ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.400.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 400/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2006 o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 3 To 84/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 42 T 5/2004, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zákona č. 152/1995 Sb., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej obviněný dopustil tím, že v období od počátku roku 1993 do prosince 1997 jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání obchodní činnost, pod obchodním jménem J. K. – O., uváděl v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty vědomě nepravdivé údaje a vykazoval vysoké rozdíly mezi nakoupeným a prodaným zbožím, ač mu byl znám skutečný způsob nákupu a prodeje zboží, které bylo prakticky obratem prodáváno dalším osobám a finanční prostředky byly obratem použity na nákup dalšího zboží, přičemž tento rozdíl činil v roce 1993 1.683.987,- Kč, v roce 1994 17.863.784,- Kč, v roce 1995 35.293.433,- Kč, v roce 1996 16.650.339,- Kč a v roce 1997 2.945.059,- Kč, na základě toho pak požádal Finanční úřad pro P. po vyplacení nadměrného odpočtu DPH ve výši 15.935.779,- Kč, Finančním úřadem pro P. mu pak byl vyplacen odpočet ve výši 14.760.754,- Kč, přičemž místo toho měl sám odvést na DPH částku ve výši 17.666.011,20 Kč, na DPH takto způsobil státu, zastoupenému Finančním úřadem pro P., škodu v celkové výši 32.426.765,20 Kč.
dále v téže době, v období od počátku roku 1993 do prosince 1997, v rozvaze ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1993, podané jako součást přiznání k dani z příjmů fyzických osob (DPFO) za kalendářní rok 1993, vykázal zásoby zboží ve výši 2.312.300,- Kč, v rozvaze k 31. 12. 1994 zásoby ve výši 6.872.000,- Kč, v opravené rozvaze k témuž datu, podané dne 29. 12. 1995 zásoby zboží ve výši 24.643.300,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1995 zásoby zboží ve výši 66.721.000,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1996 zásoby zboží ve výši 86.678.000,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1997 pak zásoby zboží ve výši 91.461.000,- Kč, ač mu byl znám skutečný oběh zboží, které bylo po zakoupení obratem prodáváno dalším osobám, kdy takové zásoby na skladě ve skutečnosti nebyly, skutečné příjmy byly zatajovány, tímto způsobem způsobil na dani z příjmů fyzických osob škodu ve výši nejméně 21.370.868,- Kč ke škodě českého státu zastoupenému Finančním úřadem pro P.,
a celkově tak způsobil českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro P. škodu ve výši 53.797.633,20 Kč.
Z podnětu odvolání obviněného J. K. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 3 To 84/2005, podle §259 odst. 3 tr. ř. zrušil rozsudek městského soudu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 4 tr. zák.
Podle vrchního soudu se jej dopustil tím, že v období od počátku 1993 do prosince 1997 jako soukromý podnikatel s předmětem podnikání obchodní činnost, pod obchodním jménem J. K. – O., uváděl v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty vědomě nepravdivé údaje a vykazoval vysoké rozdíly mezi nakoupeným a prodaným zbožím, ač mu byl znám skutečný způsob nákupu a prodeje zboží, které bylo prakticky obratem prodáváno dalším osobám a finanční prostředky byly obratem použity na nákup dalšího zboží, přičemž tento rozdíl činil v roce 1993 1.683.987,- Kč, v roce 1994 17.863.784,- Kč, v roce 1995 35.293.433,- Kč, v roce 1996 16.650.339,- Kč a v roce 1997 2.945.059,- Kč, na základě toho pak požádal Finanční úřad pro P. o vyplacení nadměrného odpočtu DPH ve výši 15.935.779,- Kč, Finančním úřadem pro P. mu pak byl vyplacen odpočet ve výši 14.760.754,- Kč, přičemž místo toho měl sám odvést na DPH částku ve výši 17.666.011,20 Kč, na DPH takto způsobil státu, zastoupenému Finančním úřadem pro P., škodu v celkové výši 32.426.765,20 Kč.
dále v téže době, v období od počátku roku 1993 do prosince 1997, v rozvaze ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1993, podané jako součást přiznání k dani z příjmů fyzických osob (DPFO) za kalendářní rok 1993, vykázal zásoby zboží ve výši 2.312.300,- Kč, v rozvaze k 31. 12. 1994 zásoby ve výši 6.872.000,- Kč, v opravené rozvaze k témuž datu, podané dne 29. 12. 1995 zásoby zboží ve výši 24.643.300,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1995 zásoby zboží ve výši 66.721.000,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1996 zásoby zboží ve výši 86.678.000,- Kč, v rozvaze ke dni 31. 12. 1997 pak zásoby zboží ve výši 91.461.00,- Kč, ač mu byl znám skutečný oběh zboží, které bylo po zakoupení obratem prodáváno dalším osobám, kdy takové zásoby na skladě ve skutečnosti nebyly, skutečné příjmy byly zatajovány, tímto způsobem způsobil na dani z příjmů fyzických osob škodu ve výši nejméně 21.370.868,- Kč ke škodě českého státu zastoupenému Finančním úřadem pro P.,
a celkově tak způsobil českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro P. škodu ve výši 53.797.633,20 Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Úvodem namítl, že podle jeho mínění nebyl v posuzované věci přesvědčivě a jednoznačně zjištěn skutkový stav. Důvod podle něj spočívá v tom, že soudy neakceptovaly návrh obhajoby na vypracování nového znaleckého posudku, když původní vychází v některých ohledech toliko z odhadů, mělo dojít k zabezpečení příslušných dokladů, vyšetření duševního stavu obviněného, vyhledání a výslechu svědka J. O. Má za to, že v důsledku neúplně a nepřesně zjištěného skutkového stavu soudy vynesly nepřesvědčivý rozsudek, který obviněný považuje za nespravedlivý. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky (bez bližší konkretizace) a věc vrátil do stádia vyšetřování s následným provedením vyšetřovacích úkonů, jejíchž provedení je nezbytné pro spravedlivé rozhodnutí ve věci samé.
Podáním, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 6. 3. 2006, obviněný k výzvě soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř. doplnil své dovolání tak, že důvod dovolání spatřuje v tom, že v celém přípravném řízení a řízení před soudem nebyl dodržován trestní řád. Konkrétně napadal fakt, že domovní prohlídka byla provedena bez jeho přítomnosti, výpočet způsobené škody měl být podle dovolatele prověřen výslechem příslušného daňového úředníka. Nesprávné určení výše škody se odrazilo i v uložení trestu podle nesprávné sazby a nesprávné určení trestní sazby. Podle obviněného byl odsouzen toliko podle domněnky o jeho vině, nikoli na podkladě přesvědčivých důkazů. V poslední části tohoto podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování ve shodě s návrhy obviněného.
Po opakované výzvě ve smyslu §265h odst. 1 tr. ř. obviněný podáním - jež bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 26. 4. 2006 – doplnil dovolací argumentací s tím, že dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyslovil názor, že v celém řízení nebyla respektována práva poškozené strany a znalecký posudek vychází pouze z odhadů. Rovněž uvedl, že existuje rozpor ve výši škody uvedenou poškozenou stranou a závěrem, který o výši škody učinily na podkladě znaleckého posudku soudy.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že z dovolací argumentace obviněného je nepochybné, že dovolání se zcela míjí s věcným naplněním kteréhokoliv z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. a v tomto smyslu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Navíc uvedla, že není jisté, zda dovolatel napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, tedy zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., popř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný J. K. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, k jakým skutkovým zjištěním městský a vrchní soud dospěly. Zpochybňoval především závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, vypracovaným znalcem Ing. J. P., z nichž soudy vyšly při stanovení výše způsobené škody. Měl za to, že přehodnocení provedených důkazů, resp. jejich případné doplnění o důkazy jím navrhované by vedly k jiným závěrům o výši způsobené škody, které by byly pro něj příznivější.
Nejvyšší soud ve světle těchto námitek obviněného byl nucen konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal výhradně změny skutkových zjištění učiněných soudy. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Pro úplnost lze poznamenat, že námitkami obviněného proti výši způsobené škody, tak jak k ní dospěl znalec na podkladě studia dokladů nalezených při domovní prohlídce provedené v prostorách sídla společnosti obviněného, se soud prvního i druhé stupně podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení k jednoznačnému závěru. Znalec měl k vypracování znaleckého posudku vedle uvedených dokladů také materiály poskytnuté Finančním úřadem pro P. Fakt, že k některým údajům musel dospět odhadem byl zapříčiněn jednak nedostatky v účetnictví společnosti obviněného, jednak chybějícími doklady. V hlavním líčení byl znalec soudem i stranami podrobně vyslechnut a vysvětlil, jak dospěl ke svým závěrům. Pokud pak tyto závěry vyhodnotily soudy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. jako přesvědčivé a korespondující dalším provedeným důkazům, přičemž dovodily, že provedené dokazování je dostačující ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a není je již třeba doplňovat, je takový úsudek plně v jejich kompetenci a nepodléhá přezkumu Nejvyššího soudu z podnětu dovolání podaného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tj. důvodu určenému k odstranění pochybení při aplikaci trestního práva hmotného, resp. pochybení v jiném hmotně právním posouzení).
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr