ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.585.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 585/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. května 2006 o dovolání obviněného V. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, č. j. 7 To 256/2004-84, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 271/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, č. j. 7 To 256/2004-84, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2005, č. j. 11 T 271/2004-57, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců; pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2005, č. j. 7 To 256/2004-84, bylo odvolání obviněného proti výroku o trestu shora citovaného rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Uvedl, že k veřejnému zasedání konanému k projednání odvolání dne 15. 9. 2005 nebyl řádně předvolán, o jeho konání tudíž vůbec nevěděl, a proto se k němu nemohl dostavit. Se zřetelem k této skutečnosti navrhl, aby dovolací soud napadený „rozsudek“ podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a shledal je důvodným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jak vyplývá z této zákonné formulace, uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, s nímž je spojována bezpodmínečná přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. V případech, kdy v nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání bylo jednáno, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, dochází ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání nikterak neupravuje. Stanoví pouze, že veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná, nestanoví-li zákon něco jiného. Na nutnost účasti obviněného při veřejném zasedání je možno usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. o termínu veřejného zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (a tím dal jednoznačně najevo, že na osobní účasti obviněného u veřejného zasedání trvá). Důsledně respektovat je však třeba i ustanovení §263 tr. ř., které vymezuje pravidla pro konání veřejného zasedání. V nepřítomnosti obviněného nemůže odvolací soud veřejné zasedání podle §263 odst. 4 tr. ř. konat jen tehdy, je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 271/2004, vyplývá, že dne 26. 7. 2005 byl termín veřejného zasedání stanoven na den 15. 9. 2005 v 8.15 h. Vyrozumění o termínu veřejného zasedání nebylo obviněnému doručeno, neboť jak vyplývá ze záznamu pošty na čl. 76, obviněný si zásilku v odběrní lhůtě nevyzvedl. U veřejného zasedání předseda senátu konstatoval, že podle úředních záznamů ze dne 29. 8. 2005 a ze dne 13. 9. 2005 se obviněný v současné době nenachází ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. Poté bylo vyhlášeno usnesení, že bude jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud však provedeným šetřením zjistil, že obviněný byl zadržen dne 13. 9. 2005 ve 20.15 h. a dodán k výkonu trestu odnětí svobody v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 52/2002 do Vazební věznice Brno Bohunice; dne 22. 9. 2005 byl přemístěn do Věznice Znojmo. Z uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv pro konání veřejného zasedání ve smyslu §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného nebyly splněny podmínky. Je nutno zdůraznit, že okolnosti, zda obviněný se nachází ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody nelze zkoumat několik dnů před konáním veřejného zasedání, nýbrž zásadně v den konání veřejného zasedání. Odvolací soud však tímto způsobem nepostupoval.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného vyhověl, byť z jiného důvodu, než v něm uvedl. Lze shrnout, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání nebyla řádně zajištěna. Tím bylo porušeno právo obviněného zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobody a zásady čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybení odvolacího soudu nemůže být přičítáno k tíži obviněného, proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Z tohoto důvodu je nezbytné řízení o odvolání provést znovu.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann