ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.412.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 412/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání obviněné J. K., roz. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 To 452/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 82/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 1 T 82/2005, byly obviněná J. K. společně se spoluobviněnou D. S. uznány vinnými, že
„po předchozí domluvě v době od 25. 6. 2003 do 14. 12. 2004 jako zaměstnankyně V. B., s. r. o., se sídlem K., pracující jako pokladní s uzavřenou hmotnou odpovědností v prodejně společnosti v S. – P., krátily tržby tak, že využily věrnostního programu prodejny ve prospěch zákazníků, kterým po deseti nákupech v hodnotě převyšující 500,- Kč byla na následující nákup poskytnuta jedna sleva ve výši 100,- Kč, neoprávněně a v rozporu se skutečností vykazovaly na nákupy dvě a více slev na jeden nákup a to na účtenkách vlastních i zákazníků, poté si pak získané rozdíly braly z tržeb a takto si v roce 2003 přisvojily celkem částku 79.300,- Kč a v roce 2004 částku 356.670,- Kč, když tímto svým jednáním poškozenému V. B., s. r. o., se sídlem K., způsobily škodu v celkové výši 447.570,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to uložil obviněné J. K. podle §248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jí dále uložil povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradila škodu, kterou trestným činem způsobila, a podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ji odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 100.000,- Kč; pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. V dalším tento soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti této obviněné uhradit poškozené společnosti V. B., s. r. o., S. – P., škodu ve výši 223.785,- Kč spolu s 2,5 % úrokem z prodlení ode dne 31. 1. 2005 do zaplacení.
Ohledně spoluobviněné D. S. rozhodl soud prvního stupně tak, že podle §24 odst. 1 tr. zák. upustil od jejího potrestání.
Odvolání obviněné J. K. (dále převážně jen „obviněná“) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 To 452/2005, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Uvedené usnesení odvolacího soudu napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. K. dovoláním, které v obecné rovině opřela o důvod dovolání obsažený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu obviněná rozvedla argumenty, které měly zvolený dovolací důvod naplňovat. Vadu dovoláním napadeného rozhodnutí spatřovala v tom, že odvolací soud zamítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž se blíže zabýval jejími odvolacími argumenty a aniž odstranil nedostatky, jimiž zmíněný odsuzující rozsudek trpí. Podle jejího přesvědčení soud prvního stupně neprovedl v dostatečném rozsahu dokazování, důkazy založené ve spise nesprávně hodnotil a dospěl k chybným skutkovým zjištěním. Popřela vzájemnou domluvu se spoluobviněnou D. S. na společném krácení tržeb jejich zaměstnavatele a opakovaně zmínila, že nesouhlasí s usvědčujícím charakterem výpovědi této spoluobviněné. Namítla, že písemné sestavy, které jsou založeny ve spise, jednak nevypovídají o tom, kdo a v jakém časovém okamžiku obsluhoval konkrétní elektronickou pokladnu (soud zde prý nepřihlédl ani ke knize docházky), a jednak jsou v některých bodech odlišné od těch, které má sama nyní k dispozici od P. J. Nesouhlasila s vyčíslením výše způsobené škody, jak jej soudu předložil majitel prodejny P. K., a soudu prvního stupně vytkla, že odmítl doplnit dokazování o jí navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomika – účetnictví, jímž by byla otázka výše způsobené škody spolehlivě objasněna. Z toho obviněná dovozovala, že škoda a její výše nebyla v její trestní věci objektivně prokázána, stejně jako prý nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vzniklou škodou. V dalším zpochybnila výrok o uloženém trestu a uvedla, že tento trest je vzhledem k její dosavadní bezúhonnosti zcela nepřiměřený a „po ekonomické stránce likvidační“.
Ze všech výše uvedených důvodů obviněná považovala za nezbytné stávající důkazní situaci doplnit o další jí navržené důkazy. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 To 452/2005, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Předsedkyně senátu okresního soudu postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněné zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 2. 3. 2006 konstatoval, že dovolatelka neuvedla žádnou námitku, jež by se týkala nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Výhrady k rozsahu provádění dokazování popřípadě ke způsobu hodnocení provedených důkazů soudem nejsou námitkami hmotně právní povahy, nýbrž jde o výhrady směřující proti skutkovým zjištěním soudu. V tomto smyslu bylo podle názoru státního zástupce dovolání podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu, neboť námitky skutkové povahy nejsou upraveny v žádném ze zákonných dovolacích důvodů. Dodal, že tyto výhrady obviněné byly ostatně zahrnuty již v jejím odvolání, jímž se soud druhého stupně řádně zabýval a na jehož závěry je možno odkázat. Protože napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §41 odst. 5 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při posuzování otázky, zda dovolání obviněné splňuje také obligatorní náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že návrh, jenž obviněná učinila v petitu svého dovolání, není zcela jednoznačný; třebaže obviněná na jedné straně navrhla podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušení dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 10 To 452/2005 (tj. rozhodnutí soudu druhého stupně), domáhala se na straně druhé toho, aby dovolací soud věc přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Benešově (tj. soudu prvního stupně). Obviněná tak přehlédla, že zrušením rozhodnutí odvolacího soudu se věc vrací do stadia řízení po podání odvolání, tudíž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně tím zůstává nedotčen a soudu prvního stupně nelze za takové situace (tj. kdy není zároveň zrušeno i jeho rozhodnutí) věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí.
Jelikož se však nejedná o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání uvedených v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., jež by opravňovala k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., a s ohledem na to, že návrhem dovolatelky na konkrétní rozhodnutí není dovolací soud nikterak vázán a tento návrh nemá žádný dopad na rozsah jeho případné přezkumné povinnosti, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné požadavkům stran obsahových náležitostí dovolání, jak jsou uvedeny v citovaném ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., v zásadě vyhovuje.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze v jeho mezích namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněná v rámci vznesených námitek ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Z pohledu uvedených východisek námitky obviněné, že soud neprovedl v dostatečném rozsahu dokazování (zejména že nepřihlédl ke knize docházky a k písemné sestavě, kterou měla k dispozici od P. J.), že ke svému rozhodnutí neměl opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy (přičemž návrhy obviněné na doplnění dokazování zamítl – jmenovitě znalecký posudek z oboru ekonomika – účetnictví) a že vycházel z nespolehlivých a neucelených důkazů (zejména z výpovědi spoluobviněné D. S. a z údajů stran způsobené škody a její výše, tak jak je předložil majitel prodejny P. K.), jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak byl jimi zjištěn skutkový stav. V žádném případě nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byla obviněná uznána vinnou). Ze strany obviněné jde v tomto případě naopak o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí nejen mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale mimo rámec všech důvodů dovolání, tak jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Povahu námitek právních nemají ani výhrady, jimiž obviněná brojila proti tomu, do jaké míry byla prokázána vzniklá škoda včetně její výše a příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vznikem této škody. Také tyto námitky totiž obviněná orientovala výhradě proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů a domáhala se v tomto ohledu jiných skutkových zjištění, s nimiž teprve spojovala i jiný právní závěr v otázce existence všech znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Lze tedy říci, že i v rozsahu těchto argumentů obviněná nepřípustně vázala jiné hmotně právní posouzení skutku na jiná skutková zjištění, než která učinily soudy prvního a druhého stupně.
Lze tak shrnout, že obviněná, ačkoliv v dovolání formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnila výhradně námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a teprve následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala vadnou právní kvalifikaci svého jednání. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a respektován soudem odvolacím, žádnou konkrétní námitku neuplatnila. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně na straně jedné a jejich následným právním hodnocením na straně druhé.
Jestliže obviněná dále vznesla výhrady proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody (byť s poukazem na to, že si je vědoma rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž nelze otázku výměry uloženého trestu řešit cestou dovolání) s tím, že je vzhledem k její dosavadní bezúhonnosti zcela nepřiměřený a „po ekonomické stránce likvidační“, je třeba uvést, že ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která se týká „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“, se nevztahuje na výrok o trestu, neboť ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněné byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Jestliže ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně stanoví dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení.
Z tohoto pohledu nelze námitky obviněné stran uloženého trestu odnětí svobody akceptovat, neboť opět nejde o námitky vztahující se k problematice právního posouzení skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou. Také okruh těchto výhrad nedopadá na žádný z důvodů dovolání stanovených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a