ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.127.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 127/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 o dovolání obviněného B. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 61 To 186/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 132/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 8 T 132/2004, byl obviněný B. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., jichž se dopustil se spoluobviněným M. V. tím, že „dne 9. 7. 2004 kolem 6.20 hodin v P., na F. v h. S. násilím vnikli do pokoj, obývaného poškozeným R. H., kdy obviněný B. V. poškozeného pořezal nožem na obličeji a na ruce, obviněný M. V. jej udeřil pěstí, poškozeného poté obviněný B. V. natlačil na postel, kde jej hlídal s nožem v ruce a obviněný M. V. prohlížel věci poškozeného a poté mu odcizili věci, které se přesně nepodařily zjistit a z pokoje odešli“. Obviněný B. V. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného M. V.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný B. V., spoluobviněný M. V. a v jejich neprospěch též státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1. Městský soud v Praze o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 61 To 186/2005, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 8 T 132/2004 v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaných tak, že „dne 9. 7. 2004 kolem 06.20 hodin v P., N. F., v h. S. násilím vnikli do pokoje, obývaného poškozeným R. H., kdy obviněný B. V. poškozeného pořezal nožem na obličeji a na ruce a obviněný M. V. jej udeřil pěstí do hlavy, poté poškozeného natlačili na postel, kde jej obviněný B. V. hlídal s nožem v ruce a obviněný M. V. prohlížel věci poškozenému a tomuto poté odcizili nejméně kabát a procesor ke kytaře nezjištěné hodnoty a z pokoje odešli“. Za tyto trestné činy odvolací soud obviněného B. V. odsoudil podle §234 odst. 1 za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 8. 2004, sp. zn. 1 T 174/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, rozhodl též o uložení trestu obviněnému M. V. Odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný B. V. prostřednictvím obhájkyně Mgr. B. B. dovolání, jež vymezil dovolacími důvody uvedenými v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vytkl soudu druhého stupně, že podle §256 tr. ř. zamítl jeho odvolání, přesto, že rozhodl o uložení souhrnného trestu, jehož neuložení obviněný ve svém odvolání soudu prvního stupně též vytýkal. Odvolací soud proto neměl odvolání obviněného B. V. zamítat podle §256 tr. ř., neboť fakticky vyhověl jeho námitce uvedené v odvolání, a pro zamítnutí jeho řádného opravného prostředku nebyly splněny zákonné podmínky. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soud druhého stupně neuvedl všechny okolnosti, pro něž rozsudek soudu prvního stupně zrušoval, když uvedl, že napadený rozsudek zrušil toliko z důvodu §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. vyjadřující porušení trestního zákona a necitoval rovněž ustanovení §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., za situace, kdy změnil skutková zjištění. Tím, že odvolací soud oproti rozsudku soudu prvního stupně změnil popis skutku, v podstatě připustil nejasnost či neúplnost skutkových zjištění, zejména v části obsahující výčet odcizených věcí. Obviněný v souvislosti s tímto nedostatkem porovnal skutková zjištění rozvedená v rozsudku soudu prvního stupně, v rozsudku odvolacího soudu a v obžalobě ze dne 6. 12. 2004 a poukázal na rozdíly, které ohledně výčtu věcí mezi nimi zjistil a vyjádřil, že obžaloba obsahovala podrobný seznam odcizených věcí včetně vyčíslení jejich celkové hodnoty v částce 30.000,- Kč, v rozsudku soudu prvního stupně je však uvedeno, že byly odcizeny věci, které se nepodařilo zjistit, aniž by byla stanovena jejich hodnota a odvolací soud rozhodl, že obviněný odcizil nejméně kabát a procesor ke kytaře nezjištěné hodnoty. Obviněný dále zmínil, že odvolací soud oproti rozsudku soudu prvního stupně změnil to, že nikoliv obviněný B. V. sám, ale oba obvinění natlačili poškozeného na postel. V důsledku těchto vad napadený rozsudek neposkytuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, a proto by mohl být zaměněn s jiným skutkem. Tato vytknutá pochybení označil rovněž za nedostatek procesní povahy poukazující na skutečnost, že v průběhu celého trestního řízení se nepodařilo bezpečně zjistit „údajně odcizené věci“, což vyvolává otázku, zda nějaké věci z pokoje poškozeného vůbec odcizeny byly.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 61 To 186/2005, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že je třeba akceptovat rozhodnutí soudu druhého stupně týkající se uložení souhrnného trestu. Rovněž popis jednání obviněného podle jejího názoru plně odpovídá použité právní kvalifikaci a skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto své rozhodnutí aby učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. k), písm. l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze aplikovat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tak tomu bude v případech, kdy v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který tak v rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím je takový výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona měl soud tento výrok do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku rozhodnutí pak spočívá v absenci či neúplnosti obligatorních náležitostí výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků, uvedených zejména v ustanoveních §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. nebo výrokové části usnesení uvedené v §134 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu uvádí, že výrok popisující skutek je neúplný a nepřesný, protože odvolací soud v rámci svého rozhodnutí nepoužil též ustanovení §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., i když změnil výrok o vině a jinak upravil skutková zjištění, a že neobsahuje taxativní výčet všech věcí, které měly být při trestném činu kladeném mu za vinu odcizeny, a v tomto nedostatku spatřuje možný důvod zaměnitelnosti jeho jednání s jiným skutkem.
Nejvyšší soud k uvedeným námitkám obviněného zdůrazňuje, že obsahové náležitosti výroku o vině jsou uvedeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., podle nichž musí být ve výroku rozsudku uvedena zákonná ustanovení, která byla použita, a výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. by tedy s ohledem na tvrzenou neúplnost skutkové věty výroku o vině věcně odpovídala námitka, kterou by obviněný odvolacímu soudu vytýkal, že např. výrok o trestu neobsahuje výrok o podmíněném odložení jeho výkonu a délce zkušební doby, nebo že není uvedeno zákonné ustanovení trestného činu, jímž byl uznán vinným. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že obviněný žádnou takovouto námitku neuplatnil a poukázal-li na to, že ve výroku rozsudku soudu druhého stupně chybí též odkaz na ustanovení §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. za situace, kdy byl změněn výrok o vině ve vztahu k některým částem popisovaných skutečností, nejedná se v tomto případě o chybějící ani neúplný výrok.
Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodů, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. O neúplný výrok půjde tehdy, když určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, neobsahuje-li však jeho některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu bez uvedení příslušného zákonného ustanovení [srov. §120 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Neuvedení některého zákonného ustanovení vyjadřujícího důvod, pro nějž odvolací soud napadený rozsudek zrušil, v důsledku těchto zásad není chybějícím nebo neúplným výrokem, ale toliko formální nepřesností, která na označený dovolací důvod nedopadá.
Jestliže obviněný ve svém dovolání též brojil proti nedostatkům v popisu skutkových zjištění ve výroku rozsudku soudu druhého stupně, namítal skutečnosti, jichž se nelze domáhat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., neboť skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání možné hodnotit pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. Těžiště dokazování je tedy zásadně u soudu prvního stupně, před nímž se podle zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.) a bezprostřednosti (§5 odst. 12 tr. ř.) a za nejširší účasti stran důkazy provádí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), a tento soud je hodnotí tak, aby na jejich podkladě učinil spolehlivé skutkové závěry. Ty pak mohou být přezkoumány v řádném opravném řízení, jak se také v této trestní věci stalo. Jestliže obviněný namítal neúplnost výroku o vině a vytýkal tím výhradně vady ve skutkových nedostatcích, formálně uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. těmito svými výtkami nenaplnil.
Druhým z obviněným uplatněných dovolacích důvodů je důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu, na kterou odkázal i obviněný, má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze uplatnit s poukazem na zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumáno soudem druhého stupně a opravný prostředek byl poté zamítnut jako nedůvodný [§148 odst. 1 písm. c) a §256 tr. ř.]. V takovém případě by mohl být citovaný dovolací důvod opodstatněn jen tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. (srov. rozhodnutí T-423, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 18, ročník 2002). Tento dovolací důvod není dán v případě, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto, neboť dopadá pouze na ty případy, kdy došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana byla zbavena práva k přístupu ke druhé instanci (srov. rozhodnutí T-396, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 16, ročník 2002).
Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu (přiměřeně srov. rozhodnutí T-481, T-491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Pouze pro úplnost je vhodné uvést, že druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z dalších důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z již shora vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl obsahově naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud na základě všech těchto skutečností shledal, že obviněný uplatnil dovolací důvody, na které jím označené argumenty nedopadají, a proto je nebylo možné po obsahové stránce přezkoumávat.
Nad rámec podaného dovolání však Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že odvolací soud nepostupoval správně, pokud odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, protože obviněný ve svém odvolání skutečně kromě jiného namítal i nedostatky vzniklé při uložení úhrnného trestu a důvodně se domáhal uložení souhrnného trestu. Jestliže odvolací soud ve svém rozsudku rozhodl o tom, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje ve výroku o trestu a uložil obviněnému B. V. souhrnný trest, a byť tuto změnu provedl v souladu s námitkami uplatněnými v odvolání státním zástupcem, neměl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnout, protože bylo toto rozhodnutí učiněno ve prospěch obviněného i k odvolání obviněného. Nejvyšší soud však současně konstatuje, že i při zjištění tohoto nedostatku nebyla uvedeným postupem odvolacího soudu dotčena věcná správnost napadeného rozhodnutí, které mělo ve svém důsledku pro obviněného B. V. příznivý dopad.
Z těchto uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného B. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová