech vždy na jednu dávku a zdarma,
- Ž. K. v pěti případech po 200,- Kč za dávku,
- M. H. ve dvou případech, když dávky byly za 100,- a 200,- Kč,
- P. N. ve dvou případech, dávka vždy za 300,- Kč,
- D. J. v jednom případě neustanovené množství,
obviněný K. G.
na okrese Ú. n. O., převážně pak v Č. T. a L., okr. Ú. n. O., v období od května 2004 do 5. 11. 2004 neoprávněně vyráběl a distribuoval drogu pervitin - metamfetamin, psychotropní látku uvedenou na seznamu č. II zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jenž tvoří přílohu č. 5 tohoto zákona, a předal pervitin následujícím osobám:
- J. J. ve dvaceti případech v blíže neustanoveném množství za 10.000,- Kč,
- O. I. v sedmi případech v množství za 500,- až 1.500,- Kč, celkem za 5.000,- Kč,
- L. T. v jednom případě zdarma v neustanoveném množství,
- P. T. v deseti případech za protislužbu v neustanoveném množství,
- J. V. ve čtyřech případech zdarma v neustanoveném množství,
- L. M. nejméně v šesti případech, kdy dávka byla za 500,- Kč, ale i za 1.000,- Kč,
- M. M. v množství nejméně 5 g zdarma.
Tím měli obvinění M. M. a K. G. spáchat trestný čin neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za to byli odsouzeni obviněný M. M. podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný K. G. byl odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 12. 2004, č. j. 3 T 69/2004-249, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2005, č. j. 14 To 3/2005-271, podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 12. 2004, č. j. 3 T 69/2004-249, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2005, č. j. 14 To 3/2005-271, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud zrušením výroku o trestu pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti konstatovanému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění M. M. a K. G. prostřednictvím obhájců dovolání, kterým napadli všechny jeho výroky a mimořádný opravný prostředek shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný M. M. v dovolání uvedl, že rozsudky soudů obou stupňů byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Orgánům činným v trestním řízení vytkl, že se vůbec nevypořádaly se svědectvími a důkazy, čímž mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Nesouhlas vyjádřil s tím, jakým způsobem soud prvého stupně vysvětlil rozpory ve svědeckých výpovědích, neboť nemohl přihlížet, jak bylo vypovídáno v jiných trestních věcech. Soud může a musí zhodnotit svědecké výpovědi v jeho trestní věci. Svědek J. v přípravném řízení ani při skončení vyšetřování v souvislosti s osobou obviněného nefiguruje. V řízení před soudem vypověděl, že od M. M. nic neměl. Přesto se v rozsudcích soudů obou stupňů objevuje s tím, že od obviněného měl odebrat drogu. Dále svědek J. uvedl, že od M. M. měl drogu pouze jedenkrát, a to před více než dvěma lety. V tu dobu ale byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody. Navíc jeho trestná činnost je ohraničena obdobím od 1. 1. 2004 do 1. 11. 2004. Svědek I. zcela prokazatelně kupoval drogy již před dvěma lety. To vyplynulo z jeho svědecké výpovědi v případech Š. a K. Ve věci obviněného vypověděl, že od M. M. si drogy opatřoval, ten mu měl navíc poskytnout již první dávku. Tohoto svědka obviněný označil ve svých výpovědích za dealera. I přes rozpornost tvrzení svědka I. si soudy vybraly to, co mohlo být použito proti obviněnému. Svědek N. v přípravném řízení uvedl, že mu obviněný opatřil drogu dvakrát. V řízení před soudem ale vypověděl, že si od obviněného něco vzal v autě, a to bez jeho vědomí. Podle obviněného je výpověď svědka účelová, aby odvrátil podezření od sebe sama, neboť několik týdnů po zadržení M. M. byl rovněž pro výrobu a držení omamných látek zadržen. Také výpovědi ostatních svědků K., T. a M. není možné hodnotit jako věrohodné či jako důkaz sloužící k závěrům soudů (výrazné nesrovnalosti při porovnání svědeckých výpovědí učiněných v přípravném řízení a v řízení před soudem, popř. neprokazují činnost, která je dovolateli kladena za vinu).
Obviněný namítl, že byl zkrácen na svém právu na obhajobu, neboť výslech svědka M. probíhal bez jeho přítomnosti, čímž mu bylo odepřeno právo klást svědkovi otázky. Dále konstatoval, že P. manipulovala s věcmi, které objevila v nějakém havarovaném autě a soud bez jakýchkoliv důkazů, zejména pak zkoušek pachových stop či otisků prstů, tyto věci určil jako věci M. M. Vyslýchaní svědci nepotvrdili, čí by tyto věci měly být. V případě nejasností soudy nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo. Úsudek soudu musí být takový, že výpovědi bude brát buď jako zcela věrohodné, což u svědků J., J., I. a N. prokazatelně nejsou, nebo je musí posoudit jako nedůvěryhodné. Poté není možné k nim přihlížet, nesmí být použity v neprospěch obviněného. Nedůvěryhodnost svědků prokazuje i trestní oznámení M. M. z podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi podle §175 tr. zák. a u svědka I. navíc podezření ze spáchání trestného činu šíření toxikomanie podle §188a tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že v průběhu trestního řízení byly k důkazu provedeny telefonické odposlechy, které neprokazují opatřování či výrobu omamných látek. K tomuto důkazu však soudy neměly přihlížet, neboť podle platné právní úpravy je možné telefonické odposlechy využít pouze je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo jiný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. V posuzovaném případě se však o takovou věc nejednalo. S poukazem na rozvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 13 To 200/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. 2 T 17/2005. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu v plném rozsahu zprostil obžaloby, případně věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Obviněný K. G. v dovolání uvedl, že odvolací soud sice zrušil rozsudek soudu prvého stupně, ale nevypořádal se s porušením zákona v předcházejících fázích trestního řízení. Namítl, že dne 5. 11. 2004 byli vyslechnuti svědci J. a I., přičemž u obou se nejednalo o neodkladný ani neopakovatelný úkon. V té době ještě nešlo o nutnou obhajobu a obviněný ještě obhájce neměl. Policejní orgán však K. G. neumožnil jeho účast na těchto vyšetřovacích úkonech podle §165 odst. 1 tr. ř. U hlavního líčení svědek I. vypovídal odchylně od výpovědi z přípravného řízení, a to ve prospěch obviněného. Obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, že následně byla přečtena výpověď jmenovaného svědka z přípravného řízení podle §211 odst. 3 tr. ř., čímž bylo porušeno ustanovení §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., podle kterého nelze číst protokol o výpovědi svědka, pokud obhájce nebo obviněný neměl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit. Podle jeho názoru mělo toto přečtení výpovědi zásadní význam na další výpověď svědka, který se zalekl a uvedl, že se spletl a trvá na výpovědi z přípravného řízení. Spotřebu takového množství drogy však nebyl schopen obhajobě vysvětlit a po opětovném poučení soudu odmítl dále vypovídat pro nebezpečí trestního stíhání. Prvostupňový soud dovodil pravdivost prvé výpovědi svědka z přípravného řízení. Z výpovědi však bylo možné učinit i závěr opačný, tedy že svědek vypovídal po pravdě před soudem a po přečtení jeho původní výpovědi z přípravného řízení se zalekl, že nebude moci vysvětlit rozpory, a raději setrval na výpovědi původní. Podle obviněného je podstatné, že soud vycházel z výpovědi svědka z přípravného řízení a z části jeho výpovědi u hlavního líčení a dovodil, že K. G. předal J. J. drogu ve dvaceti případech v blíže neustanoveném množství za 10.000,- Kč, přičemž pokud by postupoval v souladu se zákonem a při hlavním líčení nečetl výpověď z přípravného řízení, musel by dovolatele uznat vinným pouze předáním drogy jmenovanému v neustanoveném množství a případů. Shodná situace nastala i při výslechu svědka O. I. Pokud by soud prvého stupně vycházel pouze z výpovědi tohoto svědka u hlavního líčení, nemohl obviněného uznat vinným předáním drogy O. I. v sedmi případech v množství za 500,- až 1.500,- Kč, celkem za 5.000,- Kč, ale pouze v jednom případě v neustanoveném množství.
Obviněný konstatoval, že odvolací soud správně zhodnotil, že v předchozím řízení nebylo prokázáno, že by obviněný drogu nabízel, a proto nabízení drogy již do nového výroku o vině nezahrnul. V ostatních směrech však zůstal výrok o vině i trestu shodný s výroky soudu prvého stupně. Obviněný vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že byly splněny podmínky pro čtení výpovědí jmenovaných svědků podle §211 odst. 1, 2 tr. ř., neboť obviněný a státní zástupce nebyli na souhlas se čtením svědeckých výpovědí ve smyslu znění §211 odst. 1 tr. ř. dotázáni a v případě ustanovení §211 odst. 2 tr. ř. nešlo o výpovědi svědků, jejichž výslech by byl z objektivních důvodů nemožný a ani o neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Soudu druhého stupně rovněž vytkl jako chybnou argumentaci, že bylo možné předestření výpovědí k odstranění rozporů podle §212 tr. ř. a tím dosáhnout v podstatě shodného výsledku, jako postupem podle §211 tr. ř. Podle obviněného nelze směšovat ustanovení §211 a §212 tr. ř. Přečtený protokol o výpovědi svědka podle §211 tr. ř. je plnohodnotným důkazem, ze kterého soud může vycházet při závěru o vině, oproti tomu protokol předestřený podle §212 tr. ř. nemůže sám o sobě ani ve spojení s jinými důkazy sloužit jako podklad výroku o vině, neboť taková výpověď byla pořízena bez přítomnosti obviněného i obhájce a bez naplnění práv obhajoby. Také namítl, že soudy obou stupňů nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo a nesprávně právně posoudily rozpory ve výpovědích svědků. Svědek P. T. u soudu konstatoval, že od obviněného odebral 5-10 dávek drogy, přičemž v přípravném řízení uvedl asi 10 dávek. Je tedy s jistotou zjištěno, že měl dostat minimálně 5 dávek a nikoli 10 dávek. Krajský soud měl změnit nesprávné rozhodnutí prvostupňového soudu. Svědek J. V. v přípravném řízení vypověděl, že od obviněného dostal drogu asi ve 4 případech, časové období neupřesnil. Při hlavním líčení uvedl, že od něj měl drogy spíše v zimě, tedy na počátku roku 2004. Obviněný je však stíhán za období od května do 5. 11. 2004, a tudíž je zřejmé, že svědek několik dávek odebral v době, pro kterou nebylo vedeno trestní stíhání (za dobu předchozí byl již dovolatel odsouzen), a proto tyto dávky neměly být započítány. Odvolací soud měl obviněného uznat vinným jen předáním drogy J. V. v neustanoveném počtu případů a množství. Obviněný také shledal vady v usnesení o zahájení trestního stíhání, ve kterém je nedostatečně popsáno jednání, ze kterého byl obviněn, není vůbec uvedeno, kterým osobám, kdy a v jakém rozsahu měl drogu nabízet či prodávat. Také chybí, jaký zájem společnosti či práva a oprávněné zájmy fyzických či právnických osob byly jeho jednáním porušeny nebo ohroženy.
Závěrem dovolání obviněný zdůraznil, že uvedené vady měly vliv na výrok o vině i trestu, neboť mu byl uložen trest odnětí svobody o šest měsíců delší, než jaký mu byl uložen rozsudkem dřívějším. Přitom bylo možné od uložení souhrnného trestu upustit podle §37 tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků o vině a trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2005, č. j. 13 To 200/2005-367, i řízení jemu předcházející, tento rozsudek zrušil a krajskému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podaným dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že i když v dovolání obvinění odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak uplatnili v celém rozsahu pouze takové námitky, které obsahově tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. V dovolání obvinění namítli jen to, že jako důkazy byly použity úkony, které takto použity být neměly a že důkazy byly nesprávně zhodnoceny. V mimořádném opravném prostředku nepolemizovali s tím, že by zjištěné okolnosti nenaplňovaly zákonné znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, ale s tím, že tyto okolnosti byly nesprávně zjištěny, neboť z provedených důkazů nevyplývají a že nebyly provedenými důkazy spolehlivě prokázány. Poukázali i na nesprávný postup soudu při provádění dokazování. Podle názoru státní zástupkyně nejde o právní námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který nenaplňují ani výhrady proti procedurálnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Zdůraznila, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněnými uplatňované obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Mezi skutkovými zjištěními a právní kvalifikací především neexistuje žádný extrémní rozpor. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných M. M. a K. G. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnými M. M. a K. G. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání oba obvinění vznesli výhrady proti procesnímu postupu policejních orgánů v přípravném řízení ohledně provádění výslechu některých svědků s tím, že byly realizovány bez přítomnosti obviněné osoby nebo jejího obhájce. Vytkli, že soudy nevycházely z výslechu svědků v hlavním líčení, nepřihlédly k zásadě in dubio pro reo, popřípadě při rozhodování o vině vzaly v úvahu skutečnosti, které se měly stát mimo časové vymezení předmětného skutkového stavu. Obviněný M. M. konstatoval, že věci objevené P., s nimiž manipulovala, byly bez jakýchkoliv důkazů soudem určeny jako jeho věci. Také uvedl, že odposlechy telefonu neprokazují opatřování či výrobu omamných látek a vytkl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro užití tohoto druhu důkazu. Obviněný K. G. namítl jednak, že v řízení před soudem nebyly dodrženy zákonné podmínky pro čtení svědeckých výpovědí a jednak právní vady usnesení o zahájení trestního stíhání. Nutno zdůraznit, že uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně představují námitky ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto i dalších tvrzených procesních nedostatků až následně oba obvinění dovozují vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obvinění nenamítají, že skutky popsané ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (viz jejich doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byly nesprávně právně posouzeny jako trestný čin neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obou obviněných výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných M. M. a K. G. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k