ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.158.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 158/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. února 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněné H. Ch., které podala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 8 To 636/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 184/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 2 T 184/2003, byla obviněná H. Ch. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., za který jí byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 11 (jedenácti) měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Rozsudkem byla dále obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody ve výši 182.361,- Kč vůči poškozenému L. V., který byl podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 8 To 636/2004, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná uvedla, že ani odvolací soud nevěnoval pozornost tomu, že i chodec je povinen dodržovat pravidla silničního provozu. Obviněná poukázala na to, že ke kolizi s chodcem došlo ve vzdálenosti 2 metrů za přechodem a že poškozený vstoupil do vozovky ve chvíli, kdy byla těsně u něho, přičemž dále uvedla, že toto tvrzení je v souladu se závěry znaleckého posudku, který vyloučil, že by jela neopatrně nebo se nevěnovala řízení vozidla, a stanovil rychlost jejího vozidla na 32 - 34 km/hod., což je v daném úseku hluboko pod povolenou rychlostí; obviněná tedy nemohla ani přes svou včasnou a řádnou reakci kolizi zabránit. Obviněná si proto není vědoma žádného svého zavinění na kolizi s poškozeným, který o jejím vozidle musel vědět, když mu žádné jiné vozidlo nezakrývalo výhled. Ke kolizi tedy nedošlo v příčinné souvislosti s porušením předpisů o provozu na pozemních komunikacích ze strany obviněné či jiným jí zaviněným jednáním, ale výlučně v důsledku přesvědčení poškozeného, že on sám nemá v silničním provozu žádné povinnosti, popř. v důsledku jeho roztržitosti. Obviněná poznamenala, že chodec je při přecházení vozovky povinen respektovat ustanovení §54 zákona o provozu na pozemním komunikacích.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná na jedné straně uvedla, že již soud prvního stupně upozorňovala na svoji neutěšenou finanční situaci, a přesto jím nebyla upozorněna na to, že náklady její obhajoby může nést stát, a na straně druhé, že soud nevyhověl její žádosti o ustanovení obhájce, a tudíž byla nucena se v rámci řízení před soudem prvního i druhého stupně obhajovat sama, přičemž její obhajoba nebyla soudem brána v úvahu. V souvislosti s dovolacím důvodem podle písm. d) §265b odst. 1 tr. ř. obviněná dále uvedla, že se dne 10. 11. 2004 nemohla zúčastnit hlavního líčení, přičemž na její žádost o odročení soud nereagoval a rozhodl o její vině v souladu s obžalobou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že k hlavnímu líčení nebyli přizváni jí navrhovaní svědci a naopak u něj byli přítomni příslušníci Policie ČR, kteří nehodu nevyšetřovali, že přes její žádost nebyla vykonána zkouška na alkohol u poškozeného a že protokol o nehodě, který jí byl zaslán, neodpovídá protokolu sepsanému na místě nehody; v důsledku těchto skutečností muselo podle obviněné dojít k nesprávnému posouzení skutkového děje a nesprávným právním závěrům. Obviněná taktéž oběma rozhodnutím soudů vytkla nesprávné právní posouzení uplatněného nároku na náhradu škody. Podle jejího názoru bylo nutné se zabývat i příčinnou souvislostí mezi jejím jednáním a údajně ušlým ziskem poškozeného, který je důchodcem a majitelem restaurace, kde osobně nepracuje; nižší příjmy v roce 2003 tedy mohly být způsobeny celou řadou příčin.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněná navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněné (§265h odst. 2 tr. ř.) ohledně námitek opřených o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. konstatoval, že se k první námitce pro nedostatek přesných podkladů nemůže vyjádřit a že druhou námitku považuje za zjevně neopodstatněnou. V předmětném hlavním líčení konaném dne 10. 11. 2004 byl totiž toliko vyslechnut znalec z oboru zdravotnictví, a poté byly předneseny závěrečné návrhy a byl vynesen rozsudek. Obviněná, která byla vyslechnuta již v předchozím hlavním líčení a tedy měla dostatečnou možnost se k věci vyjádřit, byla k tomuto hlavnímu líčení předvolána ústně do protokolu při odročení hlavního líčení dne 21. 9. 2004, tzn. s dostatečným předstihem, aby měla možnost zajistit péči o manžela trpícího Alzheimerovou chorobou, která byla důvodem její žádosti o odročení hlavního líčení, jinou osobou, příp. aby mohla po dohodě se soudcem manžela, kterého do P. běžně vozí, dovést do budovy soudu, kde se o něho mohla po dobu konání hlavního líčení postarat Justiční stráž. Všechny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněné vyplývající z ustanovení §202 tr. ř. byly splněny a nedošlo k porušení jejího práva na osobní účast u hlavního líčení.
K námitkám opřeným o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že těmito obviněná v podstatě namítá neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je ovšem dovolací soud vázán, a proto údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka proti výši škody, když obviněná poukazuje na možnost existence dalších příčin poklesu zisku poškozeného z jeho podnikání, než je utrpěné zranění, tzn. když své námitky zaměřila výlučně na rozsah dokazování, tedy na vady procesního charakteru, které dovoláním napadat nelze. V této části tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
V závěru svého vyjádření k dovolání obviněné státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ, že Nejvyšší soud učiní jiné rozhodnutí, vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Shledal přitom, že dovolání sice přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./ a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, nicméně že nebylo podáno v zákonné lhůtě (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Podle §265e odst. 1, 3 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje; lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že nebyl-li adresát zásilky, která byla doručována do jeho vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Z předloženého trestního spisu, a to konkrétně z dodejky založené na č. l. 218, je zřejmé, že zásilka obsahující meritorní usnesení odvolacího soudu byla doručována do vlastních rukou obviněné H. Ch. na adresu jejího trvalého pobytu, kterou taktéž obviněná uvedla orgánům činným v trestním řízení jako adresu pro účely doručování (č. l. 26/2 tr. spisu) a že obviněná dne 20. 5. 2005 nebyla při doručování této zásilky zastižena a tato byla téhož dne uložena u držitele poštovní licence; obviněná si zásilku obsahující dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu vyzvedla až dne 6. 6. 2005. Proti předmětnému usnesení odvolacího soudu potom obviněná prostřednictvím své obhájkyně (kterou si obviněná zvolila až pro řízení před dovolacím soudem) podala dne 4. 8. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně dovolání.
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že obviněná svůj mimořádný opravný prostředek podala až po uplynutí zákonné dovolací lhůty. Tato totiž začala běžet nikoli dne 6. 6. 2005, kdy obviněná na poště předmětnou zásilku převzala, ale již dne 30. 5. 2005 (tzn. desátý den po uložení zásilky u pošty), kdy nastala tzv. fikce doručení, a skončila dne 1. 8. 2005 (§60 odst. 2 tr. ř.). Protože obviněná H. Ch. podala svůj mimořádný opravný prostředek až dne 4. 8. 2005, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš