ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1618.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1618/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy dovolání obviněného M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 4 To 325/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 46/2005, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 4 To 325/2005, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 1 T 46/2005, ve výroku o vině pod bodem 4) v části, v níž byl obviněný uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného léčení sexuologického v ústavní formě.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v rozsahu zrušení ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. pod body 1) – 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se obviněný M. S.
o d s u z u j e
podle §234 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět let a šest měsíců.
Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. se ukládá trest propadnutí věci – plastové pistole černé barvy (uložené ve spise).
Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. se ukládá ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 1 T 46/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (body 1 – 4) a trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. (bod 4) a odsouzen podle §241 odst. 2, §42 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to plastové pistole černé barvy. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že
1) dne 22. 12. 2004 v době kolem 16.50 hod. v B., na ulici Ž., v domě fyzicky napadl poškozenou M. S. tak, že na ni nejprve ve výtahu mířil pistolí na břicho, pak ji přitlačil ke stěně výtahu a poté před výtahem, v přízemí domu, po ní požadoval vydání kabelky pod pohrůžkou použití pistole, následně ji dvakrát udeřil hranou ruky do tváře, přičemž poškozená utekla po schodech, kde na třetím schodu za mezipatrem ji obviněný dohonil, chytl za kabelku, stáhl do mezipatra a opětovně poškozenou udeřil hranou ruky na tvář tak silně, že se udeřila hlavou o zeď, načež jí vytrhl kabelku, ze které vzal mobilní telefon značky Alcatel, a ostatní věci i kabelku ponechal pohozené v křoví u mateřské školy na ulici v B.,
2) dne 18. 1. 2005 v době kolem 21.15 hod. v B., v domě na schodech mezi přízemím a prvním poschodím, fyzicky napadl poškozenou R. K. tak, že ji udeřil pěstí do obličeje a následně se jí snažil vytrhnout kabelku, přičemž se začali vzájemně přetahovat o kabelku, poškozenou několikrát udeřil pěstí do obličeje, při zápasu ji dovláčel po kolenou až na chodbu v přízemí, kde po ní požadoval vydání peněz; poškozená mu vydala částku 200,- Kč, avšak tato částka mu nestačila, a proto se opět snažil vytrhnout jí kabelku, když pak obviněný poškozenou přitlačil na zeď do míst, kde se nacházel zvonek, ten zazvonil, čehož se obviněný polekal a utekl,
3) dne 23. 1. 2005 v době kolem 02.30 hod. vešel současně s poškozenou E. H. do domu na ulici Z. v B., poškozenou předešel na schodišti do prvního patra, poté se otočil a poškozenou v úmyslu zmocnit se cizí věci oběma rukama srazil na schodiště, načež se poškozená skutálela po schodech do přízemí, kde zůstala ležet na zemi a obviněný na ni lehl; poškozená začala křičet o pomoc a obviněný jí odcizil z otevřené kabelky, kterou stále držela v ruce, peněženku s finanční hotovostí 300,- Kč, osobními věcmi a doklady a z místa činu utekl, a svým jednáním tak způsobil poškozené E. H. škodu ve výši 1.500,- Kč,
4) dne 22. 1. 2005 kolem 20.40 hod. v B. na ulici S., na zastávce MHD u Ž. k., přistoupil k poškozené R. S., tedy osobě ve stáří 17 let, 3 měsíce a 22 dnů, a požadoval po ní zapůjčení mobilního telefonu a poté, co to poškozená odmítla, přikázal jí, že půjde s ním, což ona opakovaně odmítla, načež jí vyhrožoval, že má střelnou zbraň, a pod pohrůžkou, že ji zastřelí, ji přinutil, aby šla s ním, poškozenou uchopil za oděv a takto pod pohrůžkou střelné zbraně ji násilím odvlekl kolem objektu kasáren na ulici R. do lesního porostu na křižovatce ulic R. a K., zde ji fyzicky napadl údery pěstí do obličeje a do břicha, přes její odpor jí svlékl bundu, kalhoty i kalhotky a za užití násilí na ní opakovaně vykonal soulož, osahával ji na těle a kousal do bradavek, dále s ní vykonal anální pohlavní styk, poté ji donutil pod pohrůžkou použití zbraně k vydání discmanu značky Philips a mobilního telefonu značky Nokia 3310, načež svého jednání náhle zanechal a z místa činu odešel, přičemž odcizením věcí způsobil poškozené R. S. škodu ve výši 2.800,- Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl již odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 1993, sp. zn. 4 T 16/92, mimo jiné i pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest roků a dále rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 1994, sp. zn. 2 T 196/93, taktéž pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, které vykonal 11. 9. 2003.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. popsaným pod bodem 4) a výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 4 To 325/2005, bylo odvolání obviněného M. S. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 4) a výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukázal na to, že v době spáchání činu popsaného pod bodem 4) měla poškozená 17 a ¼ roku, tj. věk již blízký věku 18 let. Soud poškozenou in natura nikdy neviděl a nemohl tedy učinit závěr o tom, zda obviněný jako osoba s podprůměrnou inteligencí a společensky neobratná měl nebo mohl vědět, zda jde o osobu mladší 18 let. Za nedostačující označil vyjádření svědka K. N., který uvedl, že poškozená vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Soud měl podle něj poškozenou vyslechnout nebo alespoň provést důkaz fotodokumentací, na které by poškozená byla. Jednání popsané pod bodem 4) mělo být kvalifikováno toliko jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně jakož i rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a sám aby podle §265m tr. ř. rozhodl rozsudkem tak, že obviněného v bodě 4) uzná vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a uloží mu mírnější trest.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření k dovolání obviněného ztotožnila se závěry soudu druhého stupně, který se zabýval stejnou argumentací v rámci odvolání obviněného. Ten shledal, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly plně zachovány, schopnost ovládat své jednání byla v případě trestného činu znásilnění podstatně snížena v důsledku poruchy sexuální preference. Obviněný ale věděl, že touto poruchou trpí, přesto nevyhledal odbornou pomoc. Zdůraznila, že trestného činu znásilnění pod bodem 4) se obviněný dopustil úmyslně, když jej spáchal na osobě mladší osmnácti let a ve vztahu k tomuto znaku postačí nedbalost. Není třeba, aby pachatel znal věk poškozené osoby, postačí, že se zřetelem na okolnosti (fyzickou vyspělost, vzhled, způsob chování a vyjadřování) a osobní poměry o tom vědět měl a mohl. V této souvislosti poukázala na výpověď svědka K. N., podle něhož poškozená vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Navrhla, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Námitky obviněného lze pod uplatněný důvod dovolání podřadit. Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda byl skutek pod bodem 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně v napadené části správně právně posouzen jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Podle §241 odst. 2 tr. zák. je pachatel trestného činu znásilnění přísněji trestný, spáchá-li takový čin na osobě mladší než osmnáct let.
Objektem trestného činu znásilnění podle §241 tr. zák. je právo člověka na svobodné rozhodování o svém pohlavním životě, přičemž nezáleží ani na způsobu života znásilňované osoby, ani na její pověsti, ani na tom, zda jde o osobu pohlavně nedotčenou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný jiného násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí donutil k souloži a k jinému pohlavnímu styku a takový čin spáchal na osobě mladší osmnácti let.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. přesvědčivě neobsahují. Vyplývá z nich, a to nezpochybňuje ani dovolatel, že poškozenou R. S. pod pohrůžkou použití střelné zbraně přinutil, aby šla s ním, přičemž ji odvlekl do lesního porostu na křižovatce ulic R. a K. v B., kde ji fyzicky napadl údery pěstí do obličeje a do břicha, přes její odpor jí svlékl bundu, kalhoty i kalhotky a za užití násilí na ní opakovaně vykonal soulož a též anální pohlavní styk. Tato skutková zjištění evidentně naplňují zákonné znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.; spolehlivě bylo prokázáno, že obviněný pohrůžkou bezprostředního násilí a násilím donutil poškozenou k souloži a k jinému obdobnému pohlavnímu styku.
Obviněný opodstatněně vytkl, že závěry soudů obou stupňů o naplnění subjektivní stránky ve vztahu k okolnosti, že čin spáchal na osobě mladší osmnácti let, jsou nepřesvědčivé a nemají spolehlivou oporu ve výsledcích provedeného dokazování.
Stran zavinění ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §241 odst. 2 tr. zák., je třeba vycházet ze zásady vyjádřené v ustanovení §6 tr. zák., podle níž k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, a jde-li o jinou skutečnost i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. Totéž platí o okolnostech přitěžujících. Ustanovení §6 tr. zák. tedy rozlišuje \"těžší následek\" a \"jinou skutečnost\". Ve smyslu citovaného ustanovení těžším následkem je ohrožení nebo porušení vyvolané trestným činem jako např. značná škoda, těžká újma na zdraví apod.; jinou skutečností jsou okolnosti blíže určující objekt a objektivní stránku trestného činu a pachatele. Obecně je objektem trestného činu podle §241 tr. zák. právo člověka svobodně rozhodovat o pohlavním životě, přičemž předmětem útoku je člověk bez zřetele na věk, způsob života apod., jak již bylo vyloženo. V ustanovení §241 odst. 2 tr. zák. je však navíc chráněn mravní vývoj člověka mladšího než osmnáct let. Proto okolnost uvedená ve zmíněném ustanovení, která blíže charakterizuje objekt trestného činu a předmět útoku a podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §241 odst. 2 tr. zák., je \"jinou skutečností\" ve smyslu §6 písm. b) tr. zák. K této okolnosti zákon výslovně nevyžaduje, aby o ní pachatel věděl, proto se k ní přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým poměrům vědět měl a mohl (k tomu č. 20/1978, 57/1980 Sb. rozh. tr.).
V projednávaném případě soudu obou stupňů nevěnovaly otázce vztahu zavinění k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby potřebnou pozornost. K náležitému objasnění subjektivní stránky trestného činu bylo třeba zjistit, na jaký stupeň fyzické vyspělosti poškozené bylo možno usuzovat jednak objektivně a jednak ze strany pachatele, a to zejména ze zevních znaků jejího těla nebo její postavy.
Oba soudy sice zcela správně v souladu s již výše citovanou judikaturou poukázaly na možná kritéria (fyzickou vyspělost, vzhled, způsob chování a vyjadřování oběti apod.), na jejichž základě lze učinit závěry o tom, zda obviněný měl a mohl rozpoznat věk poškozené, avšak v tomto ohledu neuvedly konkrétní okolnosti a ani neprovedly důkazy, jež by tyto závěry opodstatňovaly.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (strany 12, 13) v této souvislosti uvedl, že poškozená měla v době činu 17 let, 3 měsíce a 22 dnů, byla tedy osobou mladší než osmnáct let, a byla tak naplněna kvalifikovaná skutková podstata §241 odst. 2 tr. zák. Správně připomněl, že k naplnění této kvalifikované skutkové podstaty postačí zavinění ve formě nedbalosti nevědomé podle §6 písm. b) tr. zák. Podle jeho názoru jsou však pachatelovy poměry takové, „že byl s to rozlišit osobu mladší osmnácti let a osobu starší, zvláště v situaci, kdy tato osoba – jak uvedl svědek N. – vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je“.
S těmito závěry se ztotožnil i odvolací soud a dodal, že není třeba, aby pachatel znal věk poškozené osoby, ale postačí, že se zřetelem na okolnosti (zejména fyzickou vyspělost, vzhled, způsob chování a vyjadřování oběti apod.) a svoje osobní poměry o uvedené okolnosti vědět měl a mohl. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně byly podle něj zdůvodněny poměry obviněného, které jsou takové, že mohl rozlišit osobu mladší osmnácti let a osobu straší zvláště v situaci, kdy tato osoba dle výpovědi svědka N. vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je. Soud prvního stupně podle něj proto v právním posouzení skutku jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. nepochybil (strana 4 napadeného usnesení).
Těmto závěrům však beze zbytku přisvědčit nelze.
Z obsahu spisu vyplývá, že čin obviněného byl pro poškozenou R. S. traumatizující událostí, která vedla k opětovnému výraznému prohloubení psychických a tělesných obtíží spojených s dřívějšími psychickými poruchami – bulimií a depresemi. Její onemocnění znemožňovalo, aby byla jako svědek vyslechnuta v hlavním líčení (č. l. 295). Soudy tak nemohly poškozenou vyslechnout a ani si učinit obrázek o její fyzické vyspělosti. Posouzeny proto nemohly být ani její vyjadřovací schopnosti, vystupování či vzhled. Fyzickou vyspělost by bylo možné posoudit například podle fotodokumentace založené ve spise. Ve spisovém materiálu se však nachází toliko jedna fotografie s osobou poškozené vyhotovená při ohledání místa činu; její obličejová část je poškozena a nemá tedy potřebnou vypovídací hodnotu (č. l. 105 - fotografie č. 10). Zda a jakou relevantní informaci lze získat pohledem na oblečenou postavu poškozené soudy nespecifikovaly.
Vyjádření svědka K. N., který uvedl, že poškozená „vypadá mladší než na 17 let“ (č. l. 306), nebylo provázeno žádným dalším vysvětlením, svědek neuvedl, na základě čeho tak soudí. Svědkyně M. S., matka poškozené, nebyla na fyzický vzhled poškozené ani dotázána.
Soudy neuvedly ani konkrétní poznatky vztahující se k osobním poměrům obviněného, které byly podle nich rozhodné pro závěr, že o věku poškozené vědět měl a mohl, neboť byl s to rozlišit osobu mladší osmnácti let a osobu starší.
Takový závěr soudů spolehlivě neobstojí vedle závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii znalce PhDr. et PaedDr. M. P. (čl. 62 – 92, 303), z něhož mimo jiné vyplývá, že obviněný je osobností výrazně emočně instabilní, s podprůměrnou inteligencí a společensky neobratnou, vykazující znaky svědčící pro asociální poruchu osobnosti.
Je proto zjevné, že v dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby svoji pozornost zaměřil na řádné objasnění okolností, ze kterých bude patrno, že obviněný měl a mohl rozpoznat, že čin vykazující znaky trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. spáchal na osobě mladší osmnácti let, aby přesvědčivě vysvětlil, na podkladě jakých poznatků učinil závěr, že obviněný byl s to rozlišit osobu mladší osmnácti let a osobu starší. Naznačuje se potřeba doplnit dokazování nejméně o výslech obviněného zaměřený na otázky jeho subjektivního postoje k věku poškozené a jejímu vzhledu, opakovaný výslech svědka K. N. i M. S., matky poškozené, či obstarání dobové fotografie poškozené. Vyloučena není ani možnost předvolání a výslechu poškozené v procesním postavení svědka, dojde-li ke zlepšení a kompenzaci jejích psychických a tělesných potíží. Po doplnění dokazování v naznačeném směru, přičemž vyvstane-li potřeba provedení důkazů dalších, významných pro spolehlivé rozhodnutí, bude nezbytné opatřit a provést a tyto, nechť jsou důkazy hodnoceny v souladu se zásadami obsaženými v §2 odst. 6 tr. ř. a na soudu prvního stupně bude, aby své závěry náležitě odůvodnil včetně podmínek pro použití §88 odst. 1 tr. zák.
Za daných okolností, i když nebylo možno o vině obviněného trestným činem znásilnění (spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou) dovolacím soudem spolehlivě rozhodnout, nic nebránilo Nejvyššímu soudu, aby sám rozhodl o trestu za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. pod body 1) – 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, poněvadž tato část výroku o vině dovoláním obviněného napadena nebyla (a s ohledem na obsah odvolání ani být nemohla). Maje na zřeteli naplnění účelu trestu ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák. přihlédl dovolací soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry ke všem rozhodným hlediskům uvedeným v §31 odst. 1 tr. zák. a trestem korespondujícím s těmito zásadami shledal trest odnětí svobody vyměřený ve třetině trestní sazby §234 odst. 1 tr. zák. modifikované zásadami §42 odst. 1 tr. zák. na devět let a šest měsíců. Přihlédl tak nejen k tomu, že způsob provedení činů, intenzita užitého násilí ani jeho následky nebyly nikterak mimořádné, ale též k tomu, že trest byl ukládán za čtyři dílčí skutky trestného činu loupeže, že obviněný je osobou, která opakovaně vykazuje výrazné tendence k páchání trestné činnosti, a že se činů dopustil v relativně krátké době poté, co byl propuštěn z dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody. Pro výkon trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci – černé plastové pistole, jíž bylo užito ke spáchání trestného činu. Za splnění podmínek §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému vedle trestu uloženo též ústavní ochranné léčení sexuologické, protože obviněný i trestný čin loupeže spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii a sexuologii se podává, že obviněný trpí poruchou sexuální preference typu patologické sexuální agresivity se sadistickými prvky, jeho pobyt na svobodě je vysoce nebezpečný pro riziko opakování podobného sexuálně motivovaného jednání; motivace činu obviněného byla ve všech případech determinována patologickou sexuální agresivitou se sadistickou komponentou a tendencí získat peníze obětí činu.
Protože právní posouzení skutku pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně v části kvalifikované jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. je nesprávné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 4 To 325/2005, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 1 T 46/2005, ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchané zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 4), v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. jejich části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v rozsahu zrušení ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák. pod bodem 4) v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednávání je Městský soud v Brně vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §265m odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ve věci rozhodl tak, že za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou pod body 1) – 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který dovoláním napaden nebyl, byl obviněný M. S. podle §234 odst. 1 tr. zák., §42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na devět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci – plastové pistole černé barvy (uložené ve spise). Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo uloženo také ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková