ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.545.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 545/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. května 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 4 To 502/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 104/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 89 T 104/2005, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 13 (třinácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože s délkou čepele 160 mm.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného a městského státního zástupce v Brně podaným v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. 4 To 502/2005, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a poté za použití §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného J. P. vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §222 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože s délkou čepele 16 cm. Odvolání obviněného bylo rozsudkem soudu druhého stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když soudy nižších stupňů porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Obviněný poukázal na to, že od počátku uváděl, že žádné zranění poškozené D. nezpůsobil a že tato si jej mohla způsobit sama, což znalec z oboru soudního lékařství nevyloučil, a že se soudy spokojily s jediným důkazem, a to výpovědí svědkyně D., přičemž obviněný má za to, že tato výpověď nasvědčuje tomu, že si svědkyně celou záležitost přichystala, aby jej spolu s manželkou obviněného zbavily práva nájmu k bytu. Obviněný je toho názoru, že když soudy nezjistily skutkový stav tak, jak jim to ukládá zákon, měly použít zásadu in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby a že postupem soudů bylo porušeno ustanovení čl. 36 a 40 Listiny základních práv a svobod. Podle tvrzení obviněného je nelogické, aby nožem „švihl“ a toto „švihnutí“ bylo intenzivní, jak se konstatuje v rozsudku odvolacího soudu, jelikož v takovém případě by poškozená byla na krku podstatně více zraněná. Obviněný má za to, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 37/03, III. ÚS 532/01 a III. ÚS 464/99.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že má za to, že krajský soud nesprávně zamítl jeho odvolání, když je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil podle §265k tr. ř. a aby věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby po zrušení sám rozhodl podle §265m tr. ř. tak, že se obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně své právo vyjádřit se k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.) do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyužila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala, ale toliko námitky směřující proti úplnosti provedeného dokazování, když soudům dříve činným v posuzované trestní věci vytýká, že se spokojily pouze s jediným důkazem, a to výpovědí poškozené D., a dále námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy tento a ostatní provedené důkazy hodnotily a k jakým skutkovým zjištěním na základě hodnocení důkazů dospěly, tzn. námitky skutkové směřující proti jím tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Tato skutečnost je jednoznačně zřejmá nejen z tvrzení obviněného, že napadené „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když soudy … porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu“ (str. 2 dovolání obviněného), ale i z jeho názoru, že když „soudy nezjistily skutkový stav, tak jak jim to ukládá zákon, měly použít zásadu in dubio pro reo“ (tamtéž), neboť tato zásada, jak vyplývá i z citovaného názoru obviněného, se uplatňuje právě při zjišťování skutkového stavu věci a nikoli při posuzování již ustálených skutkových závěrů podle norem hmotného práva. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá toliko jiného hodnocení důkazů a učinění odlišného skutkového zjištění, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů, a to, že na svou nevlastní dceru nezaútočil kuchyňským nožem a nezpůsobil jí zranění popsaná ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, ale že si tato zranění poškozená způsobila sama. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. Dovolací soud dále poznamenává, že rovněž námitky směřující proti odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně žádnému z dovolacích důvodů uvedených §265b odst. 1 tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutku je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, dovolací soud dospěl k závěru, že námitky, které opřel o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Protože obviněný k předmětnému dovolacímu důvodu uvedl toliko to, že krajský soud nesprávně zamítl jeho odvolání, když byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že uplatnil druhou alternativu (za třetí spojkou nebo) důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají. Není-li proto ve věci dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dán ani dovolací důvod podle písm. l), tohoto zákonného ustanovení.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš