Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2006, sp. zn. 7 Tdo 509/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.509.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.509.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 509/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2006 o dovolání obviněného J. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 12 To 281/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 146/2004 takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá . Odůvodnění: Obviněný J. L. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 12 To 281/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 3 T 146/2004. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně. Podle §265e odst. 1 tr. ř. dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V posuzovaném případě bylo usnesení Krajského soudu v Praze doručeno obhájci obviněného dne 14. 10. 2005. Obviněnému bylo usnesení doručeno dne 13. 12. 2005. Vyplývá to z doručenky připojené k č. l. 265 spisu. Z obsahu tohoto dokladu je zřejmé, že usnesení bylo obviněnému doručováno poštou na adresu S. n. L. – T., okr. J. H. Poštovní doručovatelka nejprve dne 13. 12. 2005 nezastihla obviněného v jeho bydlišti, uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si zásilku vyzvedl. To obviněný téhož dne učinil, jak je zřejmé z toho, že vydávající pracovnice pošty opatřila údaj o vyzvednutí zásilky obviněným razítkem pošty s vyznačeným datem 13. 12. 2005 a obviněný potvrdil převzetí zásilky podpisem. Za tohoto stavu byl den 13. 12. 2005 počátkem běhu dovolací lhůty s tím, že její konec připadl na pondělí dne 13. 2. 2006. Obviněný však podal dovolání až po uplynutí lhůty, neboť podání, jehož obsahem bylo dovolání, došlo Okresnímu soudu v Mělníku dne 13. 3. 2006 poté, co bylo dne 10. 3. 2006 dáno na poštu (č. l. 296 – 302 spisu). Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že původně bylo usnesení Krajského soudu v Praze obviněnému poštou doručováno na adresu M., V R., s tím, že poštovní doručovatelka obviněného nezastihla, uložila zásilku dne 11. 10. 2005 na poště a zanechala obviněnému výzvu, aby si zásilku vyzvedl, což obviněný neučinil, takže zásilka byla dne 27. 10. 2005 odeslána zpět soudu. V této souvislosti nenastala tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., neboť obviněný se v místě, kam mu bylo doručováno, nezdržoval, což je zřejmé např. z toho, že již v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku jako adresu svého pobytu výslovně uvedl S. n. L. – T. (viz č. l. 249 spisu). Kromě toho není ze spisu patrno, že by adresu M., V R., uvedl pro účely doručování. Uložení zásilky proto považoval Nejvyšší soud z hlediska stanovení počátku dovolací lhůta za bezvýznamné. Dovolací lhůta, která probíhala od 13. 12. 2005 do 13. 2. 2006, nebyla zachována tím, že obviněný odeslal dne 28. 12. 2005 Vrchnímu soudu v Praze své vlastní podání, které tomuto soudu došlo dne 30. 12. 2005 a které obviněný označil za dovolání (č. l. 279 – 282 spisu). Podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce, přičemž podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Protože se uvedené podání obviněného nepovažuje za dovolání, nemůže mít žádné účinky, které zákon jinak s podáním dovolání spojuje. Z toho vyplývá, že zmíněné podání nemůže mít ani ten účinek, že by jím byla zachována dovolací lhůta. V usnesení Krajského soudu v Praze byl obviněný řádně poučen jak o dovolací lhůtě, tak o tom, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce a že jeho podání, které není učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť by šlo o podání označené jako dovolání. Tímto poučením se obviněný neřídil, třebaže v původním řízení měl obhájce, který byl bez dalšího oprávněn za obviněného podat dovolání podle §41 odst. 5 tr. ř. Obviněný podal dovolání prostřednictvím jiného obhájce až po uplynutí dovolací lhůty. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud opožděně podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. dubna 2006 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g,265b/1l
Datum rozhodnutí:04/26/2006
Spisová značka:7 Tdo 509/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.509.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21