ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.435.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 435/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. J., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 7 To 418/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 58/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 4 T 58/2005, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 3. 5. 2004 do 11:00 hodin dne 7. 5. 2004 ve F.-M., na ul. H., poté, co obžalovaný M. P. proboural společnou zeď mezi domy ve sklepních prostorách, vnikli do uzamčených a zajištěných sklepních místností domu, který je v současné době neobydlen, určen k rekonstrukci a dokud odcizili 49 ks ocelových nosníků různých profilů, velikostí a délek, které otvorem ve zdi domu přenesli do sklepních prostor domu a odkud je přemístili do sběrny druhotných surovin ve F.-M. na ul. F., výtěžek použili pro svou potřebu a majiteli V. Š. tak způsobili celkovou škodu na věcech v částce 26.570,- Kč, poškozením zdi domu způsobili Městu F.-M. škodu ve výši 4.751,- Kč. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 10 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. J., a dalším spoluobviněným odsouzeným tímto rozsudkem, uložena solidární povinnost k náhradě škody ve výši 4.751,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 7 To 418/2005, bylo odvolání P. J. proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal P. J. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení je dáno tím, že mu nebyla zajištěna a umožněna účast u hlavního líčení, resp. v následujících hlavních líčeních soud opětovně nevyslechl svědka u jehož výslechu nebyl přítomen a byl tak zkrácen na svém právu, aby celá věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Konkrétně pak namítá, že nebyl eskortován k hlavnímu líčení nařízenému na den 23. 5. 2005, které pak bylo odročeno na 8. 6. 2005, kdy ihned po jeho odročení byli do protokolu mimo hlavní líčení vyslechnuti svědci, včetně svědka V. Š., kterému tak v důsledku své nezaviněné nepřítomnosti nemohl klást připravené otázky. V rámci odročeného hlavního líčení dne 8. 6. 2005 byly podle §211 odst. 1 tr. ř. za souhlasu státního zástupce a všech obviněných čteny výpovědi svědků včetně V. Š. Následně v průběhu hlavního líčení dne 28. 6. 2005, že chtěl tomuto svědkovi, s ohledem na rozporné skutečnosti uvedené v jeho výpovědi, položit několik otázek, proto navrhl jeho výslech, ale okresní soud se jeho návrhem vůbec nezabýval. Na tuto skutečnost že v písemném odvolání upozorňoval i soud odvolací, který se ale touto námitkou vůbec nezabýval.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že soud I. stupně neshromáždil žádné hodnověrné důkazy prokazující spáchání trestného činu společně se spoluobviněnými, což má podstatný vliv na právní kvalifikaci jeho jednání a stanovení skutečně vzniklé škody. Namítá, že 12 – 15 ks nosníků různých profilů odcizil společně s M. P., nikoliv však společně s T. B., když s tímto nebyl na ničem domluven. Zeď ve sklepě předmětného domu, že byla rozbitá, stačilo se o ní opřít a rozpadla se. Společně s M. P., oba silně posilněni alkoholem, že vytáhli celkem do 15 nosníků, přičemž většina z nich tam zůstala, neboť sklep uzamknul. Později se na místo vrátil, uviděl sklep vypáčený a nebyly v něm již žádné nosníky. Namítá proto, že s M. P. neodcizili 49 ks nosníků, nebylo to ani v jejich silách a soud proto nemá dostatek důkazů pro takové rozhodnutí. S jeho výpovědí že koresponduje i výpověď spoluobviněného M. P. a T. B. Ani jednomu soudu, že se tedy nepodařilo prokázat množství odcizených nosníků jednotlivými pachateli a nelze mu dávat k tíži, že nosníky odvážel i T. B., ale bez jeho vědomí a společné domluvy, což má vliv na právní posouzení jeho jednání jakož i na skutečnou výši škody, kterou tak nelze stanovit. Z uvedených důvodů měly soudy správně právně posoudit předmětný skutek jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a za tento ukládat trest v dolní polovině zákonné trestní sazby. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265m odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, za současného zrušení trestu odnětí svobody, který nyní vykonává, a to podle §265l odst. 4 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedla, že pokud byla výpověď svědka V. Š. u hlavního líčení dne 8. 6. 2005 přečtena podle §211 odst. 1 tr. ř. mj. i za souhlasu obviněného P. J., záleželo již na zvážení soudu, zda vyhoví jeho návrhu na opětovný výslech tohoto svědka v dalších stádiích řízení. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak považuje za uplatněný zjevně neopodstatněně. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak uvedla, že námitky obviněného mu neodpovídají a věcně jej nenaplňují, neboť směřují především do způsobu hodnocení důkazů a tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. Také námitka obviněného ohledně nesprávného posouzení spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., že vychází z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba soudy. Obviněným v dovolání vytýkané vady tak mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny skutkového stavu věci. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání nelze vyhovět, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
První obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst.1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V daném případě obviněný sice poukazuje na svoji nepřítomnost u hlavního líčení dne 23. 5. 2005, ale v podstatě namítá svoji nepřítomnost u výslechu svědka V. Š., který byl vyslechnut po odročení jednání soudu dne 23. 5. 2005 mimo hlavní líčení, a to s odůvodněním, že tomuto svědkovi nemohl klást otázky a vyjádřit se k jeho výpovědi. Tato námitka ale nemůže uplatněný důvod dovolání naplnit, když obviněný nenamítá porušení podmínek za nichž lze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, které jsou upraveny zejména v ustanoveních §202 odst. 2 – 5, §204 odst. 2, §209 odst. 1, §211 odst. 1 – 5 a dalších tr. ř. Namítá-li tedy, že nebyl přítomen výslechu daného svědka mimo hlavní líčení, a dále, přes řádné provedení tohoto důkazu při pokračování v hlavním líčení dne 8. 6. 2005 přečtením protokolu o výpovědi tohoto svědka podle §211 odst. 1 tr. ř., mj. i za souhlasu přítomného P. J., že soud při dalším pokračování v hlavním líčení dne 28. 6. 2005 nevyhověl jeho návrhu na osobní výslech tohoto svědka, jde o námitky, které stojí mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nemůžou jej proto naplnit. V tomto směru bylo tedy dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Totéž platí i ohledně dalšího obviněným uplatněného důvodu dovolání. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z obsahu dovolání, obviněný sice formálně deklaruje nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho konkrétní námitky ale míří výhradně do způsobu hodnocení důkazů a následně proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně. Na základě svého, od soudů odlišného hodnocení důkazů tak popírá skutkové zjištění uvedené v tzv. skutkové větě rozsudku soudu I. stupně, že odcizili společně 49 ks ocelových nosníků a domáhá se změny v tom, že odcizili pouze 12 – 15 ks nosníků a zbytek odcizil T. B. sám nebo jiné neznámé osoby. Námitky obviněného ohledně nesprávného právního posouzení skutku (včetně spolupachatelství a výše způsobené škody) tak mají povahu námitek skutkových, které ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a naplnit uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš