ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.571.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 571/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2006 o dovolání obviněné L. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 416/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 497/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 3 T 497/2000, byla obviněná L. V. uznána vinnou trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle zjištění okresního soudu se jej dopustila tím, že v L. dne 9. 7. 1998 odkoupila věž zn. Panasonic v hodnotě 14.390,- Kč, ačkoli věděla, že jde o věc, získanou podvodem spáchaným vůči společnosti M. P., a. s., organizovaným obviněným M. Š.
Obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Odvolání obviněné Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 55 To 416/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a dále z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v prvoinstančním řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněná namítla, že soud druhého stupně měl správně kvalifikovat stíhané jednání jako trestný čin podílnictví podle §252 tr. zák., neboť podle jejího názoru nelze u ní z provedených důkazů dovodit úmyslné zavinění. Na podporu tohoto tvrzení poukázala na svou výpověď a výpovědi P. J., L. T. a M. Š. Namítla, že jediným důkazem, který svědčí v její neprospěch, je výpověď P. G., kterou však obviněná považuje za nevěrohodnou. Dále zdůraznila, že koupila jen jednu věc a zaplatila za ni částku blížící se její skutečné hodnotě. Dovolací argumentaci uzavřela námitkou, že nevěděla o tom, že předmětná věž pochází z trestné činnosti, a proto se mohla dopustit nejvýše trestného činu podílnictví podle §252 tr. zák., tj. spáchaného zaviněním ve formě nevědomé nedbalosti.
V petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelkou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky proto nesplňovala ta část námitek dovolatelky, kterými napadala údajná pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů. Podle jejího přesvědčení soudy nepřihlédly dostatečně k výpovědi těch svědků, kteří podle mínění obviněné vypovídali v její prospěch, a naopak přecenily výpověď svědka G., kterou obviněná považuje za nevěrohodnou.
Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nemohl přihlížet. Obviněná se totiž jejich prostřednictvím primárně domáhala změny skutkových zjištění učiněných soudy, které by teprve posléze měly vyústit i v jiné právní posouzení jejího jednání. Námitkami tohoto druhu dovolatelka vybočovala z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. omezeného na přezkum právního posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn (k tomu viz rozhodnutí č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitku, kterou obviněná brojila proti závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. ve formě úmyslného zavinění.
Nejvyšší soud však shledal dovolání obviněné v této části zjevně neopodstatněným.
Soudy na podkladě učiněných skutkových zjištění v posuzovaném případě uzavřely, že obviněná naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. tím, že na sebe převedla věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák. může být po subjektivní stránce spáchán jen úmyslně. V posuzované věci soud prvního i druhého stupně jednoznačně uzavřely, že obviněná L. V. spáchala uvedený trestný čin zaviněním ve formě přímého úmyslu.
Tento závěr je především výslovně vyjádřen v úvodu skutkové věty rozsudku nalézacího soudu („… ačkoli věděla, že jde o věc, získanou podvodem …“), a rozveden v odůvodnění (viz první odstavec na str. 4 odůvodnění rozsudku tohoto soudu) a podložen přesvědčivými argumenty. Závěr, že šlo o zavinění ve formě úmyslu přímého, pak okresní soud explicitně konstatoval ve třetím odstavci na str. 4 odůvodnění rozsudku.
Krajský soud se pak se všemi závěry okresního soudu ztotožnil a to včetně závěru o subjektivní stránce činu (viz str. 2 odůvodnění usnesení krajského soudu).
Nejvyšší soud proto v podrobnostech odkazuje na tyto pasáže obou rozhodnutí z nichž plyne, že obviněná podle důkazně podložených závěrů obou soudů věděla o původu odebraného zboží, když byla s M. Š. předem dohodnuta na odkupu podvodně vylákaného zboží s tím, že pokud se jí bude líbit, odebere je ihned poté, co je další obvinění získají do své dispozice.
Nejvyšší soud shodně s okresním a krajským soudem shledal, že skutková podstata trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. byla zjištěným jednáním obviněné naplněna a to včetně subjektivní stránky. Dovolání obviněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.
Z dovolání obviněné L. V. je zřejmé, že uplatnila alternativu druhou, neboť namítla, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že v prvoinstančním řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože ohledně tohoto dovolacího důvodu však bylo dovolání obviněné shledáno Nejvyšším soudem zjevně neopodstatněným, logicky z toho plyne i stejný závěr ve vztahu k druhé alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal posouzení zjištěného jednání obviněné L. V. jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. v souladu se zákonem, a proto dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr