ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.590.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 590/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2006 o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 12 To 503/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 329/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 12 To 503/2005, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 1 T 329/2004. Uvedeným usnesením byl rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody a poškozený, jímž byla J. B., družstvo, byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný dovoláním napadl usnesení Krajského soudu v Praze v rozsahu, který odpovídal tomu, že v rozsudku Okresního soudu v Benešově byl ponechán beze změny jak výrok o vině, tak výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že nebyl pachatelem skutku, pro který byl uznán vinným, a že soudy založily opačný závěr na pachových stopách a dalších důkazech, které měly povahu jen nepřímých důkazů. Zároveň vytkl, že soudy neprovedly důkazy, které podle jeho názoru svědčily v jeho prospěch. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho z důvodu uvedeného v §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jinak řečeno, jde o aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl důkazy, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání tedy lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Benešově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v noci z 30. 3. na 31. 3. 2004 ve V., H. ul., okr. B., se vloupal do objektu prodejny J. B., družstvo, kde odcizil peníze a různé věci v celkové hodnotě nejméně 74.809,- Kč a na zařízení prodejny způsobil škodu ve výši 32.804,- Kč, ačkoli byl předtím od roku 2001 dvakrát odsouzen pro trestné činy krádeže.
Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom smyslu, že by tato zjištění neodpovídala zákonným znakům trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a založil své námitky na polemice s tím, jak soudy hodnotily důkazy, že za podklad svých zjištění vzaly jen nepřímé důkazy a že neprovedly některé další důkazy, které podle jeho názoru svědčily v jeho prospěch. Těmito námitkami se obviněný snažil zvrátit skutkové zjištění soudů učiněné v tom smyslu, že je osobou totožnou s pachatelem skutku. Evidentně se tedy jednalo o skutkové námitky, které nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
Námitky obviněného nespadají ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který se mohl v této věci uplatnit jen v té variantě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se mohl uplatnit jen ve spojení s některým z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však námitky obviněného nezakládaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., logicky z toho plyne, že nezakládaly ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které žádný z těchto důvodů obsahově nenaplňovaly a stály mimo jejich rámec.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec