ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.605.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 605/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 5. 2006 dovolání obviněného RNDr. J. W. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 8 To 199/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 182/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 8 To 199/2005, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 3 T 182/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 3 T 182/2004, byl obviněný RNDr. J. W. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na dva měsíce se zkušební dobou stanovenou na jeden rok.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 9. 3. 2004 kolem 16:00 hodin v B., M. ul., v budově K. b. vylákal od svého známého RNDr. J. B. částku 7.300,- Kč s tím, že tuto částku uloží na svůj účet u K. b. a ještě téhož dne uvedené peníze vybere pomocí své platební karty z bankomatu Č. s. a vrátí je poškozenému, což nejméně do 3. 5. 2004 neučinil, poškozenému své jednání nevysvětlil a způsobil mu tak škodu ve výši 7.300,- Kč, kterou uhradil až po zahájení trestního řízení.
Odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 8 To 199/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že znaky uvedeného trestného činu nenaplnil po objektivní ani po subjektivní stránce. Zdůraznil, že poškozenému předem popsal průběh operace sestávající z vložení půjčených peněz a z jejich následného částečného vybrání z bankomatu s tím, že zbytek bude vrácen později. Poukázal na to, že bez jeho zavinění se mu nepodařilo peníze z bankomatu vybrat. Zdůraznil, že poškozený souhlasil jak s popsanou transakcí, tak s tím, že k vrácení půjčky dojde v jiném termínu. Podle dalších námitek obviněný nejednal v úmyslu nevrátit peníze a zejména trval na tom, že tento úmysl neměl v době přijetí půjčky. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Samotná okolnost, že obviněný předem poškozenému popsal průběh zamýšlené operace s penězi nejprve vloženými na bankovní účet a vzápětí vybranými z bankomatu, nevylučuje, že mohlo jít o trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Podstatné je pouze to, co obviněný touto operací sledoval z hlediska jejího výsledku. Jestliže by tato operace byla pouze záminkou k tomu, aby dosáhl toho, že mu poškozený předá své peníze, a jestliže by jednání obviněného bylo od počátku, tj. již v době získání peněz od poškozeného, neseno úmyslem peníze nevrátit, evidentně by se o trestný čin jednalo. Jinak by tomu ovšem bylo, pokud by obviněný úmysl nevrátit poškozenému peníze pojal později, tj. ve stadiu po jejich získání. V takovém případě by o trestný čin nešlo a podstatou věci by byl jen občanskoprávní vztah spočívající v nesplnění závazku ze smlouvy o půjčce.
Skutková zjištění, která soudy zatím učinily, neumožňují spolehlivě rozhodnout, která z obou naznačených variant právního posouzení skutku je namístě. Jinak řečeno, s tím, co soudy zatím zjistily, jsou v postatě stejně dobře slučitelné obě varianty.
Celá operace sice působí nelogickým a podezřelým dojmem, avšak její racionální a přijatelné vysvětlení lze spatřovat v tom, co obviněný uvedl v rámci své obhajoby, totiž že mu šlo o vyrovnání debetu na jeho bankovním účtu. Podle obhajoby obviněného byl debet 3.000,- Kč, takže vložením částky 7.300,- Kč se stav účtu změnil tak, že obviněný na něm měl 4.300,- Kč. Zůstává pochybnost, proč obviněnému nestačilo vložit jen částku potřebnou k vyrovnání debetu, avšak zároveň lze uvažovat i o tom, že obviněný chtěl mít alespoň po přechodnou dobu aktivní stav účtu.
V této souvislosti vyvstává otázka, jakou částku obviněný slíbil vrátit poškozenému po výběru peněz z bankomatu, tj. zda celou částku 7.300,- Kč, nebo jen částku 4.300,- Kč odpovídající právě vytvořenému aktivu na účtu. Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku citoval výpověď obviněného, který tvrdil, že poškozenému sdělil, že mu může ihned vrátit 4.500,- Kč poté, co si peníze vybere z bankomatu. Tuto výpověď však Městský soud v Brně nijak nehodnotil, neporovnal ji s výpovědí poškozeného a neučinil v naznačeném směru žádné zjištění. Ve výroku o vině použil dikci „uvedené peníze“, ale výslovně nespecifikoval výši částky, o které obviněný poškozenému řekl, že ji vybere z bankomatu. Jestliže by měl trestný čin spočívat jen v tom, že obviněný ihned nevrátil částku, kterou zamýšlel vybrat z bankomatu, a jestliže by bylo zjištěno, že touto částkou byla částka 4.300,- Kč, resp. 4.500,- Kč, znamenalo by to nedostatek znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. již z toho důvodu, že tato částka nedosahuje výše potřebné pro naplnění znaku „škoda nikoli nepatrná“ ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., tj. nejméně 5.000,- Kč.
Obviněný vysvětlil nevrácení peněz ve slíbeném termínu, tj. ihned po výběru z bankomatu, tím, že se mu z žádného bankomatu nepodařilo peníze vybrat. Tato okolnost patrně souvisela s tím, že po složení hotovosti v pokladně banky nelze vložené prostředky vybrat s použitím bankomatu ihned, ale až s určitým časovým odstupem, v jehož průběhu banka zaúčtuje prostředky na příslušný účet. Městský soud v Brně to sice ve svém rozsudku zaznamenal, avšak v návaznosti na to nelogicky uvedl, že výpověď obviněného je nevěrohodná, protože „měl dost možností, kdyby skutečně chtěl, alespoň částku ve výši 4.300,- Kč, o které tvrdil, že na účtu figurovala v plusu, … poškozenému vrátit“. Zároveň Městský soud v Brně poukázal na to, že v centru B. se nachází dostatek bankomatů. Městský soud v Brně tedy na jedné straně připustil, že obviněnému se nepodařilo vybrat peníze z bankomatu, protože po složení hotovosti v bance ještě nebyly vykázány na jeho účtu, ale na druhé straně z této skutečnosti vyvodil, že obviněný peníze vrátit poškozenému nehodlal a že jednal v podvodném úmyslu. Tato úvaha trpí závažným logickým rozporem, který nemohl být přesvědčivě překlenut ani odkazem na chování obviněného, pokud nechal poškozeného čekat asi tři čtvrtě hodiny, nekontaktoval ho a nevysvětlil mu situaci. Toto chování obviněného lze sice považovat za nekorektní, avšak nevyplývá z něho bez pochybností to, že obviněný měl úmysl nevrátit peníze již v době, kdy je od poškozeného přijímal. Popsaný způsob chování obviněného připouští i to, že obviněný úmysl nevrátit peníze pojal až pod vlivem okolnosti, že se mu je nepodařilo vybrat z bankomatu, což pro naplnění subjektivní stránky trestného činu nestačí. Reálnost toho, že obviněný mohl uvedený úmysl pojmout až v době, kdy se mu nepodařilo vybrat peníze z bankomatu, je podporována zjištěním, že když se za účelem výběru peněz z bankomatu vzdálil z vozidla poškozeného, zanechal v něm tašku se svými věcmi.
Jinak je třeba konstatovat, že Městský soud v Brně si pro posouzení subjektivní stránky činu obviněného nevytvořil potřebný podklad, protože jeho obhajobu žádným způsobem neověřil. Zejména nezjistil, zda obviněný skutečně měl u K. b., a. s., svůj účet, jaký byl v den, kdy došlo k posuzovanému skutku, stav tohoto účtu, zda na něj obviněný skutečně složil v kritickou dobu částku 7.300,- Kč, zda byl skutečně majitelem platební karty umožňující výběr hotovosti z bankomatu, zda byly zaznamenány bezvýsledné pokusy o vybrání hotovosti z bankomatů v kritickou dobu, jak dlouhá je doba potřebná k tomu, aby po složení hotovosti v pokladně banky bylo možno vybírat prostředky z bankomatu, apod.
Výrok o vině obviněného trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. nemůže obstát, protože není jasné, zda skutek, tak jak ho soudy zjistily, je či není trestným činem. Napadené usnesení tedy je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Městského soudu v Brně. Zároveň zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Městský soud v Brně doplní řízení způsobem vyplývajícím z tohoto usnesení Nejvyššího soudu, odstranění vady vytknuté tímto usnesením a znovu posoudí otázku případné trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec