ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.461.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 461/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2006 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 3 To 416/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 19/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 11 T 19/2005, byl obviněný P. S. uznán vinným jednak trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (v bodech 1-3) a jednak pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 3 tr. zák. (v bodě 4).
Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 5 T 239/2001, byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 5 T 239/2001, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zproštění obžaloby pro skutky uvedené v bodech 5) a 6) napadeného rozsudku a bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný P. S. napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 3 To 416/2005, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. N. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, ve kterém poukázal především na nesprávný postup při hodnocení výpovědí osob slyšených jak v přípravném řízení tak před soudem prvého stupně. Zejména zdůraznil, že osoby, které soud považoval za nevěrohodné, popsaly skutečnosti podle toho, jak se fakticky udály, což soudy neakceptovaly, neopatřily si další potřebné důkazy, a pro své závěry vycházely z nedostatečně zjištěné důkazní situace. Rozhodnutí o vině je proto postaveno pouze na výpovědi svědkyně E. D., která je proti obviněnému zaujatá a její tvrzení jsou tudíž nevěrohodná. Znalecké posudky zpracované Ing. A. V. obviněný označil za chybné a nepřesné s přihlédnutím k odbornému vyjádření Ing. O. Š., s nímž se obviněný ztotožnil. Pro zdůraznění svého tvrzení v obsahu těchto důkazů poukázal na některé pasáže, jimiž se vzájemně výrazně liší v popisu nehodového děje. V souladu s tímto argumentem obviněný soudu druhého stupně vytknul, že nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování revizním posudkem. Obviněný též zdůraznil, že odvolacímu soudu zcela bezúspěšně navrhnul provést další důkazy, které považoval za důležité, konkrétně zmínil i požadavek výslechu několika dalších osob a požadoval, aby věc byla vrácena zpět městskému soudu k došetření, čemuž nebylo vyhověno.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 11 T 19/2005, jakož i na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 3 To 416/2005, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že důvod pro podání dovolání označený obviněným nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů a požadavku na doplnění dokazování. Státní zástupce též konstatoval, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením činu obviněného. Dovolání bylo podle státního zástupce s ohledem na jeho obsah podáno z jiného důvodu než předpokládá ustanovení §265b tr. ř. Z těchto důvodů neshledal splnění obecných předpokladů pro přezkoumání tohoto dovolání, a proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené a v důsledku takových tvrzených skutkových vad dovozovat, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného P. S., který v něm uplatnil námitky, které na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, jelikož primárně brojil proti učiněným skutkovým zjištěním, protože především vyjádřil, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud pro své právní úvahy vztahující se k otázce viny vycházel, jsou nesprávná a nejsou podložená dostatečně provedenými důkazy. Znalecký posudek Ing. A. V., který se stal podkladem pro rozhodnutí soudu, označil za nevěrohodný stejně jako výpověď svědkyně E. D. Obviněný se nespokojil s postupem, na jehož základě oba soudy vyhodnotily výpovědi této svědkyně a uvedeného znaleckého posudku jako přesvědčivé a vytkl, že důkazům, které svědčily v jeho prospěch, soud neuvěřil. Obviněný takto vyjádřenými výhradami vznesl námitky proti procesnímu postupu vycházejícímu z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nevytýkal tedy právní nedostatky, ale skutkové.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudů obou stupňů, je nezbytné uvést, že dovoláním byly uplatněny námitky, které nelze podřadit nejenom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Na základě všech těchto poznatků Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. S. bylo podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová