ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1298.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1298/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 o dovolání obviněného B. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 11 To 70/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 106/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 3 T 106/2005, byl obviněný B. V. uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 25. 5. 2003 zaslal Městskému zastupitelstvu v Č. dopis označený jako „Návrh na odvolání starosty“ a 9. 6. 2003 zaslal Městskému zastupitelstvu v Č. další dopis označený jako „Doplnění důvodů odvolání“, v nichž starostu města V. H., hrubě urážel a napadal a uváděl o něm nepravdivé údaje s tím, že jako starosta města zavinil problémy, které měl obviněný v souvislosti s řízením na Stavebním úřadě v Č., kryl podvody spáchané úředníky stavebního úřadu, podporoval jejich nečinnost a nezákonné postupy, zfalšoval písemnosti v neprospěch obviněného, zasahoval svévolně do stavebního řízení, úmyslně zneužil městské policie k terorizování osoby obviněného a je zodpovědný za poškozování práv a majetku obviněného a jeho matky a činil tak z třídní a politické nenávisti vůči obviněnému, přičemž dopisy byly předmětem jednání Městského zastupitelstva v Č. dne 25. 6. 2003. Obviněný B. V. byl za tento trestný čin odsouzen podle §206 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 11 To 70/2006, podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc postoupil k projednání Městskému úřadu v Č.
Odvolací soud uvedl, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ani v jeho odůvodnění nejsou obsažena skutková zjištění svědčící o úmyslném jednání obviněného, tj. o subjektivní stránce trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Dále poukázal na to, že zákonné znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu byly naplněny pouze nevelkou intenzitou, a proto dospěl k závěru, že skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje zákonné znaky žádného trestného činu. Odvolací soud však dospěl k závěru, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek např. podle §49 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), k jehož spáchání postačuje zavinění ve formě nedbalosti, a proto postoupil věc k projednání Městskému úřadu v Č. Zároveň dodal, že tento úřad zřejmě nebude moci věc projednat s ohledem na osobu poškozeného, ale že k případné delegaci může dojít až ve správním řízení.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 11 To 70/2006, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Podle obviněného odvolací soud nesprávně posoudil skutek, když dospěl k závěru, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek a věc postoupil k projednání Městskému úřadu v Č. Namítl, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v dané věci není naplněna ani skutková podstata přestupku podle §49 odst. 1 písm. a) zák. o přestupcích, a proto nebyly splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu a soud jej měl podle §226 písm. b) tr. ř. zprostit obžaloby. Z tohoto důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§222 odst. 2 tr. ř.). Odvolací soud rozhodnutím podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. neposuzuje, zda a o jaký přestupek, kázeňský přestupek, jiný správní přestupek nebo kárné provinění se jedná, neboť to je v pravomoci jiných orgánů. Soud zde pouze vyslovuje (obdobně jako podle §222 odst. 2 tr. ř.), že posuzovaný skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu, není však beztrestný, ale mohl by být posouzen jako přestupek, kázeňský přestupek, jiný správní přestupek či kárné provinění orgánem k tomu příslušným, a proto nepřichází v úvahu zproštění a věc musí být postoupena uvedenému orgánu podle §222 odst. 2 tr. ř. (srov. č. 6/1965 Sb. rozh. tr.). Takto rozhodne odvolací soud při splnění zmíněných zákonných podmínek tehdy, jestliže o postoupení věci měl rozhodnout již soud prvního stupně, avšak neučinil tak (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, 1936s.).
Soud může rozhodnout o postoupení věci jen za předpokladu, že o přestupku, kázeňském přestupku, jiném správním přestupku nebo kárném provinění lze v příslušném řízení jednat. Pokud by byl postih za tento delikt podle zvláštních předpisů promlčen, bylo by třeba obviněného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. (srov. č. 68/1980 Sb. rozh. tr.). Soudy proto musí v případě přestupků vždy zvažovat, zda uplynula promlčecí doba pro jejich projednání, přičemž musí respektovat ustanovení §20 zák. o přestupcích, podle něhož se do běhu promlčecí lhůty nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle trestního řádu (srov. NS 24/2003 – T 568).
Nejvyšší soud zjistil, že dosud neuplynula jednoroční lhůta pro projednání věci v přestupkovém řízení, protože tato lhůta neběžela po dobu, po kterou se vedlo trestní řízení. Skutek se stal dne 25. 5. 2003, trestní řízení bylo vedeno od 23. 6. 2003, kdy byly zahájeny úkony trestního řízení (č. l. 4 spisu) a skončilo dne 25. 5. 2006 právní mocí usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 11 To 70/2006, a proto je stále možné o věci rozhodnout v přestupkovém řízení.
Základním předpokladem správné aplikace ustanovení §222 odst. 2 tr. ř. je především zjištění, že nejde o trestný čin. Tento právní závěr soudu musí mít vždy dostatečnou oporu ve výsledcích provedeného dokazování (§2 odst. 5 tr. ř.). Krajský soud v Praze na základě skutečností zjištěných z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku vedeného pod sp. zn. 3 T 106/2005 shledal, z důvodů výše uvedených, že skutek, který byl předmětem obžaloby, se stal, avšak není trestným činem.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek