ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.203.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 203/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2006 o dovolání obviněného J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 3 To 562/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 126/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 73 T 126/2004, byl obviněný J. Š. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že dne 20. 3. 2004 v době kolem 00.00 hodin v O. na ul. S. v baru D. po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl S. D., kterou udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozená upadla na zem a při pádu utrpěla zhmoždění levého předloktí, kteréžto zranění si vyžádala pracovní neschopnost jmenované do 26. 3. 2004.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 3 To 562/2005, bylo odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Uvedl, že je sice pravdou, že v restauraci došlo ke slovnímu konfliktu mezi ním a poškozenou S. D., avšak fyzicky ji způsobem, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, nenapadl. Připustil, že poškozenou mohl i nechtěně slabě odstrčit, ale pokud upadla, bylo to proto, že zakopla, nikoliv proto, že by ji udeřil pěstí. O této skutečnosti hovoří podle něj toliko poškozená, jiné důkazy její tvrzení nepotvrzují. Nesouhlasil se závěrem soudů, že výpověď poškozené je podporována výpověďmi svědků A. Ř. a G. M., poněvadž jejich výpovědi v jednotlivostech i navzájem vykazují značné rozpory. Dodal, že nesprávně byly výpovědi svědků hovořících v jeho prospěch vyhodnoceny jako účelové a nevěrohodné.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání označil námitky obviněného za polemiku se správností skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy, a se způsobem hodnocení provedených důkazy. Údajně nesprávná skutková zjištění ani další namítané vady procesního charakteru nejsou podle něj důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy opřely své rozhodnutí o jeho vině o nespolehlivé důkazy, neboť výpovědi poškozené S. D. a svědků A. Ř. a G. M. vykazují značné rozpory, a že provedené důkazy včetně těch, které hovořily v jeho prospěch, nesprávně hodnotily. Konkrétně pak nesouhlasil se způsobem, jakým se soudy vypořádaly s jeho obhajobou, že poškozenou pěstí neudeřil, že ji mohl jen nechtěně slabě odstrčit a ta upadla v důsledku zakopnutí.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje (poškozenou jen nechtěně slabě odstrčil a ta upadla v důsledku zakopnutí)) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, které uzavřely, že poškozenou fyzicky napadl úderem pěstí do obličeje, v důsledku čehož upadla a utrpěla zhmoždění levého předloktí, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 2 až 4 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Způsob, jakým se soudy vypořádaly s důkazy, které byly provedeny jak ve prospěch, tak i neprospěch obviněného, lze akceptovat. Soudy vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, jak se vypořádaly s důkazy, které ji podporovaly, vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného; učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním nesouladu s takto provedenými důkazy.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková