ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.495.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 495/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. května 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 10 To 375/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 98/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 T 98/2004, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se (stručně řečeno) dopustil tím, že dne 4. 1. 2004 od 08:00 do 09:00 hod. odcizil z prostoru autobusové zastávky za obcí Ch. H., okr. T., odstavené nepojízdné osobní motorové vozidlo zn. Opel Frontera, které nechal naložit na dvouosý vlek a odvezl jej do areálu firmy I., s. r. o., v obci V. v P., kde jej nechal složit na pozemek firmy, čímž způsobil B. S. škodu ve výši nejméně 131.330,- Kč.
Za to byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 2 T 76/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 12 To 444/2004, jakož i obsahově navazujících rozhodnutí. Podle §53 odst. 1, 3 a §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen také peněžitý trest 30.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 10 To 375/2005, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v celém výroku o trestu. Nově pak podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému za trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku uvedeného ve výrokové části odsuzujícího rozhodnutí spatřuje v tom, že nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (správně §247 tr. zák.), protože z něj není patrné, v čem je spatřován znak úmyslu přisvojit si cizí věc a tuto vadu neodstranil ani soud odvolací. Konkrétně pak dále namítá, že trvá na své obhajobě a na tom, že se věci skutkově udály jím popsaným způsobem. Soud I. stupně, že se zaměřil na to, zda byl požádán společností O. o odvezení předmětného vozidla, ale nezabýval se již tím, zda vozidlo odvážel v úmyslu si tuto cizí věc přisvojit a na základě provedených důkazů tento závěr nelze učinit. Vozidlo totiž odvážel proto, že byl o to požádán, odstavil ho v areálu své firmy a nenakládal s ním způsobem z něhož lze dovodit, že měl v úmyslu si tuto věc přisvojit. Pro zjišťování jeho úmyslu je přitom nerozhodné, že se mu nepodařilo prokázat, kým byl o odvoz požádán. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení (správně rozsudek) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný vychází ze své obhajoby, že odstranil vozidlo na základě žádosti společnosti O., k čemuž ale soud nedospěl, a z tohoto svého popisu skutku dovozuje, že se jej nemohl zmocnit. Na základě výhrad ke skutkovým zjištěním soudů pak dovozuje nedostatek subjektivní stránky. Tato argumentace obviněného je ale výhradně skutková, zcela se míjí s věcným naplněním deklarovaného důvodu dovolání a proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je zejména založeno na jeho skutkové námitce, že byl o odvoz vozidla požádán, ač již soud I. stupně jí neuvěřil a tento svůj závěr podrobně odůvodnil, včetně postupných změn v obhajobě obviněného. Rovněž odvolací soud tuto obhajobu považoval za vyvrácenou. Nejvyšší soud proto k tvrzení obviněného, že byl o odvoz vozidla požádán nepřihlížel, protože tato námitka je mimo rámec uplatněného důvodu dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Proto se Nejvyšší soud zabýval věcí pouze z hlediska námitky obviněného, že skutek jímž byl uznán vinným a jak je popsán ve výrokové části odsuzujícího rozhodnutí, nenaplňuje znak „přisvojit“ si cizí věc ve smyslu §247 tr. zák. a úmysl k tomu směřující. Touto námitkou se zabýval již soud odvolací a konstatoval, že úmysl obviněného přisvojit si předmětné vozidlo je zřejmý, protože jednal z vlastní vůle na základě vlastního rozhodnutí, když o odvoz vozidla nebyl nikým požádán a tím, že si zjednal fyzickou moc nad věci s možností volného nakládání s ní, se jí také zmocnil ve smyslu §247 tr. zák.
Na toto odůvodnění odvolacího soudu postačí pro stručnost plně odkázat, když Nejvyšší soud se s ním ztotožnil, a pouze na doplnění nutno uvést, že „přisvojení“ věci představuje jednání, kdy si pachatel vytvořil možnost trvalé dispozice s věcí a zároveň vyloučil dosavadního vlastníka (držitele) věci z užívání a nakládání s ní. Jak po vytvoření této situace pachatel dál s věcí nakládá, již na naplnění znaku přisvojení nemá vliv. Pokud tedy obviněný bez vědomí poškozené A. S. odvezl její vozidlo z místa, kde jej zanechala a uložil jej v areálu své firmy, přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil ve smyslu §247 odst. 1 tr. zák. a tím trestný čin krádeže dokonal, přičemž úmysl obviněného přisvojit si předmětné vozidlo vyplývá z okolností celého případu, jak jsou uvedený v rozhodnutích soudů obou stupňů.
Skutek uvedený v rozsudku soudu I. stupně tak obsahuje také okolnosti prokazující úmysl obviněného zahrnující také znak přisvojení cizí věci a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak nespočívá na obviněným namítaném nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když obviněným namítanými znaky dané skutkové podstaty se v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly již soudy obou stupňů a podstata dovolacích námitek obviněného je založena na jeho v řízení vyvrácené obhajobě, že o odvoz vozidla byl požádán jinou osobou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš