ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.101.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 101/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 o dovolání podaném obviněným D. Ch., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 3 To 242/2005, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 217/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného D. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 T 217/2004, byli obvinění J. B., D. Ch. a Z. P. uznáni vinnými, že
„poté, co M. G. vymyslel plán a dne 26. 4. 2004 v B. na ulici K. v baru H. krátce před jeho realizací rozdělil úkoly mezi D. Ch., J. B. a Z. P., kdy podle tohoto plánu měli pod nátlakem přimět poškozeného A. R., k podepsání dlužního úpisu a vylákat z něj peníze a to tím způsobem, že následně kolem 20:30 hod. v místě trvalého bydliště poškozeného jej J. B. vylákal z domu a požádal, aby nastoupil do osobního motorového vozidla zn. Škoda Favorit, které řídil Z. P. a kde seděl D. Ch., který předstíral vymahače, aby tak vytvořil atmosféru strachu, a fiktivně lékařsky ošetřený M. G., zde poškozenému Ch. předložil předem připravený fiktivní dlužní úpis, který před tím napsal B. na popud G. na částku 61.000,- Kč, za ublížení na zdraví a poškození vozidla osoby A. M. přezdívaného M., kdy tohoto se měli dopustit poškozený a G., přičemž G. předstíral, že byl pro nezaplacení napaden a zraněn a poškozenému sdělil, že pokud to nepodepíše, dopadne podobně jako on, po té převezli poškozeného na parkoviště u firmy H. I. v B. na ulici K., kdy cestou požadoval B. zaplacení částky 30.000,- do půl hodiny, na parkovišti pak poškozený ze strachu dlužní úpis podepsal, kdy následně poškozeného převezli zpět do místa jeho trvalého bydliště, kde mu po vystoupení B. ukázal nezj. pistoli se slovy „neblbni“ a následně kolem 21:30 hod. šel B. k domu poškozeného za účelem převzetí částky 30.000,- Kč, kdy po té, co nikdo z domu neotevřel a přes dveře matka poškozeného sdělila, že poškozený A. R. není doma, všichni odjeli pryč“.
Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a odsoudil je: obviněného Z. P. podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 a §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku za současného vyslovení dohledu, obviněného D. Ch. podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a obviněného J. B. podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 a §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří a půl roku, přičemž současně nad ním vyslovil dohled.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali dva obvinění D. Ch. a Z. P. odvolání. Zatímco odvolání obviněného Z. P. směřovalo do všech výroků napadeného rozhodnutí, obviněný D. Ch. jej zaměřil výlučně do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 3 To 242/2005, obě odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl již jen obviněný D. Ch. prostřednictvím svého obhájce JUDr. D. S. dovoláním, jež vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v přesvědčení, že rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně jsou založena na nesprávném právním posouzení zjištěného skutku. Konstatoval, že jednání, jímž byl uznán vinným, nelze právně kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. ř. (správně tr. zák.), neboť z jeho popisu nelze dovodit naplnění všech znaků organizované skupiny a znaku spáchání činu se zbraní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a aby podle §265l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. neměl Nejvyšší soud do dne konání neveřejného zasedání k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Z toho je patrno, že dovolání je přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.
V posuzovaném případě podali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně obvinění D. Ch. a Z. P. Jak již bylo výše uvedeno, obviněný D. Ch. své odvolání podal v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) výroku o trestu napadeného rozsudku; soudu prvního stupně vytkl, že mu v rámci úvah o trestu přičetl stejný podíl na spáchané trestné činnosti jako u spoluobviněného J. B., že přecenil význam jeho předchozího odsouzení a v návaznosti na to mu automaticky uložil nepodmíněný trest odnětí svobody a že mu uložil v porovnání s tresty, k nimž odsoudil spoluobviněné, trest nepřiměřeně přísný a vysoký.
Právě rozsah a důvody citovaného odvolání obviněného D. Ch. vymezily ve vztahu k tomuto obviněnému podmínky odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Bylo tomu tak proto, že odvolací řízení spočívá podle §254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. To znamená, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami uvedenými v §254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.
Přitom současně platí, že podle §254 odst. 2 tr. ř. jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením §254 odst. 3 tr. ř.
Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) totiž může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení §254 odst. 1 až 3 tr. ř. V tomto rozsahu se totiž jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného D. Ch. směřovalo v projednávaném případě pouze do výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle §254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením §254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována ve vztahu k tomuto obviněnému výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející (jak ostatně odvolací soud na str. 7 svého usnesení výslovně uvedl). Z tohoto důvodu a za situace, kdy obviněný v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl obviněný uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti tomuto výroku (tj. výroku o trestu), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Rozsah, v němž rozsudek soudu prvního stupně napadl svým odvoláním obviněný Z. P., nebyl v tomto směru relevantní.
Pominout nelze ani to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádný zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu [tj. důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Své dovolání naopak opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž namítl, že skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje všechny znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák.
Pokud tedy dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřuje de facto výhradně proti výroku o vině, je třeba z důvodů výše rozvedených uzavřít, že takové dovolání není přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného D. Ch. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a