ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.557.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 557/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání, které podal obviněný R. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 7 To 490/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 168/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 5 T 168/2004, byl obviněný R. J. při nezměněném výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2005, č. j. 5 T 168/2004-104, odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 4 roků.
Vůči konstatovanému rozsudku podal obviněný R. J. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 7 To 490/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému rozhodnutí soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V úvodu odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný předeslal, že obvodní soud postupoval při doplňování dokazování v rozporu s pokyny odvolacího soudu. Má za to, že důsledkem vadného postupu soudu prvního stupně došlo k nesprávným skutkovým zjištěním, a proto soud nemohl objektivně posoudit skutečnost, zda je v daném případě možno aplikovat ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. či nikoliv. Odvolací soud následně pochybil, když nezrušil vadný rozsudek prvostupňového soudu a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. V této souvislosti dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Zejména poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 1. 2005 (správně má být ze dne 5. 1. 2005), sp. zn. 5 T 168/2004, jímž byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Konstatoval, že soud prvního stupně zohlednil při ukládání trestu, že se dopustil trestného jednání pod vlivem tíživých osobních poměrů. K odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného, odvolací soud usnesením ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 7 To 225/2005, zrušil napadené rozhodnutí a soudu prvního stupně uložil, aby doplnil dokazování ohledně přípustnosti aplikace §40 odst. 1 tr. zák., a to vyžádáním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k osobě R. J. a ověřením osobní situace jeho družky a jejího syna, s nimiž obviněný žije ve společné domácnosti. Dovolatel namítl, že prvostupňový soud však v rozporu s pokynem odvolacího soudu znalecký posudek nevyžádal. Neprovedl tak zásadní důkaz, který mohl jednoznačně potvrdit či vyloučit skutečnost, zda obviněný při spáchání trestného činu nebyl např. ve stavu tzv. zmenšené příčetnosti. Podle názoru obviněného byla potřeba vyžádání znaleckého posudku dána nejen samotnými závěry obvodního soudu, že se jednání dopustil pod vlivem dlouhotrvajících tíživých osobních poměrů, které byly důsledkem zkratkovitého, resp. afektivního jednání, ale i tím, že v průběhu celého trestního řízení nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení vyžádán znalecký posudek na duševní stav obviněného, ačkoliv to nepochybně bylo odůvodněno závažností trestného činu. Obhajoba navrhovala odvolacímu soudu vypracování znaleckého posudku, a to i z důvodu, že obviněný byl několikrát v minulosti léčen na psychiatrii a jeho dědeček zřejmě trpěl paranoidní schizofrenií. Soud prvního stupně dostatečně nezjišťoval ani osobní situaci družky obviněného a jejího syna, kteří žijí s obviněným ve společné domácnosti a jsou na něm finančně i citově závislí. V rámci hlavního líčení dne 23. 9. 2005 bylo prokázáno, že syn družky obviněného je pod pravidelnou kontrolou dětského lékaře pro obezitu, zvětšení štítné žlázy a středně těžké astma. Jeho výchova, s níž obviněný své družce pomáhá, je tak velice náročná. Dále dovolatel zdůraznil, že se stará o svoji nemocnou matku, jež prodělala rakovinu prsu. Onemocnění recidivuje, matka je nucena trávit polovinu roku ve zdravotnickém zařízení, kde ji v rámci svých možností intenzivně navštěvuje, pomáhá jí s obstaráváním běžných záležitostí a psychicky ji podporuje. Podle názoru obviněného soud prvního stupně všechny tyto skutečnosti v souvislosti s možnou aplikací ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. nedostatečně zhodnotil, když ani při doplnění dokazování nepostupoval podle pokynů odvolacího soudu. Soud druhého stupně, a to i přes uvedené pochybení, odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Pokud však v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si měl v rámci doplnění dokazování případně vyžádat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, tak zmíněné tvrzení nekoresponduje s jasným pokynem tohoto soudu (viz usnesení ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 7 To 225/2005), v němž vyžádání tohoto důkazu uložil.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 7 To 490/2005, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně zaslal ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Dovolací soud však ke dni rozhodnutí ve věci písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. J. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo třeba posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je zároveň nezbytnou podmínkou k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného R. J. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze tento dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. J. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami naplněn. V dovolání obviněný uvádí, že se soud prvního stupně nedostatečně řídil závazným pokynem odvolacího soudu, jež byl vyjádřen v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 7 To 225/2005. V rozporu s ním nevyžádal a neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k jeho osobě, a to i z důvodu, aby mohlo být potvrzeno či vyloučeno, zda v době spáchání trestného činu nebyl ve stavu zmenšené příčetnosti. Dále nezjišťoval osobní situaci družky obviněného a jejího syna, kteří s ním žijí ve společné domácnosti (nevyhověl návrhu obhajoby na výslech družky obviněného) a nesprávně vyhodnotil péči obviněného o nemocnou matku. Odvolacímu soudu vytýká, že se s nesprávným postupem soudu prvního stupně ztotožnil. Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně namítají správnost a úplnost skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje možnost aplikace ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., eventuálně že trestný čin mohl spáchat ve stavu zmenšené příčetnosti. Obviněný neuvádí jedinou právní námitku týkající se použití konstatovaného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Poukazuje pouze na případnou možnost, že pokud by byl proveden zmíněný znalecký posudek i další navrhované důkazy, a vše bylo náležitě vyhodnoceno, mohly by být dány podmínky pro aplikaci §40 odst. 1 tr. zák. Obviněným uplatněné výhrady nelze podřadit nejen pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod některý z dalších důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny.
Nejvyšší soud připomíná, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. J. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k