ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.608.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 608/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání, které podal obviněný J. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 560/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 63/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 3 T 63/2003, byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozené V. z. p., O. p. Ž. n. S., se sídlem v N. M. n. M., částku 78.209,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O., a. s., se sídlem P., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. Ch. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 560/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen. Dále za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud uznal obviněného J. Ch. vinným, že
dne 20. 4. 2003, kolem 05.00 hod. na silnici obcemi S. a T. S., okr. Ž. n. S., jako řidič osobního vozidla Ford Galaxy, projížděl prudkou levotočivou zatáčku v protisměru rychlostí, která byla hraniční či vyšší než rychlost v dané situaci přiměřená, v důsledku čehož přivedl vozidlo do smyku a havaroval v pravém silničním příkopu, kde vozidlo pravým bokem narazilo do několika stromů a po nehodě se vzňalo a došlo k jeho úplnému shoření, kdy při nehodě utrpěl spolujezdec L. P., zhmoždění obou čelních laloků mozku, krevní výrony v měkkých mozkových plenách a zlomeninu lební spodiny v oblasti pravého čelního laloku a stropu pravé očnice s dobou léčení a citelným omezením v obvyklém způsobu života přesahující dobu šesti týdnů a kdy se společně s dalšími spolujezdci F. P., J. M. a R. V., kteří utrpěli pouze zranění lehká, v rozporu s §47 odst. 3 písm. a), b), c) a §4 písm. a), b), c) zákona č. 361/2000 Sb., z místa nehody vzdálili, aniž toto jakkoliv zajistili a samotný řidič Ch. nehodu oznámil až dodatečně.
Takto zjištěné jednání odvolací soud kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozené V. Č., O. Ž. n. S., se sídlem v Novém M. n. M., na náhradě škody částku 78.209,- Kč.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce pro skutek popsaný na str. 2 a 3 rozsudku, kterým měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený O., a. s., se sídlem P., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou (proti všem pravomocným výrokům o vině a trestu) podal obviněný J. Ch. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný předeslal, že skutkové závěry soudů obou stupňů, byť si je vědom nemožnosti jejich přezkumu dovolacím soudem, nejsou věcně správné. Vedle toho uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení skutku, který byl předmětem obžaloby. V této souvislosti připomněl, že za porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. nelze mechanicky považovat každé porušení ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., ale vzhledem k §88 odst. 1 tr. zák. je třeba v každé konkrétní věci prokazovat podstatné zvýšení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. I z problematických a sporných závěrů znaleckého posudku byla rychlost jízdy jeho vozidla určená znalcem pro bezpečné projetí předmětné zatáčky překročena jen zcela nepatrně (o 1 km/hod.), přičemž jako hlavní příčinu nehody znalec stanovil nesprávnou techniku jízdy, když řidič nekopíroval důsledně zakřivení zatáčky. V tomto směru Krajský soud v Brně sice přisvědčil námitkám obviněného, ale přesto dospěl k závěru, že nesprávný způsob techniky jízdy, podepřený i hraniční rychlostí, byl zjevně hlavní příčinou dopravní nehody. Takový způsob jízdy označil za krajně hazardní a s přihlédnutím k následkům nehody shledal naplnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného nemůže toto konstatování, a to bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění, obstát. Jízda v protisměru, která by vedla ke střetu vozidla s jiným uživatelem silničního provozu, by nepochybně byla porušením důležité povinnosti, uložené řidiči zákonem. Pokud však krátkodobá jízda v protisměru při projíždění zatáčkou, tzv. její “řezání“, neohrožuje jiné účastníky, není ji na místě považovat za porušení důležité povinnosti řidiče. Obviněný připomněl, že v konkrétní situaci šlo o jízdu v noční době, kdy účastníci provozu používají příslušné předepsané osvětlení, a bylo proto možné předpokládat, že v protisměru se nenachází žádný jiný účastník. Nepatrné překročení znalcem určené přiměřené rychlosti k bezpečnému projetí zatáčky, když navíc šlo o rychlost jízdy asi 64 km/hod při jízdě mimo obec, není možné podle ustálené soudní judikatury považovat za porušení důležité povinnosti řidiče a v důsledku toho jízdu posoudit jako krajně hazardní, jak to učinil odvolací soud. Následek nehody spočívající ve zranění spolujezdců je součástí základní skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví, takže souhrnně při materiálním posuzování celé věci nelze dospět k závěru, že byly i jinak splněny podmínky pro užití ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného trpí rozhodnutí odvolacího soudu vadami, neboť bylo rozhodováno v intencích předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 3 T 63/2003, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 5 To 560/2005, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
V podání ze dne 24. 3. 2006 obviněný jednak uvedl, že podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, jednak doplnil dovolání o návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení Krajským soudem v Brně uloženého trestu zákazu činnosti - řízení motorových vozidel.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že ze základních, obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Podle jejího názoru je však nutno souhlasit se závěry soudu druhého stupně, který se totožnou argumentací obviněného zabýval v rámci jeho odvolání, že rychlost jízdy byla hraniční, případně o něco vyšší než rychlost mezní, a proto bylo třeba vyloučit, že příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlost jízdy obviněného. Naproti tomu je zcela zřejmé, že obviněný projížděl předmětnou zatáčku v určité chvíli v protisměru, při vnitřním oblouku. Právě tento nesprávný způsob techniky jízdy podepřený hraniční rychlostí byl zjevně hlavní příčinou dopravní nehody, když takový způsob jízdy je možno označit za krajně hazardní s přihlédnutím k následkům jednání obviněného. Odvolací soud proto neměl pochybnosti o tom, že jsou splněny podmínky ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. o použití vyšší trestní sazby. Za popsané situace má státní zástupkyně za to, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné a navrhla je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného J. Ch. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Obviněný J. Ch. spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soud druhého stupně nesprávně posoudil jeho jednání jako porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. V podrobnostech uvádí, že jeho krátkodobou jízdu při projíždění zatáčkou v protisměru, která neohrožovala protijedoucí účastníky silničního provozu, stejně jako nepatrné překročení přiměřené rychlosti k bezpečnému projetí zatáčky, nelze považovat za porušení důležité povinnosti ve smyslu trestního zákona. V souhrnu není možné jízdu posoudit jako krajně hazardní, přičemž z materiálního hlediska nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., když následek dopravní nehody spočívající ve zranění spolujezdců je součástí základní skutkové podstaty vytýkaného trestného činu. Tyto námitky jsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadený rozsudek vykazuje obviněným vytýkané právní vady.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Podle §88 odst. 1 tr. zák. platí, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle §4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je při účasti na provozu na pozemních komunikacích každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.
Je nutno souhlasit s obviněným J. Ch., že za porušení důležité povinnosti ve smyslu znění §224 odst. 2 tr. zák. nelze mechanicky považovat porušení jakéhokoliv ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ale jen takové povinnosti, která je důležitá a jejíž porušení podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Porušení důležité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích je zejména takové porušení povinnosti řidiče motorového vozidla, které se zřetelem na sílu, rychlost a hmotnost motorových vozidel může mít za následek vážnou dopravní nehodu a které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 33/1972). Pro spolehlivý závěr o porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona je soud vždy povinen zkoumat, zda mezi porušením takové povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. např. rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 5/1962, 39/1963, 31/1996).
Podle §88 odst. 1 tr. zák. se okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby rozumí znak skutkové podstaty trestného činu, který kvalifikuje základní skutkovou podstatu a (na rozdíl od obecných přitěžujících okolností) typizuje vyšší stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost jím charakterizovaného. Konstatované ustanovení vyjadřuje požadavek zákona, aby byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby posuzovány z tzv. materiálního hlediska. K vyšší trestnosti proto nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, poněvadž zároveň musí být vždy splněn materiální předpoklad, tj. podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. V souladu s příslušnou judikaturou (viz např. rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 4/1965, č. 31/1966) je třeba při zkoumání, zda v konkrétním případě byla splněna materiální podmínka uvedená v §88 odst. 1 tr. zák., vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pachatele pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. Znak kvalifikované skutkové podstaty totiž vyjadřuje vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, který však může být v individuálních případech naplněn různou měrou. Stupeň nebezpečnosti činu však není možno hodnotit izolovaně jen na podkladě skutečnosti, jež zakládá použití kvalifikované skutkové podstaty, nýbrž je spoluurčován komplexem všech okolností případu včetně těch, které leží mimo skutkovou podstatu trestného činu. Z těchto důvodů musí soud vždy přihlížet ke všem okolnostem v konkrétní trestní věci.
Současně lze připomenout, že při posuzování materiální podmínky z hlediska použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. je třeba vycházet ze skutečnosti, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně, který by odpovídal dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 34/1976).
Při aplikaci výše rozvedených argumentů na posuzovaný případ, je proto nutno nejen zkoumat, zda obviněný J. Ch. porušil určitou povinnost řidiče motorového vozidla uloženou podle zákona, ale též zda jde povinnost důležitou ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. a zda její porušení podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Obecně je potřebné uvést, že nepřiměřeně rychlá jízda v zatáčce, při níž se vozidlo dostane do protisměru, často mívá za následek dopravní nehodu, a to v důsledku nezvládnutí řízení, následného smyku apod. (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 57/1960). Pokud v posuzovaném případě obviněný projížděl předmětnou, a to prudkou levotočivou zatáčkou, při vnitřním oblouku (tj. v protisměru), při hraniční rychlosti či rychlosti mírně vyšší než přiměřené dané situaci, v důsledku čehož přivedl vozidlo do smyku a havaroval v pravém silničním příkopu, lze tento nesprávný způsob jízdy, jenž byl soudem druhého stupně vyhodnocen jako hlavní příčina následné dopravní nehody, považovat za porušení důležité povinnosti řidiče vyplývající z ustanovení §4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Obviněný sice řídil vozidlo rychlostí, která na samé hranici ještě odpovídala konkrétní dopravní situaci, a tudíž nebyla ve smyslu znění §18 citovaného zákona soudem druhého stupně vyhodnocena jako nepřiměřená. Porušení důležité povinnosti však soud spatřoval, jak již bylo uvedeno, v tom, že obviněný projížděl zmíněnou zatáčkou shora popsaným způsobem a je potřebné dodat, že šlo navíc o noční jízdu, plně obsazeného automobilu a po silnici bez veřejného osvětlení. Podle znaleckého posudku z oboru dopravy, odvětví silniční nehody, jehož závěry akceptovaly soudy obou stupňů, mohl z technického hlediska obviněný nehodě zabránit, pokud by zatáčkou projížděl po jejím vnějším obvodu, důsledně kopíroval její poloměr, a to při rychlosti s ohledem na její zakřivení. Nelze souhlasit s dovolatelem, že pokud krátkodobá jízda v protisměru neohrožuje ostatní účastníky silničního provozu jedoucí v protisměru, nejde o porušení důležité povinnosti řidiče vyplývající ze zákona. Nutno zdůraznit, že každý řidič motorového vozidla je povinen dodržovat stanovená pravidla a zachovat míru potřebné opatrnosti nejen ve vztahu k ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích, ale i ve vztahu ke svým spolujezdcům a k sobě samému [srov. znění §4 písm. a) citovaného zákona o provozu na pozemních komunikacích]. Skutečnost, že v protisměru žádná vozidla nejedou, neopravňuje řidiče ke způsobu jízdy, jímž ohrožuje bezpečnost jízdy jeho vlastního vozidla a představuje hrozbu nebezpečí na životě a zdraví pro spolujezdce i jeho samého. Naopak je povinen přizpůsobit jízdu dané situaci, tj. technickému stavu, popřípadě tvaru pozemní komunikace i povětrnostním podmínkám, stejně jako svým řidičským schopnostem. Pokud volí takový způsob jízdy, jak to v posuzovaném případě učinil obviněný, který jde výrazněji nad rámec zákonem vyžadované míry opatrnosti, lze tento způsob řízení motorového vozidla označit jako hazardní se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jednání obviněného bylo důvodně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a tento čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Porušení zmíněného zákonného ustanovení o provozu na pozemních komunikacích obviněným J. Ch. jako řidičem motorového vozidla, má za zjištěné situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život a zdraví, tj. jeho porušením může snadno k takovému následku dojít. Nelze pochybovat ani o tom, že tato okolnost (porušení důležité povinnosti) svou závažností - s poukazem na výše konstatované skutečnosti - podstatně zvyšovala ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, a to i vzhledem ke konkrétnímu následku v podobě těžké újmy na zdraví jednoho ze spolujezdců, jenž v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikl. I když lze souhlasit s dovolatelem v tom směru, že detailnější rozbor skutečností relevantních pro posouzení shora uvedených zákonných podmínek v příslušných pasážích rozhodnutí krajského soudu chybí, má Nejvyšší soud za to, že jejich splnění je natolik zřejmé z průvodních okolností činu uvedených ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a rozvedených v jeho odůvodnění včetně příslušné části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, že tento nedostatek nezpochybňuje správnost právního posouzení zjištěného skutku. Proto nebylo možno námitky obviněného, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., akceptovat.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. Ch. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pro úplnost je nutno uvést, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal před rozhodnutím o dovolání důvod k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., tj. k odložení (správně přerušení) výkonu trestu zákazu činnosti - řízení motorových vozidel, jak to navrhoval v doplnění dovolání obviněný. O tomto podnětu obviněného nebylo nutno rozhodovat samostatným výrokem, neboť návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí je oprávněn učinit pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§265h odst. 3 tr. ř.), který jej neučinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k