ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.83.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 83/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. ledna 2006 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 5. 2005, č. j. 13 To 149/2005-212, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 139/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 5. 2005, č. j. 13 To 149/2005 – 212, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného M. M. proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 2. 2005, č. j. 1 T 139/2004 – 185, kterým byl obviněný M. M. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl mu podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč a pro případ, že by nebyl tento trest ve stanové lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Spoluobviněný S. S., který dovolání nepodal, byl uznán vinným pomocí k pokusu trestného činu pojistného podvodu. O nároku poškozeného na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (nesprávně však rozhodnutí odvolacího soudu označuje za rozsudek), ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho naplnění spatřuje mj. v tom, že ze strany Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se jedná o rozhodnutí, které je odůvodněno zcela obecně s odkazem na znění ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., aniž by bylo rozvedeno, jaké vady a pochybení měl odvolací soud na mysli, když svoji argumentaci uzavírá tím, že „nedošlo k vadám, které by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost obžalovaného uplatnit svá práva na obhajobu“. V další části dovolání líčí průběh trestního stíhání a zmiňuje důkazy, které byly provedeny, ve vztahu ke zpracovaným znaleckým posudkům vznáší výhrady potud, pokud závěry neodpovídají posudku Ing. P. Dále poukazuje na to, že nelze přijmout závěry soudu ohledně výpovědi spoluobviněného S. Za nedostatečné považuje rovněž tvrzení – závěr soudu ke způsobu uplatnění náhrady škody, kdy poukazuje na to, že se nemohl dopustit podvodného jednání vůči pojišťovně, neboť on sám se ke způsobu stanovení výše škody vůbec nevyjádřil a výši škody ani nevyčíslil. Poukazuje na to, že nelze souhlasit se závěry soudů, že dopravní nehoda byla zinscenována a že měl pojišťovně uvést nepravdivé údaje, neboť na přepážce vyplnil pouze formulář nahlášení pojistné události. V závěrečné části dovolání (str. 4) opětovně zmiňuje, že se soudy nevypořádaly se skutečnostmi a námitkami uvedenými jeho obhájcem, nebylo přihlíženo k důkazům, které svědčily v jeho prospěch, a shromažďovány byly pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch. Soudy podle jeho mínění porušily zásadu in dubio pro reo. I s ohledem na porušení této zásady navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 5. 2005, č. j. 13 To 149/2005-212, i jemu předcházející rozhodnutí zrušil, a sám jej podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zprostil, případně přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž poukázal a vznesl námitky ke způsobu odůvodnění rozsudku, které neodpovídá podle jeho mínění znění §125 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť námitky, které byly obviněným v podaném dovolání uplatněny, nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit. V tomto směru poukazuje na to, že veškeré námitky, včetně závěru o formě zavinění, mají procesně právní povahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud jde o podané dovolání, musí Nejvyšší soud souhlasit se závěrem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než který je vymezen v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Předně je potřebné uvést, že pokud vznáší obviněný námitky ke způsobu, jakým je rozsudek odůvodněn, resp. že není odůvodněn ve smyslu §125 tr. ř., musí Nejvyšší soud uvést, že jediným rozsudkem, který byl ve věci vydán, je rozsudek soudu prvního stupně a zde není možno přehlédnout, že v §125 tr. ř. je mj. také uvedeno, že „pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží…“. Pokud by měl obviněný na mysli rozhodnutí soudu druhého stupně, zde je potřebné upozornit, že se jednalo o usnesení (nikoli rozsudek, jak nesprávně bylo v dovolání uváděno), na jehož odůvodnění se vztahuje ustanovení §134 tr. ř. Dále je však nezbytné v souvislosti s námitkami, které směřují do oblasti odůvodnění rozhodnutí ať již soudu prvního či druhého stupně uvést, že namítá-li obviněný nekonkrétnost části rozhodnutí soudu druhého stupně, a to v pasážích, kde odvolací soud konstatoval, že nedošlo k vadám, které by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost obviněného uplatnit svá práva na obhajobu, jedná se o námitky, které jsou zcela v rozporu s ustanovením §265b odst. 1 tr. zák., neboť ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. přímo uvádí, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Tolik k námitkám, které směřovaly proti odůvodnění rozhodnutí.
Další okruh námitek směřuje proti důkazům, které byly shromážděny a před soudem prvního stupně provedeny a ze kterých vzešlo skutkové zjištění, se kterým se ztotožnil také odvolací soud. Zde musí Nejvyšší soud uvést, že soudy zákonu odpovídajícím způsobem musí provést důkazy, a to v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz blíže §2 odst. 5 tr. ř.). Důkazy, které soud provede následně hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Výsledkem této činnosti je pak skutkové zjištění, které je vyjádřeno v popisu skutku – skutkové větě. Své úvahy, které jej vedly ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, soud stručně vyloží v odůvodnění svého rozhodnutí, ze kterého musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Dospěje-li soud ke skutkovému zjištění (skutkovému stavu věci, o němž nemá pochybnosti) provedením určitého počtu důkazů, nelze mu vyčítat neprovedení dalších důkazů, stejně jako nesprávnost hodnocení těchto důkazů. Takové námitky jsou námitkami skutkovými, nikoli právními.
V trestní věci obviněného je v rámci dovolání argumentováno tím, že se soudy nevypořádaly s námitkami uvedenými obhájcem, přičemž z výpovědí svědků, znaleckých posudků, ale i dalších listinných důkazů, stejně jako výpovědí obviněných, podle názoru obviněného vyplývá, že dopravní nehoda nebyla zinscenována apod. Soudům je vytýkáno, že pro své rozhodnutí použily pouze důkazy, které svědčí v neprospěch obviněného, což je v rozporu s výše uvedenými ustanoveními a zásadou in dubio pro reo. Přitom je třeba uvést (a podané dovolání zcela pomíjí), že soud prvního stupně podrobně ve svém rozsudku rozvádí své hodnotící úvahy k jednotlivým důkazům. K znaleckému posudku Ing. J. a posudku Ing. P., zpracovaného z podnětu obviněného, byl vypracován znalecký posudek vědeckým ústavem, přičemž ze závěrů těchto posudků dospěl soud ke skutkovému zjištění, že se jednalo o fingovanou dopravní nehodu. Soud také podrobně rozvádí, jaké skutečnosti svědčily pro jeho závěr, že se jednalo o fingovanou dopravní nehodu, když vycházel z poškození vozidel, jak bylo znalci v posudku rozvedeno. Poukázáno bylo rovněž na rozpory ve výpovědích obviněných, což soud hodnotil v kontextu s dalšími důkazy. Soud se rovněž zabýval otázkou uplatněného nároku na náhradu škody poškozeným. Zejména na str. 4 – 6 svého rozsudku rozvádí své hodnotící úvahy k jednotlivým důkazům, které byly ve věci shromážděny a provedeny, přičemž se zabývá otázkou nikoli jen uplatněného nároku pro K., ale také listinami – protokolem o nehodě, který byl sepsán policií, s rozsahem uváděného poškození, případnou výší škody, poškození jednotlivých částí vozidla apod., což v pozdějších fázích trestního řízení obviněný zpochybňoval apod. Tyto hodnotící úvahy soudu prvního stupně jsou v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Pokud pak obviněný podal odvolání, ve kterém vznáší obdobné námitky jako v případě dovolání a odvolací soud shledal, že nedošlo k vadám, které by mohly mít vliv na objasnění věci nebo na možnost obviněného uplatnit svá práva na obhajobu, vyjádřil tímto pouze to, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro skutkové zjištění, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a důkazy hodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Sám také podotkl, že důkazy provedené v průběhu hlavního líčení jsou dostatečné. V další části pouze nad rámec rozhodnutí, resp. odůvodnění soudu prvního stupně rozvádí závěry z důkazů plynoucí, přičemž s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně se plně ztotožnil.
Pokud obviněný mj. v dovolání uvádí, že „z výpovědí svědků jednoznačně vyplývá, že dopravní nehoda nebyla zinscenována a obviněný se nemohl dopustit podvodného jednání vůči pojišťovně“, pak je zřejmé, že obviněný jinak než soudy hodnotí důkazy a dospívá k jinému skutkovému závěru, tudíž se jedná o námitky skutkové.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann