ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.206.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 206/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2006 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 12 To 296/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 18/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 8 T 18/2005, byl obviněný P. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 21. 9. 2004 uzavřel se společností I., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupil své splatné pohledávky za M. J. – Z., J., společnosti I., s. r. o., která vzala tuto skutečnost na vědomí, následně M. J., dne 8. 10. 2004 písemně vyzval, aby pohledávky v té době již patřící společnosti I. byly uhrazeny na jeho účet, což učinila, a na tento účet dne 20. 9. 2004 zaslala na základě faktur č. 4013, 4014 celkovou částku ve výši 11.662,- Kč a dne 8. 10. 2004 na základě faktur č. 4012, 4015 a 4016 pak další celkovou částku ve výši 30.940,- Kč, kdy zaslané peníze nepoužil k uhrazení svých závazků, ale k pokrytí výdajů na domácnost, a způsobil tak společnosti I., s. r. o., škodu ve výši nejméně 30.940,- Kč“.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Současně bylo podle §226 písm. b) tr. ř. rozhodnuto o jeho zproštění obžaloby pro jiný skutek a podle §229 odst. 3 tr. ř. taktéž o náhradě škody.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 12 To 296/2005, odvolání obviněného P. S. podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že v případě posuzovaného skutku se jednalo toliko o občanskoprávní vztah a v jeho rámci o tzv. svémocný úvěr, který sám o sobě není trestným činem. Ve vztahu k trestnému činu podvodu zpochybnil existenci podvodného úmyslu a v návaznosti na tuto výhradu zopakoval svoji dosavadní obhajobu založenou na tvrzení, že dne 21. 9. 2004 sice uzavřel se společností I., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek, avšak následně zjistil okolnosti, které v něm vzbudily obavu, že postoupená pohledávka nebude firmě uhrazena. Jelikož z předchozích jednání s panem S. věděl, že bude po dobu dvou měsíců nepřítomen, zasáhl a pohledávku vyinkasoval, aby ji následně mohl vyměnit za faktury předané panu S. Z tohoto důvodu vyzval dlužnici M. J., aby pohledávky uhradila na jeho účet, protože se obával, že by jinak mohlo být zmařeno jejich zaplacení. Poté vlivem mimořádně tíživých sociálních poměrů tyto peníze použil na jiný účel. V žádném případě se tedy nemohlo jednat o podvodný úmysl a toto jeho jednání nemůže být kriminalizováno.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí a podle §265m tr. ř. rozhodl o jeho zproštění obžaloby nebo vrátil věc odvolacímu soudu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že dovolatelem uplatněné výhrady jsou jen dalším opakováním již dříve uvedené obhajoby. I když přisvědčil námitkám obviněného v tom, že jeho vztah k poškozené společnosti byl vztahem občansko, event. obchodně právním, konstatoval, že to nevylučuje trestní odpovědnost obviněného, neboť jeho jednání, naplňuje znaky uvedeného trestného činu. Protože státní zástupce závěr soudu o naplnění subjektivní stránky označil za správný, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně vyslovil za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit a (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného P. S., který v něm uplatnil námitky, které na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, jelikož primárně brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný ve svém dovolání především zdůraznil, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud pro své právní úvahy, a to zejména ve vztahu k subjektivní stránce, vycházel, nejsou správná pro nedostatek podvodného úmyslu. Tento svůj argument však obviněný nezaložil na popsaných skutkových zjištěních, jak je na podkladě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně, ale vycházel výhradně ze své vlastní obhajoby, že plnění od M. J., i přes smlouvu o postoupení pohledávky za jejím dluhem uzavřenou se společností I., s. r. o., vyžádal dne 8. 10. 2004 proto, že zjistil okolnosti vzbuzující obavu, že postoupená pohledávka nebude firmě uhrazena. Obviněný však za správnou a provedeným dokazováním neprokázanou považoval další svou vlastní verzi průběhu činu, a to, že M. J. ve stejný den, kdy byla sepsána smlouva o postoupení pohledávky, tj. dne 21. 9. 2004 tuto skutečnost sdělil. V rozporu s tímto jeho tvrzením je výsledky provedeného dokazování zjištěna okolnost, že M. J. se o tom, že došlo k postoupení pohledávky za jejím dluhem, od obviněného nedověděla, což vedlo k tomu, že dne 8. 10. 2004 na písemnou, notářsky ověřenou žádost obviněného, aby dluh uhradila na jeho účet, v souladu s tímto jeho požadavkem postupovala a téhož dne na jím označený účet dluh v plné výši ve třech samostatných částkách složila. (Z provedených důkazů, konkrétně výpisy účtu obviněného, v rozporu s takto uváděnou obhajobou dovolatele plyne, že obviněný téhož dne tyto prostředky jako hotovost vybral). První konkrétní informace o tom, že obviněný pohledávku za M. J. postoupil, ji poskytl až zástupce firmy I., s. r. o., J. S. poté, co se vrátil z dovolené v listopadu 2004. Uvedená obhajoba obviněného je založena na okolnostech, které nebyly výsledky provedeného dokazování zjištěny. Jde o jinou verzi skutkového děje, jinými důkazy nepodloženou, na jejímž podkladě obviněný budoval vlastní skutkové závěry, z nichž až následně dovozoval pochybení zdánlivě považované za právní vady.
Na základě těchto poznatků Nejvyšší soud shledal, že ačkoli obviněný tyto své výhrady předložil jako otázky právní povahy, mezi něž nepochybně patří subjektivní stránka trestného činu, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve výroku napadeného rozsudku ve skutkovém zjištění. Primárně tedy vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudu druhého stupně, je nezbytné uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn toliko formálně, tj. právně irelevantně.
Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Nejvyšší soud dovolání obviněného P. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová