ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.52.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 52/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání obviněného D. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. 3 To 97/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 6/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 50 T 6/2001, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (pod body 1., 5., 6., 7., 8., 9. a 17.), pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (pod body 2., 10), trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (pod body 13., 14), trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (pod body 15., 16), trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 18.) a trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. (pod bodem 19.). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 34/99, jenž byl obviněnému doručen dne 23. 6. 1999 a nabyl právní moci dne 10. 8. 1999, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším byl obviněný D. K. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky pod body 3, 4, 6, 17 a 18 obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 5. 2001, sp. zn. 4 KZv 168/99. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněných J. T. a M. Z. a o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. K. trestných činů dopustil tím, že
- dne 18. 9. 1998 v O.-M. H. na ulici Z., v prodejně K., společně se spoluobviněnými J. T. a M. Z. vylákali na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, kterou dle instrukcí obviněných J. T. a D. K. uzavřela se společností G. C., M., a. s., P.-M., obviněná M. Z., po úhradě zálohy na splátky ve výši 5.836,- Kč sedací soupravu zn. BRAZIL v hodnotě 29.180,- Kč, přičemž obviněná M. Z. předložila nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, které obstarali obvinění D. K. a J. T., kteří jí poskytli i peníze na akontaci, a následně sedací soupravu prodali další osobě, čímž byla způsobena shora uvedené obchodní společnosti škoda ve výši 23.344,- Kč (bod 1.),
- společně se spoluobviněnými J. T. a M. Z. dne 12. 4. 1999 v O.-Z. na ulici V., v prodejně K. M. M., se záměrem vylákat barevný televizor zn. Philips v celkové hodnotě 19.990,- Kč, hodlala obviněná M. Z. po předchozí dohodě a dle instrukcí obviněných D. K. a J. T. předstírat uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, když kromě první splátky ve výši 1.990,- Kč další splátky neměla v úmyslu platit, přičemž předložila prodejci padělaný občanský průkaz na jméno D. T., který obstaral obviněný D. K., a nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, jež společně vyhotovili obvinění D. K. a J. T., čímž hrozilo společnosti C. ČR, a. s., P., způsobení škody 18.000,- Kč, avšak vzhledem k neschválení žádosti k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nedošlo (bod 2.),
- obviněný D. K. společně se spoluobviněným J. T. a již odsouzeným R. S. poté, co je vzájemně zkontaktoval obviněný J. T., jenž nabídl R. S. možnost získat níže popsaným nelegálním způsobem peníze, dne 3. 8. 1998 v O. na ulici C., ve společnosti A. H., po předchozí vzájemné dohodě, ve snaze obohatit se na úkor společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., společně s další osobou vylákali na základě leasingové smlouvy, uzavřené R. S., osobní vozidlo zn. ŠKODA Octavia v hodnotě 390.199,70 Kč, přičemž zaplatili pouze akontaci ve výši 83.990,- Kč, další splátky neuhradili, dne 3. 8. 1998 vozidlo převzali a dne 5. 8. 1998 je R. S. vyvezl přes hraniční přechod T. do Běloruské republiky, kde vozidlo v souladu s instrukcemi obviněného D. K. předal další nezjištěné osobě k prodeji, čímž byla způsobena společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., nyní G. C. L., a. s., P., škoda ve výši 306.209,70 Kč (bod 5.),
- obviněný D. K. společně se spoluobviněným J. T. a s již odsouzeným I. G. poté, co je vzájemně zkontaktoval obviněný J. T., jenž jim následně při vyřizování leasingové smlouvy zajišťoval dopravu, dne 19. 8. 1998 v O. na ulici C., ve společnosti A. H., po předchozí vzájemné dohodě, ve snaze obohatit se na úkor společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., vylákali na základě leasingové smlouvy, uzavřené I. G., osobní vozidlo zn. ŠKODA Octavia v hodnotě 440.000,- Kč, přičemž zaplatili pouze akontaci ve výši 94.710,- Kč, další splátky neplatili, téhož dne I. G. vozidlo převzal a předal obviněnému D. K. a další osobě k vývozu a prodeji v zahraničí, čímž byla způsobena společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., nyní G. C. L., a. s., P., škoda ve výši 345.290,- Kč (bod 6.),
- dne 8. 9. 1998 v O. 1 na ulici C., společně se spoluobviněným J. T. ve společnosti A. H., se záměrem obohatit se na úkor společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., po předchozí vzájemné dohodě spolu s již odsouzeným M. R. vylákali na základě leasingové smlouvy, uzavřené M. R., osobní vozidlo zn. ŠKODA Octavia v hodnotě 467.244,40 Kč, přičemž zaplatili pouze akontaci ve výši 100.574,- Kč, další splátky neplatili a dne 10. 9. 1998 M. R. společně s další osobou vozidlo vyvezl dle pokynů obviněného D. K. přes hraniční přechod T. do B. r. k prodeji, přičemž následně v rozporu se skutečností dne 1. 2. 1999 oznámil na Obvodním oddělení Policie ČR O.-P. odcizení vozidla, čímž způsobili společnosti I. L., a. s., N. M. n. M., nyní G. C. L., a. s., P., škodu ve výši 366.670,40 Kč (bod 7.),
- dne 11. 9. 1998 v O.-P. na H. t., společně se spoluobviněným J. T. v prodejně E. T. C. po předchozí dohodě vylákali na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, kterou dle jejich instrukcí uzavřel se společností G. C. M., a. s., P., již odsouzený R. S., po úhradě zálohy na splátky ve výši 3.758,- Kč poskytnuté obviněným D. K. chladničku zn. ARDO v hodnotě 18.790,- Kč, přičemž R. S. předložil nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, které obstarali obvinění D. K. a J. T., následně chladničku prodali, další splátky neplatili, čímž způsobili shora uvedené obchodní společnosti škodu ve výši 15.032,- Kč (bod 8.),
- dne 12. 9. 1998 v O.-T., společně se spoluobviněným J. T. v prodejně firmy D. po předchozí vzájemné dohodě vylákali na základě smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, kterou dle jejich instrukcí uzavřel se společností G. C. M., a. s., P.-M., již odsouzený R. S., po úhradě zálohy na splátky ve výši 14.420,- Kč poskytnuté obviněným D. K. sedací soupravu zn. PAMELA v hodnotě 28.840,- Kč, přičemž R. S. předložil nepravdivé potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, které obstarali obvinění D. K. a J. T., následně sedací soupravu prodali, další splátky neplatili, čímž způsobili shora uvedené obchodní společnosti škodu ve výši14.420,- Kč (bod 9.),
- dne 2. 3. 1999 v P. M. v A., okres J. n. N., společně se spoluobviněným J. T. si objednali a konzumovali stravu a obviněný J. T. pronajal pokoj, přičemž se vydával za M. N., a poté dne 3. 3. 1999 v ranních hodinách se pomocí prostěradla spustili z okna pokoje a z penzionu utekli, aniž by uhradili útratu za stravu a ubytování, čímž společnosti A. S. A., s. r. o., P., způsobili škodu ve výši 3.590,- Kč (bod 10.),
- dne 5. 11. 1996 v O.-Z. na ulici P., v prodejně T., s. r. o., v podvodném úmyslu, po předložení nepravdivého potvrzení o výši příjmu ručitele, uzavřel se společností G. C. M., a. s., P.-M., smlouvu o finančním pronájmu a po úhradě počáteční platby ve výši 935,- Kč, ač věděl, že nemá dostatek finančních prostředků k placení nájemného, vylákal do užívání barevnou televizi zn. SAMSUNG v celkové hodnotě 16.990,- Kč, když následně zaplatil pouze dvě splátky v celkové výši 1.274,- Kč, další splátky přes urgence neplatil, s najatou věcí naložil přesně nezjištěným způsobem, čímž způsobil shora uvedené obchodní společnosti škodu ve výši 14.781,- Kč (bod 13.),
- dne 11. 11. 1996 v O.-Z. na ulici P., v prodejně T., s. r. o., v podvodném úmyslu, po předložení nepravdivého potvrzení o výši příjmu ručitele uzavřel se společností G. C. M., a. s., P.-M., smlouvu o finančním pronájmu a po úhradě počáteční platby ve výši 935,- Kč, vylákal do užívání pračku zn. ZANUSSI v celkové hodnotě 18.490,- Kč, když následně zaplatil pouze dvě splátky v celkové výši 1.582,- Kč, další splátky přes urgence neplatil, s najatou věcí naložil přesně nezjištěným způsobem, čímž způsobil shora uvedené obchodní společnosti škodu ve výši 15.973,- Kč (bod 14.),
- dne 17. 2. 1997 v O.-Z. na ulici P., v provozovně G. A., s. r. o., po uzavření leasingové smlouvy se společností C. L., a. s., P., po předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu a po zaplacení akontace ve výši 87.621,- Kč vylákal do užívání osobní motorové vozidlo zn. HONDA Civic v hodnotě 588.927,69 Kč, následně vozidlo dne 11. 5. 1997 vyvezl do Běloruské republiky, kde je prodal nezjištěné osobě, a v rozporu se skutečností dne 24. 5. 1997 oznámil na Obvodním oddělení Policie ČR F.-M. odcizení vozidla, přičemž dne 2. 7. 1997 ještě uhradil splátku 27.324,- Kč, čímž shora uvedené obchodní společnosti způsobil škodu ve výši 473.982,69 Kč (bod 15.),
- dne 19. 6. 1997 v O. na ulici P., v sídle společnosti T. I. L., s. r. o., v podvodném úmyslu uzavřel se společností C.A, a. s., P., leasingovou smlouvu, kdy při uzavření leasingové smlouvy předložil živnostenský list na své jméno s vědomím, že na tento živnostenský list již nejméně tři roky nepodniká a že živnost zanikla, a poté dne 20. 6. 1997 u společnosti G. A., s. r. o., O.-S., převzal po uhrazení akontace v celkové výši 91.629,- Kč motorové vozidlo zn. HONDA Prelude v hodnotě 806.234,- Kč, následně zaplatil jednu splátku ve výši 29.340,- Kč, dále leasingové splátky neplatil, čímž byla shora uvedené obchodní společnosti způsobena škoda ve výši 685.265,- Kč, a dne 11. 9. 1997 mu bylo vozidlo policií odebráno a vráceno leasingové společnosti (bod 16.),
- dne 1. 7. 1998 v O.-Z. na ulici R., v Autosalonu společnosti R.-T., s. r. o., po předchozí vzájemné dohodě uzavřel po předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu již odsouzený D. A. leasingovou smlouvu, na základě které téhož dne převzal osobní motorové vozidlo zn. ŠKODA Octavia v hodnotě 379.850,10 Kč, když obviněný D. K. poskytl částku 67.227,23 Kč hrazenou předem a vozidlo od D. A. převzal za účelem vyvezení do zahraničí, přičemž vozidlo bylo později nalezeno v M.v regionu K., čímž způsobili poškozené leasingové společnosti Š., s. r. o., P., škodu ve výši 312.622,87 Kč (bod 17.),
- v přesně nezjištěné době ve druhé polovině roku 1998, po datu 5. 8. 1998, v O.-Z. na ulici J., v blízkosti svého bydliště, opakovaně udeřil rukou do obličeje R. S., následně jej natlačil do vozidla zn. BMW 325 majitele R. R., jímž jej odvezl do lesního prostoru v katastru obce V., okres N. J., kde jej spoutal a přinutil, aby si lehl do jámy, poté ho polil blíže neurčenou látkou a hrozil zapálením a užitím násilí vůči jeho rodině pro případ, že by oznámil na policii jeho trestnou činnost spojenou s vylákáváním motorových vozidel (bod 18.),
- v přesně nezjištěné době ve druhé polovině roku 1998, po datu 5. 8. 1998, v O.-Z. na ulici J., bránil poškozenému R. S. ve volném pohybu, když proti jeho vůli jej uzamkl na několik dnů ve sklepních prostorách v panelovém domu, ve kterém bydlí (bod 19.).
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění D. K. a J. T. odvoláními, která shodně zaměřili do výroku o vině i o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. 3 To 97/2005, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, jak jsou uvedeny pod body 1., 2., 5. – 10., 15. – 19. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, výroku o trestu a výroku o náhradě škody v těch částech, které se ho dotýkají. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný uvedl, že učiněná skutková zjištění měla vést k jinému závěru, než jen k závěru o jeho vině, jak ho učinil odvolací soud, a tomuto soudu současně vytkl, že se nezabýval jeho námitkami uplatněnými v odvolacím řízení. Poukázal na to, že uvádí-li odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 21, že je v bodech 1. – 4. výroku o vině spolehlivě usvědčován nejen odsouzeným J. T., ale také odsouzenou M. Z., pak se mýlí, neboť byl ze spáchání dílčích útoků pod body 3. a 4. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby a je tedy zřejmé, že ani nalézací soud v těchto bodech výpovědi odsouzeného J. T. neuvěřil. Stran výroku popsaného pod bodem 5. upozornil na výpověď zástupce leasingové společnosti, který mj. uvedl, že fingované potvrzení o zaměstnání nemá k dispozici a dodal, že se v kritické době po žadatelích o leasing takové potvrzení nepožadovalo. Nemůže tedy být podle něj pravdivé tvrzení odsouzeného J. T. a svědka R. S., že měl vystavit fingované potvrzení, neboť toto nikdo nepožadoval. Protokol o převzetí vozidla a záznam z hraničního přechodu T. usvědčují toliko oba zainteresované, avšak nic nevypovídají o tom, že by se vytýkaného jednání měl dopustit i on. Popřel možnou souvislost mezi trestnou činností pod bodem 5. a spácháním skutků pod body 18. a 19. rozsudku soudu prvního stupně a poukázal na výpověď svědka I. G., který u hlavního líčení uvedl, že sice viděl napadení R. S. D. K., hovořil dokonce o 4 fackách, ale zároveň dodal, že R. S. sám odešel. Obviněný opakoval, že se těchto skutků nedopustil a spoluobviněného J. T. i svědka R. S. označil ze osoby nedůvěryhodné. Napadené usnesení odvolacího soudu spočívá podle něj na nesprávném právním posouzení skutku, nebyl-li ohledně skutků pod body 1., 2. a 5. zproštěn obžaloby proto, že nebylo prokázáno, že se skutků dopustil, a ohledně skutků pod body 18. a 19. zproštěn obžaloby proto, že se skutky nestaly. Ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 15. a 16. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že samotné předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, potažmo pak předložení živnostenského listu v souvislosti se žádostí o poskytnutí leasingu, nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu podvodu. V této souvislosti uvedl, že v kritické době měl dostatek finančních prostředků a ke dni uzavírání leasingových smluv nebyl veden úmyslem spáchat trestný čin podvodu. Stran skutku popsaného pod bodem 7. poukázal na výpověď svědka M. R., z níž je patrno, že uvedené trestné činnosti se dopustil obviněný J. T. a nikoliv on. Dále měl za to, že skutek popsaný pod bodem 17. měl být vyloučen k samostatnému projednání z důvodu umožnění konfrontace se svědkem D. A. u hlavního líčení, neboť pouhým čtením jeho svědecké výpovědi za podmínek §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. mu možnost konfrontace byla upřena. Dovolacímu soudu dal proto ke zvážení, zda napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení i ohledně skutků pod body 6., 7. a 17. rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v napadených výrocích zrušil a aby sám rozhodl ve věci tak, že ho zprostí obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. pro skutky uvedené pod body 1., 2., 5., 6. – 10., 17. výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle §226 písm. a) tr. ř. pro skutky pod body 15., 16., 18., 19. výroku rozsudku tohoto rozsudku a za ostatní trestné činy mu uloží podstatně mírnější trest a nově rozhodne i o náhradě škody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních důvodů dovolání. V případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, neboť bylo zjištěno, že to byl právě obviněný Daniel Košař, kdo se na spáchání posuzovaných skutků aktivně podílel ať už sám nebo jako spolupachatel. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci neshledal nesoulad (a už vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání a jeho doplnění vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil též námitky skutkové, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě, a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. Jako na polemiku se správností skutkových zjištění soudů či se správností jejich procesních postupů nutno pohlížet na výtku obviněného, že soudy neprovedly všechny potřebné důkazy, když mu znemožnily, aby byl konfrontován se svědkem D. O., a též na výhrady vůči způsobu hodnocení výpovědi spoluobviněného J. T., svědka R. S., které on sám považoval za nevěrohodné, a svědků I. G., Ing. P. S. a M. R., jimž nebyla podle něj věnována potřebná pozornost.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad se obviněný primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů podvodu podle §250 tr. zák., omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. v podobě zjištěné soudy nedopustil, popř. že se tyto skutky nestaly. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz zejména strany 47 - 53 rozsudku soudu prvního stupně a strany 21 - 25 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř.
Pro úplnost je na místě upozornit, že poukazoval-li obviněný na nesprávné závěry odvolacího soudu ve vztahu ke skutkům pod body 3., 4. rozsudku krajského soudu s tím, že ve vztahu k nim byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., nutno připustit, že odvolací soud se dopustil zřejmé nesprávnosti, pokud hovoří o dovolateli jako o pachateli těchto trestných činů (strana 21). Tento nedostatek se však nemohl promítnout do závěrů o vině obviněného a nijak nemohl ovlivnit ani výsledky řízení o jeho dovolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným pod body 15. a 16., v důsledku čehož toto jednání není trestným činem.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe a jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují zákonné znaky pokračování v trestném činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Tato zjištění vyjadřují vedle následku – škody ve výši 473.982,69 Kč na majetku obchodní společnosti C. L., a. s., P. (bod 15.) a 685.265,- Kč na majetku obchodní společnosti C., a. s., P. (bod 16.), tj. v souhrnu 1.159.247,69 Kč, což představuje značnou škodu (§89 odst. 11 tr. zák.), především podvodné jednání obviněného vůči poškozeným obchodním společnostem, jehož podstata spočívala v tom, že obviněný při uzavíraní leasingových smluv s obchodními společnostmi předložil nepravdivé potvrzení o zaměstnání a o výši příjmu či živnostenský list s vědomím, že na tento živnostenský list již nejméně tři roky nepodniká), a tak po uhrazení akontace, event. i první splátky, vylákal a převzal motorová vozidla. Další splátky na leasing neplatil a v prvém případě vozidlo vyvezl do Běloruské republiky, kde je prodal nezjištěné osobě, přičemž fingoval jeho odcizení (bod 15.), a ve druhém případě mu bylo vozidlo odebráno a vráceno leasingové společnosti (bod 16.).
Obviněný ve shodě s námitkami obsaženými též v odvolání vytkl, že samotné předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, event. předložení živnostenského listu v souvislosti se žádostí o poskytnutí leasingu nemusí nutně znamenat, že se chtěl od počátku dopustit trestného činu podvodu a s tímto úmyslem že sjednával leasingové smlouvy. Výhrady obviněného však nemohou obstát. Ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která evidentně naplňují zákonné znaky úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák., jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (strana 55) a s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací (strana 25).
Z hlediska obsahu dovolání a právního posouzení skutku soudy, jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, správně upozornily na zjištění, že obviněný již v době uzavření leasingové smlouvy, tedy než získal majetkovou hodnotu, která byla předmětem útoku, jednal s vědomím a záměrem, že smluvním podmínkám nedostojí, a při uzavírání smluv svůj souhlas s jejich plněním toliko předstíral, aby se pak po zaplacení akontace (popř. též první splátky) mohl vozidla zmocnit. Tento závěr je v souladu s konkrétními zjištěními o způsobu života obviněného, s poznatky o jeho finančních poměrech v době činů a odpovídá též poznatkům o způsobu provedení činu, způsobu nakládání s vozidly a o účelu, k němuž byly peněžní prostředky získané čerpáním úvěru skutečně použity.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (strany 48, 49) zdůraznil, že obviněný byl v době činů bez peněžních prostředků, jež by umožnily podmínky leasingu řádně plnit, a činy obviněného zasadil do logických souvislostí s jeho předchozími závazky. Přesvědčivě též upozornil, že úmysl obviněného vylákat osobní vozidla datující se již do doby uzavírání leasingových smluv je dokládán nejenom předložením nepravdivých dokladů, ale i způsobem, jakým bylo posléze s vozidly nakládáno. První z nich bylo vyvezeno do zahraničí a obviněný fingoval jeho odcizení, druhé pak užíval, aniž by reagoval na výzvy leasingové společnosti na zaplacení dlužných částek a k odebrání vozidla došlo náhodně při šetření jiné jeho trestné činnosti.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil závěry soudu prvního stupně za správné. Dále sám k odvolacím námitkám obviněného zdůraznil (strana 26), že obviněný při uzavírání leasingových smluv uvedl údaje, u nichž si byl plně vědom jejich nepravdivosti; předkládáním nepravdivých potvrzení o zaměstnání a výdělku, živnostenského oprávnění, na které delší dobu nepodnikal, ve skutečnosti prokazoval svoji solidnost a solventnost v rozporu se skutečností a v případě, že by tak neučinil, k uzavření leasingových smluv by nedošlo nebo by bylo méně pravděpodobné.
Těmito závěry se soud prvního stupně jakož i soud odvolací přesvědčivě vypořádaly s těmi námitkami obviněného, které směřovaly vůči správnosti závěrů o existenci podvodného úmyslu; dovolací soud jejich závěry co do formy úmyslného zavinění sdílí, má je za přiléhavé.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
O žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v závěru svého dovolání, dovolací soud nerozhodoval, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soud důvody pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková