ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1197.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1197/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. listopadu 2006 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných Ing. M. F., roz. T., a S. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 7 To 56/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 5/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. M. F., roz. T., a S. T. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 33 T 5/2005, byli obvinění Ing. M. F., roz. T. (dále jen „obviněný Ing. M. F.‘‘), a obviněný S. T. uznáni vinnými pod bodem 1. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák., a pod bodem 2. trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. M. F. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na 23 roků. Pro výkon trestu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný S. T. byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému S. T. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obvinění Ing. M. F. a S. T. spáchali trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. tak, že po předchozí dohodě obou obviněných v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky z běžného devizového účtu Z. M., předložil obviněný S. T. v této pobočce pracovnici L. Č. plnou moc, kterou dostal od obviněného Ing. M. F. a o které věděl, že je padělaná, a za použití této padělané plné moci dal bankovní příkazy k tomu, aby z běžného devizového účtu Z. M., podle příkazu ze dne 18. 6. 2003 byla převedena na osobní účet obviněného S. T. částka 90.000 USD a podle příkazu ze dne 26. 6. 2003 byla převedena na účet společnosti H., spol. s r. o., se kterým disponoval pouze obviněný S. T., částka 710.000 USD; následně obviněný Ing. M. F. předal obviněnému S. T. další padělanou plnou moc v ruském jazyce, kterou ten nechal úředně přeložit do češtiny a předložil ji pracovnici L. Č. za účelem provedení příkazu ze dne 4. 9. 2003 k převodu zůstatku z účtu Z. M. ve výši 101.860,46 USD na účet společnosti H., spol. s r. o., poté obviněný S. T. z tohoto účtu postupně vybral všechny finanční prostředky, část z nich předal obviněnému Ing. M. F. a oba je použili pro svoji osobní spotřebu a svoje podnikatelské aktivity, čímž způsobili majiteli účtu Z. M. škodu ve výši 901.860,46 USD, tedy 25.019.560,- Kč.
Trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. obvinění spáchali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že dne 31. 3. 2004 společně, s úmyslem usmrtit Z. M., a jeho syna A. M., proto, aby tito nezjistili a neoznámili, že z běžného účtu A. M. (správně Z. M.) byly bez jeho vědomí převedeny všechny finanční prostředky na jiné účty za použití padělaných plných mocí, společně oba poškozené krátce po 12:15 hod. naložili do vozidla obviněného S. T. zn. Audi 6 na parkovišti v K. V., pod záminkou prohlídky nemovitostí majitelů V. a V. S. je odvezli do osady K., součásti obce V., zde vystoupili z vozidla a poté obviněný Ing. M. F. několika střelami z krátké palné zbraně usmrtil poškozeného Z. M., který stál u vozidla zn. Audi 6, a poškozeného A. M., sedícího na zadním sedadle vozidla a obviněný Ing. M. F. dne 16. 4. 2004 obě těla poškozených zahrabal do jámy, kterou na jeho žádost vykopal V. L.
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 7 To 56/2006, o odvoláních obou obviněných a odvolání krajského státního zástupce v Plzni, která podali proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 33 T 5/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání krajského státního zástupce v Plzni podaného v neprospěch obviněného S. T. částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného S. T., a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného S. T. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na 17 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných Ing. M. F. a S. T. a odvolání krajského státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného Ing. M. F.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců včas dovolání.
Obviněný Ing. M. F. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V úvodu dovolání obviněný vyjmenoval celou řadu ustanovení trestního řádu, která byla podle jeho názoru porušena v řízení před soudy obou stupňů, což podle něj představuje porušení práva na spravedlivý proces. Vytýkané procesní vady pak vedly k rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Současně uvedl, že ve věci učinil podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. obviněný soudům vytýká, že vycházely z pravdivosti těch částí výpovědi obviněného S. T., ve kterých jej usvědčoval. Dovolatel obsáhle polemizuje s hodnocením výpovědi spoluobviněného S. T., které provedly soudy obou stupňů a rozebírá a hodnotí další důkazy, které podle něj tuto výpověď zpochybňují. Výpověď spoluobviněného S. T. je podle dovolatele osamocená a v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazů soudy bylo podle dovolatele nesprávné, nelogické a flagrantním způsobem byla porušena zásada in dubio pro reo. Obdobná je podle dovolatele i situace ve vztahu k trestnému činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. Dovolatel opakuje svoji obhajobu, podle které se v době vraždy zdržoval v restauraci „P.” v K. V. a vypočítává důkazy, které tuto jeho obhajobu potvrzují. Vytýká soudům, že nevyhověly celé řadě jeho důkazních návrhů, kdežto důkazním návrhům státního zástupce bylo vždy vyhověno. Podle názoru dovolatele bylo závažným způsobem porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Dále obviněný ze svého hlediska rozebírá a hodnotí výpovědi některých svědků vyslechnutých ve věci. Vytýká rovněž, že z žádného provedeného důkazu, a to ani z výpovědi obviněného S. T. nevyplývá, že by právě dovolatel byl tím, kdo střílel na poškozené. Dále dovolatel poukazuje na rozpornost výpovědí obviněného S. T. ohledně průběhu událostí dne 1. 4. 2004 a uvádí, že důkazně byla zcela nepochybně prokázána přítomnost obviněného S. T. na místě činu, kdežto jeho přítomnost nebyla prokázána. Obviněný Ing. M. F. dále odkazuje na námitky obsažené v jeho odvolání, které se týkají věrohodnosti obviněného S. T. Obviněný Ing. M. F. označuje za nereálné líčení událostí na místě činu obviněným S. T., které podle dovolatele odporuje znaleckým posudkům z oboru balistiky a soudního lékařství. Polemizuje dále s hodnocením záznamů o telekomunikačním provozu ze dne 31. 3. 2004 a poukazuje na vztah obviněného S. T. k obci K., v níž dovolatel údajně nikdy nebyl. V závěru námitek obviněný odkazuje na obsah závěrečné řeči svého obhájce, s tím, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, které by prokázaly jeho nevinu, a to pokud jde o oba trestné činy.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud mohl vytýkaná procesní pochybení napravit postupem podle §258 odst. 1, §259 odst. 1 tr. ř., což však neučinil a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodl tak, že se obviněný Ing. M. F. zprošťuje obžaloby, přičemž neuvedl, podle kterého důvodu ustanovení §226 tr. ř. by měl dovolací soud rozhodnout.
Obviněný S. T. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř. Vytýká vrchnímu soudu, že ignoroval důkazy svědčící o tom, že při výběru prostředků z účtu poškozeného Z. M. nejednal v podvodném úmyslu a že při cestě do K. nebyl srozuměn s jednáním, ke kterému tam dojde ze strany obviněného Ing. M. F. Vrchní soud v Praze podle názoru obviněného provedl nesprávné hodnocení důkazů a postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný poté zmínil některé teoretické závěry týkající se úmyslného zavinění v případě trestného činu podvodu a uvedl skutkovou verzi, podle které nevěděl o tom, že plné moci jsou padělané, a že veškeré finanční operace prováděl v dobré víře a podle pokynů obviněného Ing. M. F. Tvrdí, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by věděl o tom, že plné moci jsou padělané. V této souvislosti mimořádně obsáhle rozebírá a ze svého hlediska hodnotí důkazní situaci, polemizuje se závěry soudů, podle kterých s penězi převedenými z účtu poškozeného začal prakticky okamžitě financovat svůj nákladný způsob života, a namítá, že odpovědnost za padělání plných mocí a výběry finančních prostředků nese výlučně spoluobviněný Ing. M. F. Obviněný S. T. neměl ani žádný zájem na zavraždění poškozených. Zdůraznil, že nestřílel v K. na Z. M. ani na A. M. a že se nepodílel ani na zakopávání jejich mrtvol. Velmi obsáhle ze svého hlediska hodnotil výpověď svědkyně JUDr. L. P. a jejích kontaktů se spoluobviněným Ing. M. F. a soudům v této souvislosti vytýká porušení zásady bezprostřednosti. Na podkladě vlastního hodnocení důkazů obviněný odmítá závěr odvolacího soudu, podle kterého se přepravil z místa činu vlastním autem s obviněným Ing. M. F. a současně se aktivně podílel na odstraňování stop krve z interiéru vozidla. Obviněný poukazuje na výpověď svědka V. L., kterou označuje za klíčový důkaz svojí neviny, neboť z ní vyplývá, že se dovolatel nijak nepodílel na zahrabávání ostatků poškozených. Současně však obviněný S. T. dovozuje, že svědek V. L. je v celé záležitosti zainteresován více, než je ochoten připustit. Dále obviněný na základě vlastního hodnocení důkazů prezentuje svoji verzi důvodů, pro které se dne 31. 3. 2004 zdržoval v obci K., a připomíná, že způsob jeho jednání popsaný v napadeném rozsudku neodpovídá jeho poměrně vysoké inteligenci zjištěné znaleckým posudkem. Obviněný dále namítl, že soud nerespektoval zásadu in dubio pro reo, když na základě zjištěného skutkového stavu nebylo nade vši pochybnost prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu vraždy a naopak podle jeho názoru existují jednoznačné důkazy, které jeho vinu vyvracejí.
Obviněný S. T. namítl v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že dne 25. 10. 2005 došlo k výslechu svědkyně L. S., dříve Č., mimo hlavní líčení bez jeho přítomnosti, aniž by s tímto postupem soudu vyslovil souhlas. Jde při tom o důležitou svědkyni, které předkládal plné moci, na jejichž základě došlo k převodu finančních prostředků z účtu Z. M. Pokud by byl při jejím výslechu osobně přítomen, mohla by podle něj tato svědkyně vyvrátit tvrzení soudu, že si zjišťoval, jakým způsobem lze i bez fyzické přítomnosti Z. M. vytvořit podmínky pro dispozici s finančními prostředky uloženými na účtu. Provedením výslechu mimo hlavní líčení došlo podle obviněného k obejití zákonné úpravy a faktickému znemožnění jeho řádné obhajoby, když nic nebránilo tomu, aby výslech byl proveden v hlavním líčení v jeho přítomnosti.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovoláním obviněných poukázala na to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), ani porušení jiných procesních předpisů. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by podle jejího názoru přicházel v úvahu pouze v případě extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Konstatovala, že obě dovolání přes mimořádnou obsáhlost neobsahují jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových okolností vylíčených v tzv. skutkové větě rozsudku a zákonných znaků souzených trestných činů nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Obviněný Ing. M. F. dokonce v úvodu svého dovolání výslovně prohlašuje, že nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá primárně na porušení jím uváděných ustanovení trestního řádu; rovněž obviněný S. T. odvíjí svoje námitky od tvrzení obsaženého v úvodu dovolání, podle kterého odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy a postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo; ta je ovšem zásadou procesní, nikoli zásadou trestního práva hmotného.
Podstata námitek uplatněných oběma obviněnými na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že každý z dovolatelů na podkladě vlastního hodnocení důkazů zcela odmítá tu část skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě rozsudku, která se týká jeho účasti na spáchání trestných činů. Pokud obviněný S. T. namítá absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., činí tak primárně opět na základě skutkového tvrzení, že nevěděl o padělání plné moci, a odmítá tak tu část skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě, podle kterých byl trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchán po předchozí dohodě obou obviněných. Námitky obou dovolatelů tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a obsahově neodpovídají formálně deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelé navíc ani neuplatňují námitky, ze kterých by bylo možno dovodit existenci zmíněného extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci; těžiště jejich námitek spočívá v tom, že se na podkladě vlastních, často velmi detailních hodnotících úvah, domáhají toho, aby důkazy provedené ve věci byly hodnoceny jiným způsobem.
Obviněný Ing. M. F. dovolání opřel též o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z poměrně stručné argumentace dovolatele lze dovodit, že okolnosti zakládající uvedený dovolací důvod spatřuje v tom, že odvolací soud nereagoval na procesní vady řízení před soudem prvního stupně. Dovolatel tedy brojí proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu a takové námitky obsahově neodpovídají žádné z variant dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila také k dalším námitkám obviněného S. T., tak, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dopadá tedy na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené trestním řádem. Ani tato část námitek obviněného S. T. neodpovídá formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Pro úplnost dodala, že postup podle ustanovení §183a tr. ř. není podmíněn souhlasem obviněného a že toto ustanovení v zásadě nepředpokládá účast obviněného při provádění důkazu, když podle §183a odst. 1 věty třetí tr. ř. účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď; o takovou situaci se ovšem v případě obviněného S. T. ani svědkyně L. S. nejednalo. Výpověď této svědkyně navíc nelze považovat za důkaz tak zásadního významu jak tvrdí dovolatel, když je nepochybná okolnost, že právě obviněný S. T. vydával příkazy k operacím popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku.
Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že obě dovolání přes svoji obsáhlost obsahují pouze námitky, které obsahově neodpovídají formálně deklarovaným dovolacím důvodům. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky obě dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby dovolací soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného Ing. M. F.:
Obviněný Ing. M. F. opřel své dovolání o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný v dovolání stejně jako v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zaměřil své námitky proti údajně nesprávnému hodnocení provedených důkazů, které podle obviněného vedlo k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Obviněný v dovolání výslovně namítá, že postup soudů byl v rozporu se základními zásadami trestního řízení obsaženými v §2 tr. ř. s tím, že hodnocení důkazů bylo nelogické, nesprávné a v rozporu s obsahem provedených důkazů a dále, že nebyly provedeny výslechy svědků, které navrhoval. Řízení tak podle obviněného zůstalo neúplné a nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to pokud jde o oba trestné činy, jimiž byly uznán vinným.
Vrchní soud v Praze se v rámci své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř. vypořádal se všemi námitkami obviněného Ing. M. F., doplnil dokazování výslechem svědkyně JUDr. L. P. a dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni provedl dokazování způsobem a v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř., že dokazování nevykazuje takové vady, na něž by bylo nutno reagovat postupem podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. zrušením rozsudku soudu prvního stupně. Za nedůvodnou považoval námitku obou obviněných, že dokazování zůstalo neúplné, protože nebylo vyhověno návrhům na jeho doplnění. Poukázal na to, že soud prvního stupně akceptoval v rámci reálných možností návrhy obhajoby na doplnění dokazování, přičemž tento soud na str. 8 – 9 odůvodnění svého rozsudku náležitě odůvodnil, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. Odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil a dodal, že z formulace ustanovení §89 odst. 1 tr. ř. o „nezbytném rozsahu dokazování“ je patrno, že hranice dokazování nejsou bezbřehé. Vrchní soud zamítl návrhy obviněného Ing. M. F. na výslech svědků J. a J., svědka M. i znalce, který měl potvrdit, že obviněný přišel dne 31. 3. 2004 domů sám a neprovedl ani důkaz lékařskou zprávou o aktuálním zdravotním stavu obviněného. Přitom odůvodnil, proč doplnění dokazování nepovažuje za nezbytné (č. l. 2919 spisu). Na druhé straně provedl ve veřejném zasedání výslech svědkyně JUDr. L. P. Vrchní soud v Praze se vypořádal též s námitkami obviněného Ing. M. F., které se týkaly výpovědi spoluobviněného S. T. V tomto směru Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na výstižné a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze na č. l. 2920 – 2930 spisu.
Dovolací námitky obviněného jsou založeny na zpochybnění správnosti zjištěného skutkového stavu, přičemž obviněný ani nenamítá tzv. extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a Nejvyšší soud jej ve věci ani neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudů na straně druhé.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že všechny námitky obviněného směřují k plnému soudnímu přezkumu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud k takovému přezkumu není ze zákona oprávněn. V této souvislosti je nutno připomenout též judikaturu Ústavního soudu České republiky, podle níž Nejvyšší soud jako soud dovolací už samotným vymezením dovolacích důvodů v trestním řádu není povolán k plnému přezkumu rozsudků nižších soudů činných v trestním řízení. Není tedy povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku (§265a odst. 1 tr. ř.) ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). Pokud jde o námitku, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný Ing. M. F. podal dovolání, které se opírá také o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který samostatně neodůvodnil s poukazem na to, že tento důvod dovolání souvisí s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jsou oba důvody dovolání odůvodňovány společně. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho, co bylo zmíněno shora, je zřejmé, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn. Není proto naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který ve zmíněné alternativě vymezené v dovolání obviněného předpokládá, že v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K dovolání obviněného S. T.:
Obviněný S. T. dovolání opřel o důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř.
Námitky, které obviněný podřadil pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svým obsahem tomuto důvodu dovolání neodpovídají, neboť jde o námitky proti skutkovým zjištěním učiněným soudy, která se týkají jeho účasti na spáchání trestných činů. Obviněný namítá též absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. primárně na základě skutkového tvrzení, že nevěděl o padělání plné moci. Dále v dovolání zpochybňuje tu část skutkových zjištění, podle nichž uvedený trestný čin spáchal po předchozí dohodě se spoluobviněným Ing. M. F. Pokud jde o trestný čin vraždy podle §9 odst. 2, §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. obviněný zpochybňuje výpověď svědkyně JUDr. L. P. i výpověď svědka V. L. a namítá porušení zásady in dubio pro reo.
O podmínkách naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. platí vše, co bylo k tomuto důvodu dovolání vyloženo k dovolání obviněného Ing. M. F. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že ze zákona není povolán provádět třetí přezkum skutkového stavu, a nemohl se proto námitkami obviněného zabývat. Tyto skutkové námitky nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř.
Obviněný opírá dovolání též o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Z dikce dovolacího důvodu je zcela zřejmé, že dopadá na případy, v nichž bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, přestože mu měla být účast umožněna. Obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že dne 25. 10. 2005 byla mimo hlavní líčení v jeho nepřítomnosti vyslechnuta svědkyně L. S., dříve Č., aniž by obviněný s postupem soudu vyslovil souhlas. Obviněný to pokládá za porušení jeho základního práva, protože se jedná o pracovnici Č. s., a. s., které předkládal plné moci, na jejichž základě došlo k převodu finančních prostředků z účtu Z. M. Z obsahu spisu (č. l. 2004) vyplývá, že svědkyně byla vyslechnuta mimo hlavní líčení za přítomnosti obhájce obviněného S. T., ale i obhájce spoluobviněného, což ostatně uvádí obviněný S. T., a proto nelze takový úkon trestního řízení podle §183a tr. ř. podřadit pod důvod dovolání, který se týká výslovně nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Námitka obviněného proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. M. F. nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř., stejně tak není naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto dovolání obviněného Ing. M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného S. T., když shledal, že námitky tohoto obviněného proti skutkovým zjištěním nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. a stejně tak není naplněn ani další dovolací důvod, který se opírá o §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obou obviněných v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek