ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.383.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 383/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. května 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněné Ing. H. L., které podala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 254/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 324/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 1 T 324/2004, byla obviněná Ing. H. L. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozhodnutí dopustila tím, „že jako matka nezletilého M. L., bytem B., S., okres B., se odmítla podrobit rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2002, č. j. Nc 156/98-156, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 54 Co 180/2003, o úpravě styku otce s nezletilým, jímž bylo rozhodnuto o právu otce Š. Š., bytem R., S., okres B., stýkat se s nezletilým synem M. L., každou sobotu v době od 14.00 hodin do 16.00 hodin, a o povinnosti otce převzít nezletilého v místě bydliště matky a poté jej v tomto místě matce předat, neplnila svou povinnost předat nezletilého M. L. ve stanovené době jeho otci, za což jí byla po předchozí marné výzvě podle ust. 272 odst. 2 o. s. ř. usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 2. 1. 2004, č. j. Nc 156/98-236, které nabylo právní moci dne 1. 7. 2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 16 Co 241/2004, uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč a i přes toto opatření neumožnila styk otce s nezletilým synem“ v rozsudku blíže specifikovaných dnech. Za tento trestný čin byl obviněné podle §171 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 254/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení projednávaného skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná uvedla, že se nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že vztah nezletilého k otci je formován a vytvářen obviněnou, a v návaznosti na to ani se závěrem, že se krajní nouze nemůže dovolávat ten, kdo úmyslně tento stav vyvolal s vědomím jeho následků. Obviněná poukázala na to, že tento právní závěr je v rozporu se skutečností a provedenými důkazy a že odvolací soud nevzal v úvahu skutečnost, kterou doložila listinnými důkazy a chtěla prokázat navrženými svědky, a to, že mezi ní a otcem nezletilého docházelo k řadě útoků a incidentů, které převážně inicioval otec nezletilého, tj. že se na negativním vztahu nezletilého k otci podílel především otec. Obviněná se domnívá, že za dané situace, kdy nezletilý byl těmto incidentům často přítomen a kdy obviněná byla za přítomnosti nezletilého panem Š. slovně či telefonicky napadána, je téměř nemožné, aby jako matka byla schopna dítě formovat jinak. Podle obviněné z uvedeného vyplývá, že dítě je formováno nejen jí, ale nepřímo i svým otce, a lze jí jen stěží klást za vinu, že před dítětem nebyla schopna nedobré vztahy s jeho otcem utajit.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněná navrhla, aby ji dovolací soud zprostil obžaloby, příp. aby podle §265l tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Obviněná své dovolání doplnila podáním ze dne 31. 3. 2006, které bylo Okresnímu soudu v Blansku jako soudu prvního stupně doručeno dne 6. 4. 2006. V tomto podání obviněná zejména uvedla, že dne 8. 9. 2003 podala návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům pana Š. Š. a že o tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 5. 2004, č. j. 12 Nc 511/2003-73, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2004, č. j. 37 Co 293/2004, tak, že návrhu nebylo vyhověno; předmětné usnesení nabylo právní moci dne 16. 9. 2004. Protože řízení o uložení pokuty matce za neumožnění styku nezletilého s otcem vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. Nc 156/98 bylo ukončeno již dne 2. 1. 2004 vydáním usnesení o uložení pokuty, které nabylo právní moci dne 1. 7. 2004, toto řízení trpí procesní vadou spočívající v porušení ust. §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť mělo být do doby rozhodnutí ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům otce nezletilého přerušeno. Taktéž výzva soudu k podrobení se soudním rozhodnutím byla obviněné doručena více jak dva měsíce po zahájení řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům otce nezletilého. Obviněná dále poukázala na to, že se Okresní soud v Blansku nevypořádal ani s jejím návrhem na vydání předběžného opatření, které podala v rámci řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům otce nezletilého, a navrhla provedení důkazu spisy Okresního soudu v Blansku sp. zn. Nc 511/2003 a Nc 156/98 a listinami přiloženými k doplnění dovolání, a to dopisem nezletilého M. L. ze dne 19. 2. 2006 a zprávou o ambulantním vyšetření ze dne 2. 2. 2005 a vyjádřením školy nezletilého ze dne 13. 2. 2006.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však v převážné míře namítá neúplnost dokazování a vadné hodnocení důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán, a proto údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou. Státní zástupce je toho názoru, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že dovolatelka jednala za podmínek krajní nouze podle §14 tr. zák. a že její jednání je tudíž beztrestné, kterou ovšem považuje za zjevně neopodstatněnou. Státní zástupce se ztotožnil s názorem soudů nižších stupňů, že obviněná nejednala v krajní nouzi, neboť krajní nouze se nemůže dovolávat ten, kdo svým úmyslným jednání tento stav vyvolal s vědomím jeho následků, a dále dodal, že styk nezletilého s jeho otcem žádný zájem chráněný trestním zákonem přímo neohrožoval, a pokud se obviněná domnívala, že ano, pak takové domnělé nebezpečí mohla odvrátit jinak, a to např. přítomností pracovnice orgánu péče o dítě po dobu styku otce s dítětem. Navíc je třeba vzít v úvahu, že rozsah styku otce s dítětem byl stanoven pravomocným soudním rozhodnutím a že tedy bylo povinností nezletilce i obviněné případné (podle státního zástupce však nereálné) nebezpečí snášet.
V závěru vyjádření k dovolání obviněné státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
S ohledem na shora uvedené se dovolací soud zabýval námitkami uplatněnými v podání ze dne 31. 3. 2006, kterým obviněná doplnila své dovolání podané proti usnesení soudu druhého stupně a v němž namítla, že řízení o uložení pokuty mělo být přerušeno a výzva soudu k podrobení se soudním rozhodnutím jí měla být doručena až po rozhodnutí Okresního soudu v Blansku o jejím návrhu na zbavení způsobilosti Š. Š. k právním úkonům a že se Okresní soud v Blansku v rámci tohoto řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům nevypořádal s jejím návrhem na vydání předběžného opatření, a to z hlediska, zda tyto námitky můžou mít vliv na správnost rozhodnutí soudu o uložení opatření (pokuty) v občanském soudním řízení směřujícího k výkonu rozhodnutí soudu, jako podmínky trestnosti jednání obviněné podle §171 odst. 3 tr. zák. Zjistil však, že tomu tak není.
Těmito námitkami se obviněná domáhá toho, aby dovolací soud vyslovil, že řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce Š. Š. s nezletilým M. L. vedené před Okresním soudem v Blansku pod sp. zn. Nc 156/98 (a to konkrétně postup tohoto soudu před nařízením výkonu předmětného rozhodnutí podle §272 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“, a nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty usnesením ze dne 2. 1. 2004) bylo postiženo procesní vadou, neboť mělo být přerušeno do doby rozhodnutí o jejím návrhu na zbavení způsobilosti Š. Š. k právním úkonům. Tedy do doby rozhodnutí o tomto návrhu, které, jak uvedla, nabylo právní moci dne 16. 9. 2004, jí neměla být zaslána výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. a uložena pokuta podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj. domáhá se zpochybnění správnosti postupu Okresního soudu v Blansku v předmětném vykonávacím řízení a v konečném důsledku tak namítá nenaplnění výše uvedeného znaku skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 3 tr. zák. spočívajícím v bezvýsledném použití opatření v občanském soudním řízení. Podle obviněnou uváděného ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud nemusí, jak se zřejmě mylně domnívá obviněná, ale může řízení přerušit, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Nehledě na skutečnost, že návrhu obviněné na zbavení Š. Š. způsobilosti k právním úkonům nebylo vyhověno, může mít i případné rozhodnutí soudu o zbavení této způsobilosti pouze ten důsledek, že od právní moci tohoto rozhodnutí se mění právní postavení dané osoby. Takovéto rozhodnutí tedy soud nemůže vydat se zpětnou účinností. Řízení o návrhu obviněné na zbavení Š. Š. způsobilosti k právním úkonům tak nemohlo být překážkou postupu řízení o výkonu rozhodnutí o styku nezletilého s otcem, a nebyl tak důvod ani k učinění jiného vhodného opatření ani k přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Námitku obviněné proti správnosti rozhodnutí soudu o uložení pokuty (Nc 156/98-98) tak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů se pak Nejvyšší soud nezabýval námitkou obviněné týkající se údajného porušení ustanovení §75 odst. 4 o. s. ř. v řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům, protože tato otázka je z hlediska právního posouzení skutku bez významu. To platí i o listinných důkazech, které obviněná přiložila k doplnění dovolání.
Dovolací soud neposoudil jako námitku hmotně právní povahy tvrzení obviněné, že se nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že se krajní nouze nemůže dovolávat ten, kdo úmyslně tento stav vyvolal s vědomím jeho následků. Obviněná totiž toto tvrzení zakládá na nesouhlasu se závěrem soudu, že „vztah nezletilého k otci je formován a vytvářen právě obžalovanou“ (str. 1 dovolání obviněné). Závěr o tom, kým je formován vztah nezletilého M. L. k jeho otci, svědkovi Š. Š., je závěrem skutkovým, a nikoli právním, jak se obviněná mylně domnívá, k němuž odvolací soud (ve shodě se soudem nalézacím) dospěl na základě hodnocení důkazů v posuzované věci provedených a o který poté opřel svůj právní závěr o tom, že obviněná nejednala v krajní nouzi. Obviněná tedy de facto prostřednictvím svých námitek primárně požaduje, aby byl na základě jiného hodnocení důkazů, než jaké provedly soudy nižších stupňů, učiněn nový skutkový závěr, že „dítě je formováno nejen obžalovanou, ale nepřímo i otcem“ (str. 2 tamtéž), a až v návaznosti na to (tj. sekundárně), aby dovolací soud dospěl k právnímu závěru, že obviněná jednala v krajní nouzi, která vylučuje protiprávnost i nebezpečnost činu pro společnost.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedla nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jejího skutku je nesprávná, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš