ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.24.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 24/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. února 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. H., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 4 To 24/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2005, sp. zn. 2 T 6/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., za který mu byl podle §250 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudkem byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozeným a ve výších, jež jsou v rozsudku blíže specifikovány, přičemž někteří z poškozených byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 4 To 24/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v „hlavním líčení“, a dále z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že podle jeho přesvědčení došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve poukázal na podle jeho názoru významnou okolnost, že prvoinstanční soud v předmětné věci rozhodl nejprve zprošťujícím rozsudkem, který byl odvolacím soudem zrušen z důvodu přecenění důkazní síly výpovědi obviněného a dalších společníků společnosti J., spol. s r. o., a poté, co přehodnotil provedené dokazování, rozhodl o vině a trestu obviněného, přestože se skutkově po doplnění výslechem Mgr. P. P. nic nezměnilo. Tím, že soud nepřipustil jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem dalších svědků s odůvodněním, že nemohou zjištěný skutkový stav věci změnit a že měl dostatek času, aby soudu s předstihem oznámil, které důkazy navrhuje, byl obviněný zkrácen na svých procesních právech na obhajobu. Námitky obviněného proti procesu před prvoinstančním soudem pak odvolací soud nepřijal a výslechy navrhovaných svědků nepřipustil, čímž bylo porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) „zákona“ č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že prostřednictvím obhájce omluvil svou nepřítomnost na veřejném zasedání dne 16. 6. 2005 z toho důvodu, že měl vytopen byt po průtrži mračen v noci z 15. na 16. 6. 2005; i přes tuto omluvu soud rozhodl, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obžalovaného. Podle obviněného je otázkou, zda uvedený důvod, který nemohl dopředu předpokládat, a proto jej sdělil teprve v den konání veřejného zasedání telefonicky obhájci, nebyl důvodem pro odročení veřejného zasedání. Dovolací soud by měl tedy posoudit, zda projednáním věci ve veřejném zasedání bez přítomnosti obžalovaného nebyl tento zkrácen na svém právu na obhajobu a zda nebylo porušeno ústavně garantované právo na projednání věci v přítomnosti obžalovaného podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 „zákona“ č. 209/1992 Sb.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále poukázal na to, že soudy při rozhodování pominuly některé prokázané skutečnosti, jako je zabavení části počítačů odsouzenému M., jejich prodej na burze samotným M., tvrzení svědků, že počítače byly M. předávány i jinými osobami, že obviněný počítače nezhotovoval, neprováděl ve společnosti účetní operace a ani nevystavoval faktury za dodané zboží a že mu nebyly vypláceny odměny, které by jej zvýhodňovaly proti ostatním společníkům a jednatelům. Podle obviněného soud taktéž pominul, že odsouzený M. nebyl schopen vysvětlit, jak byl k trestné činnosti obviněným získán či jak se měli dělit o výnos z trestné činnosti, a že znalecký posudek byl vypracován za účelem prokázání trestné činnosti M. a nikoli obviněného. Konečně obviněný poukázal na to, že Vrchní soud v Praze v odůvodnění usnesení uvádí skutečnosti, které nebyly prokázány, a to, že M. počítače skutečně odebral a pak je předal zpět obviněnému, a že uložená povinnost k náhradě škody není v souladu s provedeným dokazováním, když určité množství počítačů, které M. převzal, bylo tomuto zabaveno policií. S ohledem na tyto skutečnosti je obviněný toho názoru, že byla porušena zásada trestního řízení in dubio pro reo.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání v souvislosti s námitkou obviněného opřenou o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. konstatoval, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována v ustanovení §263 tr. ř. Pokud jde o otázku přítomnosti osob, tuto řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. a dále §263 odst. 4 tr. ř., z něhož vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti u veřejného zasedání vzdává. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. by tedy mohlo dojít porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., protože to je jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. z něhož vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný J. H. ovšem v době konání veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze nebyl ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž je ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. v daném případě nepoužitelné a nemohlo dojít k jeho porušení. Státní zástupce dále v této souvislosti konstatoval, že omluva neúčasti obviněného u veřejného zasedání odvolacího soudu nesplňuje předpoklad řádného podkladu pro odročení veřejného zasedání, když z omluvy obhájce se podávalo pouze to, že v noci z 15. na 16. 6. 2005 mělo dojít k vytopení bytu obviněného J. H. Samotná omluva, jak ji přednesl obhájce obviněného, tak nemůže být dostatečným podkladem pro odročení veřejného zasedání. Na základě uvedeného je státní zástupce toho názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nebyl v případě obviněného J. H. naplněn.
V souvislosti s námitkami, které obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný sice tento dovolací důvod formálně deklaruje, avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo jeho rámec, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu.
Protože podle státního zástupce obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., státní zástupce neshledal ani naplnění tohoto dovolacího důvodu.
V závěru vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Protože dovolací námitka obviněného, podle níž Vrchní soud v Praze rozhodl, že se veřejné zasedání, které bylo nařízeno na 16. 6. 2005, bude konat v nepřítomnosti obviněného, přestože tento prostřednictvím obhájce omluvil svou nepřítomnost na veřejném zasedání z důvodu vytopení bytu po průtrži mračen v noci z 15. na 16. 6. 2005, uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. po obsahové stránce odpovídá, dovolací soud se zabýval otázkou, zda tato námitka byla uplatněna opodstatněně.
Jak je patrné z předloženého trestního spisu, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nařídil veřejné zasedání na den 16. 6. 2005, o jehož konání obviněného písemně vyrozuměl zásilkou doručenou do jeho vlastních rukou dne 30. 4. 2005 (č. l. 1125/2 tr. spisu - pokyn kanceláři mj. k vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání, č. l. 1129 - žádost soudu o doručení vyrozumění obviněnému, č. l. 1128 - sdělení policie o doručení písemnosti s dodejkou). Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2005 (č. l. 1133 - 1135 tr. spisu) je dále zřejmé, že se obviněný k tomuto veřejnému zasedání nedostavil a že obhájce Mgr. P. R. k nepřítomnosti obviněného odvolacímu soudu uvedl, že mu obviněný „k večeru … volal, že má vyplavený dům, jestli to byla omluva, nevím, já jsem se ho ptal, jestli přijede a zůstalo to otevřené, takže předpokládám, že nepřijede“ (č. l. 1134 tr. spisu). Poté odvolací soud konstatoval, že jsou splněny podmínky pro konání veřejného zasedání a toto proběhlo v nepřítomnosti obviněného.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Proto trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, stanoví odlišné podmínky, za nichž lze v nepřítomnosti obviněného konat hlavní líčení a za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání; zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, je přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je nelze konat vůbec (§202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně vymezeny nejsou.
Podle §238 tr. ř. se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení; ustanovení o přítomnosti osob při hlavním líčení se tedy pro veřejné zasedání nepoužijí. Otázku přítomnosti osob ve veřejném zasedání obecně řeší ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. týkajícího se pouze veřejného zasedání konaného o odvolání vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Toto ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je prakticky jediným ustanovením trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze veřejné zasedání konat v nepřítomnosti obviněného, resp. ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Protože obviněný J. H. nebyl dne 16. 6. 2005, tj. v den konání veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze, ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nemohlo být v jeho případě (jak již správně konstatoval ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce) porušeno.
Nezbytnost přítomnosti obviněného u veřejného zasedání lze dovozovat taktéž z toho, zda soud obviněného k veřejnému zasedání předvolal, či zda jej o veřejném zasedání pouze vyrozuměl (§233 odst. 1 věta první tr. ř.). V posuzovaném případě byl obviněný o konání veřejného zasedání nařízeného na den 16. 6. 2005 pouze vyrozuměn. Již tím odvolací soud dostatečně zřetelně vyjádřil, že nepovažuje účast obviněného u veřejného zasedání za nutnou.
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba dále umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u nařízeného veřejného zasedání řádně a včas omluví důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Dovolací soud je toho názoru, že skutečnost, že obviněný večer přede dnem konání veřejného zasedání telefonicky sdělil svému obhájci toliko to, „že má vyplavený dům“, aniž by mu současně oznámil, že se z tohoto důvodu veřejného zasedání nemůže zúčastnit, v důsledku čehož nebyl obhájce obviněného k výzvě předsedkyně senátu odvolacího soudu schopen jednoznačně sdělit, zda se obviněný k veřejnému zasedání dostaví či nikoli, nelze považovat za řádnou omluvu neúčasti obviněného J. H. u veřejného zasedání, které se v předmětné trestní věci konalo u Vrchního soudu v Praze dne 16. 6. 2005. Nelze pochybovat o tom, že nezbytnost zabránit majetkovým škodám jako následku živelní pohromy, která se stala bezprostředně před konáním nařízeného veřejného zasedání, je objektivním důvodem bránícím v účasti u veřejného zasedání a že takovýto důvod neúčasti je plně akceptovatelný, ovšem pouze tehdy, pokud ze sdělení o existenci tohoto důvodu nepochybně vyplývá, že se obviněný k veřejnému zasedání nemůže dostavit. Jinými slovy, pouhé sdělení obviněného, „že má vyplavený dům“, nevypovídá nic o rozsahu poškození jeho obydlí a majetku či hrozící škody či o tom, že se obviněný veřejného zasedání odvolacího soudu nezúčastní. Dále nelze pominout tu skutečnost, že obviněný svému obhájci nesdělil ani svůj nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a nepožádal o odročení veřejného zasedání z důvodu omluvené absence. Odvolací soud tedy nebyl povinen umožnit obviněnému, aby se veřejného zasedání zúčastnil.
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že v posuzované věci nedošlo k porušení žádného zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, které se dne 16. 6. 2005 konalo k projednání jím podaného odvolání. Námitka opřená o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla proto Nejvyšším soudem odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Podle obviněného byl tento dovolací důvod naplněn tím, že soudy při rozhodování pominuly v dovolání zmíněné skutečnosti či okolnosti spočívající v tom, že svědek M. nebyl schopen odpovědět na veškeré dotazy soudu a že znalecký posudek byl vypracován za účelem prokázání trestné činnosti tohoto svědka a nikoli obviněného, a dále tím, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvádí skutečnosti, které nebyly prokázány, a že uložená povinnost k náhradě škody není v souladu s provedeným dokazováním; s ohledem na tyto skutečnosti byla podle obviněného porušena zásada in dubio pro reo. Z těchto námitek je jednoznačně zřejmé, že obviněný v části svého mimořádného opravného prostředku opírající se o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil toliko námitky směřující proti postupu soudů činných v jeho trestní věci při provádění důkazů (použití znaleckého posudku vypracovaného v trestní věci svědka M.) a proti tomu, jakým způsobem tyto soudy hodnotily důkazy a k jakým skutkovým závěrům na základě hodnocení důkazů dospěly, tj. námitky skutkové směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Tato skutečnost vyplývá taktéž z tvrzení obviněného o porušení zásady in dubio pro reo, neboť tato je uplatňována právě při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu a nikoli při posuzování skutkového stavu již zjištěného podle norem hmotného práva. O námitky skutkové povahy směřující proti porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo konstatováno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v §265b odst. 1 tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Z výše konstatovaných důvodů, pokud by dovolání jako celek nebylo zjevně neopodstatněné, dovolacímu soudu by nezbylo, než dovolání obviněného v rozsahu opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto rozsahu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. K výše uvedeným námitkám ohledně tohoto důvodu dovolání proto Nejvyšší soud nepřihlížel.
Obviněný v čl. I. odst. 2 svého dovolání uvedl, že jsou podle něj dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a dále „podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) trestního řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení … a dle přesvědčení odsouzeného došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu“.
Tímto obviněný formálně uplatnil taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Ze shora uvedeného tvrzení obviněného o existenci dovolacích důvodů podle písm. g) a l) §265b odst. 1 tr. ř. ovšem není jednoznačně zřejmé, zda má porušení ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. naplňovat dovolací důvod podle písm. g) §265b odst. 1 tr. ř. či podle písm. l) téhož zákonného ustanovení, popř. kterou z alternativ posledně uvedeného důvodu dovolání. S ohledem na tuto skutečnost dovolací soud uvádí k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. následující.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě /která bude naplněna tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí/ se uplatní mj. tehdy, byl-li řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně (odvolání) zamítnut bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, a dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.). Protože odvolací soud na podkladě odvolání obviněného neučinil žádné z těchto rozhodnutí, tj. neodepřel obviněnému svým nesprávným procesním postupem podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. přístup k odvolací instanci, ale naopak jím napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal, obviněný v podstatě ani nemohl uplatnit námitku, která by první alternativě předmětného dovolacího důvodu po obsahové stránce odpovídala. Jinými slovy, zásady trestního práva procesního uvedené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. nejsou těmi procesními podmínkami, jejichž porušení může první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplnit.
Druhá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána tehdy, pokud byl v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
Na základě tvrzení obviněného, že „došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu“, ve spojení s jeho konkrétními námitkami opírajícími se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které byly dovolacím soudem shledány jako námitky skutkové směřující proti správnosti postupu soudu při provádění důkazů a hodnocení důkazů a tedy proti správnosti učiněných skutkových zjištění, je možné dospět k závěru, že obviněný dovozuje existenci dovolacího důvodu podle písm. l) §265b odst. 1 tr. ř. z toho, že v řízení předcházejícím meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle písm. g) §265b odst. 1 tr. ř. Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky, které obviněný o tento dovolací důvod opřel, tomuto a ani jinému z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají, a proto by v tomto případě bylo nezbytné dovolání obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. rovněž odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Protože ale obviněný nespecifikoval, v čem naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje, a ve svém dovolání uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž námitka, kterou o tento dovolací důvod opřel, byla Nejvyšším soudem shledána jako zjevně neopodstatněná, dovolací soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Dovolací soud dále poznamenává, že se nezabýval ani námitkami obviněného směřujícími proti jím tvrzenému porušení jeho procesních práv na obhajobu. Porušení těchto práv totiž obviněný dovozuje z toho, že soudy nižších stupňů nepřipustily jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědků. Takto formulovaná námitka ovšem de facto směřuje proti postupu soudů při provádění důkazů a tedy tvrzenému porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a po obsahové stránce, jak již bylo konstatováno výše, neodpovídá žádnému z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš