ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.513.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 513/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. dubna 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného T. P., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 43/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 38 T 43/2004, byl obviněný T. P. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za které mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné J. Ž. a podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena solidární povinnost k náhradě škody vůči poškozeným společnostem v rozsudku blíže specifikovaným.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného T. P. a obvodního státního zástupce pro Prahu 5 podaným v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 To 287/2005, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného T. P. ve výroku o trestu a kterým poté za použití §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému T. P. při nezměněném výroku o vině dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo rozsudkem soudu druhého stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení týkajícím se splnění podmínek pro rozhodnutí prvoinstančního soudu uvedených v §2 odst. 5 tr. ř., z čehož vyplývá nesprávnost při aplikaci §256 tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že má za to, že při rozhodování odvolacího soudu došlo k nesprávné aplikaci zásady trestního řízení zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a že důkazy provedenými nalézacím soudem nebyla prokázána jeho účast na jednání spoluobviněné J. Ž., když z žádného důkazu, s výjimkou výpovědi této spoluobviněné, nevyplývá, že by se na trestné činnosti podílel. Obviněný vytkl soudům, že uvěřily výpovědi spoluobviněné a postavily na ní své rozhodnutí o jeho vině, přestože, jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, spoluobviněná je snadno ovlivnitelnou osobou, byly u ní zjištěny subnormní intelektové schopnosti atd., a že při svém rozhodování nepřihlížely k dalším provedeným důkazům. S ohledem na závěry znaleckého posudku týkajícího se spoluobviněné J. Ž. je podle obviněného jednoznačné, že minimálně vznikly pochybnosti o tom, zda trestné činy, za které byl odsouzen, spáchal, a proto bylo na místě postupovat podle zásady in dubio pro reo. Obviněný má dále za to, že postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a že soudy nižších stupňů nesprávně zhodnotily provedené důkazy a nedostatečně odůvodnily závěr, ke kterému dospěly, přičemž porušily povinnost zjistit jeho podíl na spáchání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Protože odvolací soud nesprávně posoudil trestní řízení z hlediska obecně platných zásad trestního řízení zakotvených v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení jeho jednání jako jednání trestného a bylo nesprávně rozhodnuto o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. Podle obviněného stejnou vadou, tedy nesprávným hodnocením důkazů a z toho plynoucím nesprávným hmotně právním posouzením, trpí i rozsudek soudu prvního stupně.
Protože se podle obviněného nepodařilo spolehlivě prokázat, že jeho jednání bylo trestným činem, obviněný v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu nalézacího a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu, příp. soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně své právo vyjádřit se k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.) do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyužila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala, ale toliko námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů soudy dříve činnými v posuzované trestní věci, a to zejména výpovědi spoluobviněné J. Ž., a tedy proti správnosti jimi učiněných skutkových zjištění, a taktéž námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy nižších stupňů odůvodnily svá meritorní rozhodnutí. Skutečnost, že obviněný svými námitkami primárně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů a tedy i učiněných skutkových závěrů je jednoznačně zřejmá z jeho tvrzení, že „Městský soud … nesprávně právně posoudil trestní řízení z hlediska obecně platných zásad trestního řízení zakotvených v §2 odst. 5, 6 tr. ř.“, přičemž „výsledkem tohoto nesprávného postupu pak bylo … nesprávné hmotně právní posouzení jednání dovolatele jako jednání trestného“, či z jeho tvrzení, že rozsudky nalézacího i odvolacího soudu trpí „stejnou vadou, tedy nesprávným hodnocením důkazů a … z toho plynoucím nesprávným hmotně právním posouzením“, které „mělo nepochybně vliv na rozhodnutí o vině dovolatele“ (str. 5 dovolání obviněného). Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuvedl v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš