ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.420.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 420/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 o dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. 9 To 330/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 311/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 2 T 311/2004, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení za použití §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 15.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. ČR, pobočce P., se sídlem P., škodu ve výši 7.216,- Kč.
Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005. Usnesením sp. zn. 9 To 330/2005 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a poškozenou V. z. p. ČR se sídlem P., odkázal podle §265 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jak vyplývá z tzv. dodejek založených na č. l. 143 spisu, opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. V. dne 8. 12. 2005, jeho obhájci JUDr. J. H. dne 12. 12. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství Praha - východ dne 1. 12. 2005.
V daných souvislostech je též významné, že usnesení odvolacího soudu obsahuje (ve smyslu ustanovení §125 odst. 3 tr. ř.) poučení o dovolání, zejména o osobách oprávněných k jeho podání, včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr.ř.), o lhůtě k jeho podání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§265e tr. ř.), označení soudu, který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§265f tr. ř.).
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (v jejichž rámci znalec údajně vyloučil možnost vzniku zranění poškozeného v důsledku jednání obviněného), dovolatel zpochybnil zejména závěr soudů prvního a druhého stupně vztahující se ke způsobu vzniku zranění poškozeného a namítl, že tato zranění nezpůsobil poškozenému on. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu (kterému soudu by tak měl učinit, obviněný nespecifikoval) k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného podle §265h odst. 2 tr. ř. zaujala názor, že ze základních obecných hledisek je možné dovolání obviněného označit za přípustné. Ztotožnila se se závěry soudu druhého stupně, který se v rámci svého rozhodování se stejnou argumentací obviněného vypořádal již v rámci jeho řádného opravného prostředku, a dovodil, že vznik předmětných zranění poškozeného v důsledku úderu pěstí do obličeje skrz otevřené levé dveře stojícího automobilu není nijak v rozporu s vyjádřením znalce. Dodala, že s ohledem na neexistenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením jednání obviněného nelze než dospět k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň navrhla, aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než jak je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná.
V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 14/2005 Sb. rozh. tr.). Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 3 tr. ř.).
Naproti tomu však dovolací soud zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle odstavce třetího téhož ustanovení lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Konečně podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Z citace uvedeného zákonného ustavení vyplývá, že dovolání se podle §265e odst. 1 tr. ř. podává zásadně u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Lhůta k podání dovolání je však zachována rovněž v případech:
a) je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo
b) je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Pokud jde o podmínku uvedenou pod písm. a) týkající se možnosti podání dovolání u soudu druhého stupně, Nejvyšší soud v minulosti judikoval, že je nutno vykládat ji tak, že dovolání musí být u soudu druhého stupně ve lhůtě k podání dovolání skutečně podáno, což musí být doloženo otiskem podacího razítka soudu druhého stupně; nestačí, bylo-li dovolání ve lhůtě dáno na poštu a adresováno soudu druhého stupně (srov. rozh. č. 16/2004 Sb. rozh. tr.). Ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. je totiž ve vztahu k ustanovení §60 odst. 4 tr. ř. ustanovením speciálním (tamtéž).
Jak již bylo výše zmíněno, v posuzovaném případě byl opis rozhodnutí odvolacího soudu doručen obviněnému J. V. dne 8. 12. 2005 a jeho obhájci JUDr. J. H. dne 12. 12. 2005. Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání ve smyslu shora citovaných ustanovení běžela ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obhájci obviněného JUDr. J. H., jemuž bylo doručeno později než obviněnému, a skončila v pondělí dne 13. 2. 2006 (dne 12. 2. 2006 byla neděle a podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den).
Jestliže obhájce obviněného učinil na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání, až dne 13. 2. 2006 (tj. poslední den zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání) a zároveň doporučenou zásilku adresoval Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu (obálka na č. l. 154 spisu), kam byla doručena dne 15. 2. 2006 (č. l. 151 spisu) [Okresnímu soudu Praha - východ bylo dovolání doručeno teprve dne 21. 2. 2006 - č. l. 150 spisu], postupoval zcela evidentně v rozporu se zákonnými požadavky na zachování lhůty k podání dovolání, tak jak jsou uvedeny v citovaném ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. Ve smyslu těchto podmínek pro zachování lhůty k podání dovolání totiž dovolání obviněného muselo být za situace, kdy bylo podáno v poslední den lhůty na poště, adresováno pouze buď Okresnímu soudu Praha - východ (jako soudu prvního stupně), u něhož má být dovolání podáno, nebo Nejvyššímu soudu v Brně (jako soudu dovolacímu), který je oprávněn o dovolání rozhodnout; v žádném případě však nemohlo být adresováno Krajskému soudu v Praze (jako soudu odvolacímu). Opačně vyjádřeno, bylo-li adresováno tomuto odvolacímu soudu, bylo pro zachování lhůty třeba, aby tam bylo podáno nejpozději dne 13. 2. 2006.
Zbývá dodat, že podmínku vyjádřenou slovy „adresováno soudu“ je třeba vyložit tak, že podání je adresováno tomu soudu, který je vyznačen na poštovní zásilce, nikoliv případně soudu, který je uveden jako adresát v podání, které tvoří obsah zásilky (srov. již shora citované rozh. č. 16/2004 Sb. rozh. tr.).
Za těchto okolností Nejvyšší soud musel učinit závěr, že dovolání obviněného bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené zákonem k jeho podání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a