ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.610.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 610/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. května 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného R. R., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 11 To 487/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 60/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 T 60/2005, byl obviněný R. R. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §234 odst. 1 a §42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2005, sp. zn. 11 To 487/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo tomuto rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný uplatněný důvod dovolání spatřuje v tom, že soud prvního stupně vydal odsuzující rozsudek, přestože žádným z provedených důkazů nebyla jeho vina jednoznačně prokázána. Obviněný uvedl, že provedené důkazy prokazují pouze to, že byl v inkriminovaný den na místě činu přítomen, že nebyly nalezeny jeho daktyloskopické stopy na „kasírtašce“ servírky L. B. či na opěradle židle, kterým měl L. B. fyzicky napadnout, a že pokud jde o svědecké výpovědi, v obou případech (tj. v případě svědků O. T. a D. M.) jde o nepřímá svědectví, která jej ze skutku neusvědčují; věrohodnost svědka D. M. byla navíc zpochybněna trestním spisem Okresního soudu v Kutné Hoře, z něhož vyplynulo, že D. M. v tomto trestním řízení nepravdivě obvinil dvě osoby z loupežného přepadení. Soud prvního stupně i soud odvolací tedy procesně pochybily, když jej uznaly vinným pouze na základě výpovědi oznamovatelky L. B., jejíž výpovědi z přípravného řízení a hlavního líčení byly plné zásadních rozporů, a v pochybnostech nerozhodly v jeho prospěch.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. jej zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně své právo vyjádřit se k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.) do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyužila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala, ale toliko námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů soudy dříve činnými v posuzované trestní věci, a to zejména výpovědí svědků L. B. a D. M., a tedy proti správnosti jimi učiněných skutkových zjištění. Skutečnost, že obviněný svými námitkami primárně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů a tedy i učiněných skutkových závěrů je jednoznačně zřejmá již z jeho tvrzení, že „Uplatněný důvod dovolání“ spatřuje „v tom, že soud 1. stupně vydal odsuzující rozsudek přesto, že žádným z provedených důkazů nebyla“ jeho „vina jednoznačně prokázána“ (str. 2 dovolání obviněného) či že „soud 1. stupně stejně jako soud odvolací procesně pochybily, když … v pochybnostech nerozhodly v“ jeho „prospěch“ (str. 3 tamtéž), neboť zásada, podle níž má soud v případě pochybností rozhodnout ve prospěch obviněného (in dubio pro reo), se uplatňuje právě při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu a nikoli při posuzování již ustálených skutkových závěrů podle norem hmotného práva. Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutku je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, dovolací soud dospěl k závěru, že námitky, které opřel o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Protože obviněný naplnění předmětného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že napadeným rozhodnutím soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo tomuto rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že uplatnil druhou alternativu (za třetí spojkou nebo) důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají. Protože obviněný existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. založil na naplnění důvodu dovolání podle písm. g) tohoto zákonného ustanovení, kterému ale dovolací námitky neodpovídají, bylo dovolání jako celek podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš