ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.531.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 531/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. května 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného R. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 7 To 479/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 98/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 3 T 98/2005, byl obviněný R. H. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku o vině) a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku o vině). Za tyto trestné činy mu byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §41 odst. 1, 2, §42 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 7 To 479/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve krátce zrekapituloval své námitky, které uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (mj. že tento soud nevyslechl M. C.), a poté uvedl, že se soud druhého stupně s jeho námitkou absence prvku násilí či pohrůžky násilí jako znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu loupeže vypořádal tak, že násilí obviněného spočívalo v tom, že tento vsunul nohu mezi dveře, a poté za použití síly přetlačil poškozeného a vstoupil do objektu Nádražní restaurace na nádraží Českých drah ve F.-M., přičemž tato forma násilí umožnila obviněnému, aby se dopustil trestného jednání, tedy zmocnil se peněz, které se v objektu nacházely. Podle obviněného toto tvrzení nemá oporu v provedených důkazech, neboť nemohl vsunout nohu mezi dveře a poškozeného přetlačit, když se dveře otevírají ven a malý prostor neumožňuje vsunutí nohy mezi dveře zvenku, kde se měl nacházet; kdyby tedy obviněný chtěl násilím vniknout do objektu, musel by poškozeného přetáhnout a nikoli přetlačit. S ohledem na tuto skutečnost se obviněný domnívá, že právní kvalifikace jeho jednání podle §234 odst. 1 tr. zák. je v rozporu se zákonem, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání k námitce obviněného, že soud nevyslechl jako svědka M. C., uvedl, že obviněný v této části své dovolání zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění a že této námitce nelze přiznat povahu právně relevantní námitky z pohledu uplatněného (ani žádného jiného) dovolacího důvodu, jelikož v posuzované věci nejde o rozpor (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právním závěrem soudu na straně druhé. Pokud obviněný namítá, že v případě skutku popsaného pod bodem 2 výroku rozsudku prvoinstančního soudu absentuje zákonný znak násilí či pohrůžky bezprostředního násilí ve smyslu §234 tr. zák., této námitce nelze podle státního zástupce přisvědčit. Ze skutkových zjištění uvedených pod body 1 a 2 skutkové věty je totiž zřejmé, že vniknutí obviněného do napadeného objektu (skutek 2) zcela evidentně vyžadovalo určitou míru fyzického násilí a ve spojení s bezprostředně následujícím agresivním jednáním (kopnutí do kbelíku) bylo s ohledem na událost ze dne 9. 4. 2005 (skutek 1) plně dostačující k zamezení odporu ze strany poškozeného a současně bylo prostředkem nátlaku na vůli poškozeného, aby mu ve zmocnění se peněz a alkoholu zabránil, což v posuzovaném případě plně postačuje k učinění závěru o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Protože podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil toliko jedinou námitku směřující proti rozhodnutí soudu druhého stupně, podle níž tvrzení tohoto soudu, že zmocnění se peněz z objektu Nádražní restaurace na nádraží Českých drah ve F.-M. obviněnému umožnilo násilí spočívající v tom, že obviněný vsunul nohu mezi dveře, a poté za použití síly přetlačil poškozeného a vstoupil do předmětného objektu, „nemá oporu v provedených důkazech“, neboť obviněný „nemohl vsunout nohu mezi dveře a … poškozeného přetlačit, protože dveře se otevírají ven. Malý prostor neumožňuje vsunutí nohy mezi dveře z venku kde se měl nacházet obžalovaný a kdyby obžalovaný chtěl násilím vniknout do objektu, musel by poškozeného přetáhnout a nikoli přetlačit“ (str. 2 dovolání obviněného).
Ze shora uvedené námitky je zřejmé, že obviněný svým dovoláním prostřednictvím meritorního rozhodnutí odvolacího soudu napadl bod 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle jehož skutkové věty se obviněný trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že „dne 14. 4. 2005 … v T.-S. M., okres F.-M., v Nádražní restauraci nacházející se v objektu s nádražím Českých drah, v úmyslu zmocnit se věcí, zazvonil u zadních dveří restaurace, které mu pootevřel noční hlídač poškozený K. S., následně vsunul nohu mezi dveře a za použití síly vstoupil dovnitř, kde po kopnutí do kbelíku požadoval po poškozeném, kterého znal a tomuto v minulosti vyhrožoval fyzickým napadením, vydání peněz a láhve alkoholu, což poškozený odmítl, ale na další naléhání obžalovaného a ve strachu z něj mu vydal finanční hotovost ve výši 3.241,- Kč ke škodě společnosti N. R., s. r. o., poté poškozenému svázal ruce za zády, druhým kusem prádelní šňůry mu svázal k sobě nohy a třetím kusem prádelní šňůry ho přivázal přes krk k trubce topení, nastříkal mu pepřový sprej do očí, rozšlapal mu brýle, přes ústa mu zavázal kus látky a při odchodu z restaurace poškozenému řekl, že „pokud to bonzne, tak jej zapíchne“, kdy poškozený takto uvázaný musel setrvat až do 5.00 hodin dne 14. 4. 2005, kdy přišla do restaurace účetní M. S., která ho odvázala“.
Z předmětné námitky dále jednoznačně vyplývá, že obviněný jejím prostřednictvím de facto nezpochybňuje správnost právního závěru soudů dříve činných v posuzované trestní věci o naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zák. spočívajícího v „násilí“ či „pohrůžce bezprostředního násilí“, tzn. nenamítá absenci tohoto zákonného znaku, ale správnost skutkového závěru o tom, jakým konkrétním jednáním tento zákonný znak naplnil. Jinými slovy, tvrzení obviněného, že „nemohl vsunout nohu mezi dveře a … poškozeného přetlačit“ je toliko polemikou se správností skutkových zjištění uvedených ve výše citované části bodu 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, že poté, co mu na jeho zazvonění poškozený K. S. pootevřel dveře restaurace, „vsunul nohu mezi dveře a za použití síly vstoupil dovnitř“, a blíže rozvedených na str. 3 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, že „za použití síly přetlačil poškozeného u těchto … dveří a vstoupil do objektu“. Obviněný se tedy svou jedinou námitkou směřující proti rozhodnutí soudu druhého stupně primárně domáhá odlišného hodnocení důkazů a jiného skutkového zjištění, než k jakému na základě provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů dospěly soudy nižších stupňů, a to, že svou nohu mezi dveře restaurace nevsunul a za použití síly do tohoto objektu nevstoupil, a až následně (tj. sekundárně) právního závěru, že s ohledem na absenci jakéhokoli násilí ze strany obviněného nemůže být jednání obviněného právně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo ovšem uvedeno, dovolací soud je skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán, a proto námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš