ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.578.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 578/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání, které podal obviněný K. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 5 To 438/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 68/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 29 T 68/2005, byl obviněný K. H. uznán vinným, že
dne 20. 1. 2005 v přesně nezjištěné době kolem 17.45 hod. v P., ulice N. S., před domem č. p. a za užití násilí, společně s dosud neztotožněným spolupachatelem, zezadu uchopili za ramena poškozenou P. N., a z rohu ulic N. S. a O. ji odvlekli před výše uvedený dům č. v ulici N. S., kde ji přitlačili ke stěně, prohledali jí oděv, třikrát prudce trhli za látkový pásek s mobilním telefonem, který měla poškozená na krku, poté pásek, který nepovolil, přetáhli poškozené přes hlavu a takto jí odcizili mobilní telefon zn. Nokia 7210 včetně SIM karty a z místa činu utekli.
Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. N., , bytem P., R., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 5 To 438/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný K. H. prostřednictvím obhájců dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vypracovaného obhájcem JUDr. V. K. obviněný předeslal, že se vytýkaného jednání nedopustil. O této skutečnosti svědčí především výsledek výslechu poškozené, která nebyla schopna obviněného řádně identifikovat jako pachatele; poškozená jej při první rekognici nepoznala a jako pachatele jej identifikovala až při další fotorekognici, která proběhla téměř půl roku po spáchání trestného činu. Ačkoliv poškozená v souvislosti s identifikací uvedla, že má určité problémy se zrakem, a k předmětnému skutku došlo v lednu kolem 17.45 hod., tj. za tmy, soudy se touto okolností vůbec nezabývaly. Obviněný rovněž připomněl, že popřel podpis na kupním listu ze dne 20. 1. 2005 na předmětný mobilní telefon, avšak tato otázka byla vyhodnocena jako bezpředmětná z důvodu, že obviněný telefon zastavil. Dovolatel uzavřel, že na základě pochybné výpovědi poškozené a kupního listu, který není opatřen jeho podpisem, nelze jednoznačně dovodit vinu jeho osoby a je namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Taktéž poukázal na neúměrnost trestu ve vztahu k jednání, kterého se měl dopustit a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
V dovolání vypracovaném obhájcem JUDr. J. P. obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připomněl, že se trestného činu nedopustil. Zdůraznil, že pachatelé poškozené P. N. nevyhrožovali ani nepoužili násilí, přičemž tuto skutečnost jmenovaná uvedla ve své výpovědi. Podle jeho názoru nelze za tohoto stavu hodnotit skutkový stav, který byl popsán poškozenou, jako čin vykazující znaky trestného činu loupeže. Obviněný je přesvědčen, že uvedené jednání by mohlo naplňovat maximálně znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že důvody pro zamítnutí dovolání nebyly v žádném případě dány; naopak byly dány podmínky pro zrušení rozsudku podle §258 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Jednalo se o podstatné vady řízení, které rozsudku předcházely, neboť v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se v daném případě má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby. V tomto směru odkázal na odůvodnění svého odvolání. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že převážná část dovolacích námitek směřuje proti hodnocení provedených důkazů. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že jednání obviněného vůči poškozené nemělo charakter násilí, a že skutek mohl být právně kvalifikován nejvýše jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. V této části však státní zástupce považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Podle jeho názoru vyplývá ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, že obviněný a další neustanovený spolupachatel poškozenou zezadu uchopili za ramena, odvlekli ji před dům, kde ji přitlačili ke zdi, prohledali jí oděv, třikrát se bezúspěšně pokusili přetrhnout textilní pásek s mobilním telefonem, který měla poškozená na krku a posléze jí ho přetáhli přes hlavu a mobilní telefon jí odcizili. Popsané jednání je nepochybně násilím ve smyslu §234 tr. zák., byť lze připustit, že nikterak hrubým. Soudem použitá právní kvalifikace skutku je tudíž správná a námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné, a to i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto a rozhodnutí učiněno podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Jelikož dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho ohledně odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného K. H. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z tohoto zřetele nelze akceptovat výhrady obviněného, jimiž zpochybňuje hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně s tím, že se vytýkaného jednání nedopustil. Tak je tomu v případě námitek směřujících proti způsobu, jakým proběhla identifikace jeho osoby poškozenou, a dále výtky zpochybňující pravost jeho podpisu na kupním listu, a v této souvislosti poukazující na nezbytnost aplikace zásady in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (zejména nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady v právním posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán.
Povahu relevantní námitky nemá ani výtka, kterou obviněný brojí proti přiměřenosti uloženého trestu. Na tomto místě je nezbytné uvést, že námitky ohledně druhu a výměry trestu (vyjma trestu odnětí svobody na doživotí) lze úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (tj. že obviněnému byl uložen takový druh restu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným), a nikoli jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence alespoň jedné z jeho dvou alternativ, tj. že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat. Z uvedených důvodů nelze zmíněnou výtku, kterou ostatně obviněný nikterak blíže neodůvodnil, podřadit nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny.
Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Pokud by obviněný uplatnil jen dosud zmíněné námitky, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jeho odvolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
V dovolání obviněný K. H. rovněž zpochybnil naplnění zákonného znaku trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to násilí vůči poškozené, s tím, že posuzované jednání mohlo být právně kvalifikováno maximálně jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. Tato námitka je způsobilá uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadená rozhodnutí vykazují namítanou právní vadu.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Ve stručnosti lze připomenout, že ve smyslu ustanovení §234 tr. zák. se násilím rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadené osoby. Není však podmínkou, aby napadený kladl odpor. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale postačí i konkludentní jednání, je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že násilí se uskuteční ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 1/1980). Zmocněním se cizí věci se rozumí, že si pachatel zjedná možnost s věcí nakládat s vyloučením toho, kdo ji měl dosud ve své moci. K naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zák. není hodnota cizí věci rozhodná, přičemž dokonce může jít i o věc bez hodnoty.
V tzv. skutkové větě, jak je popsána ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, se k jednání obviněného K. H. mimo jiné uvádí: „…společně s dosud neztotožněným spolupachatelem, zezadu uchopili za ramena poškozenou P. N., a z rohu ulic N. S. a O. ji odvlekli před výše uvedený dům č. v ulici N. S., kde ji přitlačili ke stěně, prohledali jí oděv, třikrát prudce trhli za látkový pásek s mobilním telefonem, který měla poškozená na krku, poté pásek, který nepovolil, přetáhli poškozené přes hlavu a takto jí odcizili mobilní telefon zn. Nokia 7210 včetně SIM karty…“. S obdobnou námitkou obviněného, že při útoku nebylo použito násilí, se v odvolacím řízení zabýval i Městský soud v Praze, který připomněl: „…poškozená jednoznačně uvedla, že byla uchopena oběma pachateli za ramena a byla odtažena do vedlejší ulice, která není frekventovaná...“. Také uvedl, že v případě poškozené jde o velice subtilní dívku, malé postavy, která byla vystavena fyzické převaze dvou osob, z nichž minimálně obviněný je vysoký a poměrně dobře fyzicky disponovaný muž. Z toho důvodu neměla nejmenší šanci na odpor. Soud druhého stupně rovněž zdůraznil: „…ani není nijak nutno, aby tento odpor dala fyzicky najevo, aby musel být překonáván jiným způsobem než tím, že byla držena za ramena a přitlačena ke stěně“. (vše na str. 3 a 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Podle názoru Nejvyššího soudu byla učiněna zcela konkrétní skutková zjištění, z nichž je zjevné, že obviněný s doposud nezjištěným spolupachatelem použili vůči poškozené násilí v úmyslu zmocnit se věci v jejím vlastnictví, tj. cizí věci, a proto v tomto směru nelze námitku dovolatele akceptovat. Obvodní soud pro Prahu 10 (následně ani odvolací soud) tudíž nepochybil, když zjištěné jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neboť byly objasněny všechny skutkové okolnosti pro použitou právní kvalifikaci, přičemž správnému posouzení skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu aplikovaná právní věta.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného K. H. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k