ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.323.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 323/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. V. V., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 3 To 497/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 94/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 3 To 497/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 13. 1. 2002 kolem 09:45 hodin v O.-P., na ul. N., před vrátnicí firmy O., mimo objekt, za použití plynové pistole v domnění, že se jedná o pachatele krádeží, spáchaných v předchozí době v jeho objektu, donutil poškozeného F. H., aby si lehl na zem, a když mu poškozený sdělil, že přišel pouze pro dřevo, nechal jej z místa odejít. Za to byl krajským soudem jako soudem odvolacím uložen obviněnému podle §235 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. peněžitý trest ve výši 5.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody uloženým podle §54 odst. 3 tr. zák. v trvání 14 dnů. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v důsledku písařské chyby v rozsudku uvedeno „tr. ř.“) byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci, a to plynového revolveru v rozsudku blíže specifikovaného.
Krajský soud v Ostravě shora uvedeným způsobem rozhodl poté, co z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tř. ř. zrušil v celém rozsahu odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 71 T 94/2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto zákonného ustanovení obviněný spatřuje v nenaplnění formálního znaku trestného činu, a to úmyslného zavinění. K tomu pak konkrétně namítá, že k předmětnému incidentu z jeho strany došlo vzhledem k obavě o jeho život a zachování tělesné integrity. Ani okrajově tak motivem jeho činu nebyl pokus zadržet pachatele trestného činu krádeže, toto nikdy neuvedl a soudy se tohoto důvodu vzniku incidentu drží, i když pro toto své tvrzení nemají žádný, byť pochybný důkaz. Soudům vytýká, že při zjišťování motivu jeho jednání vycházely pouze ze skutečnosti, že poškozený kromě důrazné chůze žádnou agresi či náznak útoku neprovedl. Měly ale také zvážit obsah výpovědi poškozeného, ze které vyplývá, že již byl stíhán pro útok na veřejného činitele, měl incident i v kanceláři senátu okresního soudu a při výslechu uvedl, že „když si dva lidé dají do držky, tak je to normální. Kdyby teď tady byl (obviněný) a měl jsem tu možnost, tak … mu rozbiju hubu, stáhnu žalobu a je to vyřízené“. Dále obviněný namítá, že bylo třeba zhodnotit i odlehlost místa činu a prakticky permanentní boj s romskou komunitou, která krade v areálu T., včetně její agresivity. Vzhledem k těmto okolnostem skutku považuje za vyloučené jeho úmyslné zavinění, když v případě, že by vůči poškozenému neuplatnil aktivní obranu, tak by byl fyzicky napaden. Upozorňuje přitom na výpověď svědka Š., který potvrdil jeho obhajobu, že před poškozeným ustupoval a znevěrohodnění výpovědi tohoto svědka soudem, považuje za absurdní. Obviněný je proto přesvědčen, že jednal v tzv. skutkovém omylu negativním a nebyla tak naplněna subjektivní stránka daného trestného činu. Navrhl proto, aby byl podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a aby byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na konkrétní okolnosti vyplývající z výpovědi obviněného je zřejmé, že soud nepochybil, pokud učinil skutkové zjištění, že obviněný jednal v domnění, že se jedná o pachatele krádeží. Toto skutkové zjištění, že ale nenašlo protipól v právním posouzení skutku. S poukazem na právní teorii ohledně negativního skutkového omylu, který vylučuje trestní odpovědnost za trestný čin spáchaný úmyslně a z vědomé nedbalosti pak státní zástupce uvedl, že pokud se obviněný s přihlédnutím k okolnostem případu důvodně domníval, že zasahuje proti pachateli majetkové trestné činnosti, byl současně i oprávněn takovouto osobu zadržet a nemůže být odpovědný za spáchání úmyslného trestného činu. Dovolání obviněného proto považuje za důvodné a navrhl, aby napadený rozsudek i rozsudek soudu I. stupně byl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo okresnímu soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak vyplývá z obsahu dovolání obviněného, tento námitku o absenci úmyslného zavinění, resp. o jednání v negativním skutkovém omylu, nezakládá na skutkových zjištěních tak, jak byly zjištěny soudem odvolacím, ale opírá ji o své vlastní odlišné skutkové závěry v tom smyslu, že jednal daným způsobem z obavy o svůj život a zdraví. Tím přímo popírá skutkové zjištění soudu o jednání v domnění, že se jedná o pachatele krádeží spáchaných v předchozí době a v podstatě také namítá nesprávné hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., včetně nesprávného hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka Š. Obviněný tak zřejmě spatřuje svůj omyl v tom, že se v dané situaci mylně domníval, že mu bezprostředně hrozí nebezpečí pro jeho život nebo zdraví z fyzického napadení ze strany poškozeného. Takovéto námitky ale uplatněný důvod dovolání nemůžou naplnit a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Pro úplnost nutno dodat, že otázkou jednání obviněného v negativním skutkovém omylu ve vztahu k soudem zjištěnému skutkovému stavu, se odvolací soud zabýval již ve svém předchozím rozhodnutí v této trestní věci (usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 To 632/2002), včetně vyloučení jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. a oprávněného zadržení poškozeného obviněným podle §76 odst. 2 tr. ř. pro nesplnění zákonných podmínek.
K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pak Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že v rozporu s námitkami dovolatele státní zástupce uvádí své úvahy o negativním skutkovém omylu ve vztahu k soudy zjištěnému skutku, tj. že se obviněný důvodně domníval, že zasahuje proti pachateli majetkové trestné činnosti a byl tedy oprávněn takovouto osobu zadržet, ač to obviněný i v dovolání výslovně popírá. Státní zástupce, který sám dovolání nepodal, tak překročil obsahový rámec vyjádření k dovolání. S ohledem na znění §76 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud považuje i úvahy státního zástupce o oprávněném zadržení poškozeného obviněným a tedy o nemožnosti jeho postihu za úmyslný trestný čin, za zcela nesprávné.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš