ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.466.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 466/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných P. J. a A. S., které podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 3 To 588/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 69/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. J. a A. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 12 T 69/2004, byli obvinění P. J. a A. S. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který jim byly podle §250 odst. 2 tr. zák. uloženy tresty odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) měsíců v případě obviněného P. J. a 8 (osmi) měsíců v případě obviněného A. S., jejichž výkon jim byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) let. Rozsudkem bylo dále podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněným uloženo, aby společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzeným K. L. zaplatili náhradu škody ve výši 22.850,- Kč, a to poškozené společnosti C. K., a. s., přičemž tato společnost byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obou obviněných, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 3 To 588/2005, zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění P. J. a A. S. prostřednictvím společného obhájce řádné a včasné dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého společného mimořádného opravného prostředku obvinění uvedli, že od počátku trestnou činnost popírají, neboť se jí nedopustili a žádný z důkazů neprokazuje opak. Podle obviněných je jedinou nespornou skutečností podloženou důkazy to, že navštívili C. S., přičemž další popis děje důkazy podpořen není. Není tedy pravdou, že byli předem domluveni s dnes již odsouzeným K. L., což vyplývá z jeho výpovědi, kterou v pozici svědka učinil v rámci hlavního líčení a z níž se podává, že obviněné nikdy neviděl, v kasinu byl sám a ve hře na automatu vyhrál částku 30.000,- Kč, o kterou se nedělil a ani ji nikomu nepředal. Obvinění poukázali na to, že soud tuto výpověď nerespektoval a nevycházel z ní, přestože měla být pro trestní řízení stěžejní. Obvinění se dále neztotožnili s názorem soudu, že není rozhodné, kdo a kdy na automatu hrál, ale že je rozhodná chyba na automatu, přičemž jak k této chybě došlo, nedokázal nikdo vysvětlit a i soud připustil, že výhra byla navolena nezjištěným způsobem. V této souvislosti poukázali na rozpor mezi odůvodněním soudu, podle něhož svědek K. uvedl, že na automatu Rubikon nikdo jiný než obvinění a svědek L. nehrál, a protokolací, kde tato informace uvedena není, a není proto jasné, z čeho soud vyšel a co je pramenem jeho tvrzení, když důkaz seznamem osob, které na automatu hrály, či videozáznamem z celého dne připuštěn nebyl. Obvinění mají za to, že soud vyšel z výpovědí svědků, které jsou neucelené a rozporuplné, když žádný z nich do herny přímo neviděl, a že odvolací soud tyto rozpory mezi výpověďmi ani neodstranil, ani se jimi nezabýval a pouze konstatoval, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle obviněných hodnocení důkazů soudem prvního stupně není správné, je silně tendenční a zkreslené v jejich neprospěch, což je zřejmé ze zvukového záznamu o hlavním líčení. Protože v průběhu posledního hlavního líčení nebyl vyhotovován protokol, byla námitka do protokolu o tomto hlavním líčení vznesena až v rámci odvolání, přičemž odvolací soud se jí vůbec nezabýval a zvukový záznam z hlavního líčení nepřehrál; obvinění se domnívají, že i v tomto směru je odůvodnění (zřejmě rozhodnutí soudu druhého stupně) nedostatečné.
Obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku dále uvedli, že soud nemá k dispozici důkaz, který by prokazoval jejich vinu, a jsou toho názoru, že se trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nemohli dopustit, když chybí jeden z jeho základních znaků, a to zavinění, jehož prokázáním se soudy nezabývaly. Obvinění namítli, že soudy založily výrok o vině na výpovědi K. L. z přípravného řízení, v jehož rámci tento vystupoval jako spoluobžalovaný, a tudíž mohl uvádět jakékoli skutečnosti, své výpovědi měnit a příp. i lhát, tzn. na důkazu, který je „relevantní“ a neměl být soudy použit, když tyto měly vzít v úvahu tu výpověď K. L., kterou učinil v hlavním líčení v pozici svědka.
Obvinění mají také za to, že došlo k porušení zásady upravené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ustanovení §125 tr. ř., když „krajský soud … řádně neodůvodnil rozsudek“ (str. 3 dovolání obviněných), zásady presumpce neviny a z této zásady vycházejícího pravidla in dubio pro reo, podle něhož mělo být v případě pochybností o skutkové otázce rozhodnuto v jejich prospěch, a taktéž k porušení jejich práva na spravedlivý proces. V souvislosti s tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces obvinění uvedli, že v trestním řízení je třeba dodržovat základní zásady zakotvené v ustanovení §2 tr. ř., a to zejména zásady zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.) a volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), které se promítají i do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) a usnesení (§134 odst. 2 tr. ř.), přičemž dále uvedli, že podle jejich názoru v posuzované věci soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování a odůvodnění rozhodnutí, když se v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně nezabývaly prokázáním jednotlivých stránek skutkové podstaty trestného činu podvodu a když z nich nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu nalézacího zrušil a rozhodl rozsudkem tak, že se obžaloby podané OSZ v O. v plném rozsahu zprošťují.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání konstatovala, že obsáhlá dovolací argumentace obviněných svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně skutkovou argumentací, kterou se obvinění domáhají změny právního posouzení skutku tím, že odmítají rozhodná skutková zjištění, ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl. Navíc je z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existuje extrémní nesoulad.
Vzhledem k dovolací argumentaci obviněných státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně dále pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnili žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala, ale toliko námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, když např. uvedli, že žádný z důkazů neprokazuje, že se trestné činnosti dopustili, že soud měl respektovat a vyjít z výpovědi svědka K. L., kterou tento učinil v hlavním líčení, a nikoli z jeho výpovědi učiněné v rámci přípravného řízení v pozici spoluobviněného, že soud vyšel z výpovědí svědků, které jsou neucelené a rozporuplné, když žádný z nich do herny přímo neviděl, či že hodnocení důkazů soudem prvního stupně není správné, je silně tendenční a zkreslené v jejich neprospěch, a tedy i proti správnosti zjištěného skutkového stavu. Dále námitky směřující proti tomu, jak soudy nižších stupňů odůvodnily svá meritorní rozhodnutí, když mj. uvedli, že se neztotožnili s názorem soudu, podle něhož není rozhodující, kdo a kdy na automatu hrál, ale rozhodující je tzv. chyba na automatu, či když poukázali na rozpor mezi odůvodněním soudu a protokolací týkající se výpovědi svědka K. a nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska obviněnými vzneseného návrhu na provedení důkazu zvukovým záznamem z hlavního líčení apod., tedy námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125 odst. 1 a 134 odst. 2 tr. ř.
Skutečnost, že obvinění svými dovolacími námitkami primárně napadají správnost hodnocení důkazů a tedy i zjištěného skutkového stavu a rovněž správnost odůvodnění rozhodnutí soudů dříve činných v posuzované trestní věci je zřejmá i z jejich tvrzení, že došlo k porušení zásady upravené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ustanovení §125 tr. ř., zásady presumpce neviny a z této zásady vycházejícího pravidla in dubio pro reo, podle kterého má být, jak tvrdí sami obvinění na str. 4 svého mimořádného opravného prostředku, postupováno v případě pochybností o skutkové otázce, tzn. při zjišťování skutkového stavu věci a nikoli při posuzování již učiněných skutkových závěrů podle norem hmotného práva, či z jejich výslovného tvrzení, že „v posuzované věci obecné soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění rozhodnutí“ (str. 4 dovolání obviněných). Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či §125 odst. 1 a 134 odst. 2 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Dovolací soud neposoudil jako námitku hmotně právní povahy ani tvrzení obviněných, že se trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nemohli dopustit z toho důvodu, že chybí jeden z jeho základních znaků, a to zavinění. Závěr o formě zavinění (§4 a §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, nicméně vychází ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uplatněný dovolací důvod nelze domáhat. Protože se obvinění svými dílčími námitkami uplatněnými v souvislosti s předmětnou námitkou domáhají toliko jiného hodnocení důkazů (a to konkrétně toho, aby byl závěr o jejich vině založen na výpovědi svědka K. L. z hlavního líčení a nikoli z přípravného řízení) a tedy jiných skutkových závěrů než těch, které se staly podkladem pro právní závěr soudů nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, předmětná námitka není způsobilá uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce naplnit.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedli nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jejich skutku je nesprávná, tj. neuplatnili v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému důvodu dovolání uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš