ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.521.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 521/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2006 o dovolání obviněného O. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 4 To 481/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 107/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. 2 T 107/2005, byl obviněný O. J. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným I. R. a V. z. p. Č. r., ú. p. T.
K odvolání obviněného, jež směřovalo proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 4 To 481/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Rozhodnuto bylo též o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným I. R. a V. z. p. ČR, ú. p. T.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 4. 2. 2005 kolem 19.50 hodin v R. v hospůdce fyzicky napadl I. R., kterého uchopil rukama na prsou za oděv a tlačil jej ven z restaurace, přičemž poškozený zachytil nohou o rám dveří a padal na záda, v té chvíli ho obviněný pustil a poškozený upadl zády a hlavou na dlažbu chodby, v důsledku toho utrpěl tržně zhmožděnou ránu délky 2 cm v týlně temenní krajině vpravo, krevní výron a výrazný otok víček levého oka, výtok krve z pravého ucha, puklinu ve spánkové temenní oblasti vpravo délky 12 cm, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou ve spánkové oblasti vpravo a ložiska zhmoždění mozku v čelním a spánkovém laloku vlevo s nutným operačním zákrokem a hospitalizací na neurochirurgické klinice v B. v době od 8. 2. do 19. 2. 2005, s citelným omezením v obvyklém způsobu života pod dobu 4 až 6 týdnů a dosud trvající pracovní neschopností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti všem jeho výrokům. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů nesprávně hodnotily výpovědi svědků, některé nehodnotily vůbec, a nesprávně proto dospěly k závěru, že proti poškozenému zasáhl zcela nedůvodně a nepřiměřeně. Nesprávnost tohoto závěru dokládal vlastním hodnocením výpovědí svědků A. B., M. P., J. B., R. D. i své manželky a vyvozoval, že tyto výpovědi podporují jeho obhajobu, že proti poškozenému, který byl v silně podnapilém stavu, zasáhl proto, aby zabránil možnému konfliktu, zejména napadení servírky, a že poškozený upadl na zem v důsledku silné opilosti. Uvedl, že proti poškozenému zasáhl v dobrém úmyslu předejít konfliktu, nejdříve jej slovně varoval a když nereagoval, poposunul jej směrem ke dveřím, které ale byly zavřené. Dveře otevřel, poškozeného již nedržel a znovu jej vybízel, aby odešel. Posléze poškozený upadl na zem pro svoji opilost, proto se podle něj jednalo o nešťastnou náhodu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně jakož i rozsudek Okresního soudu v Třebíči zrušil a sám aby obviněného zprostil obžaloby a poškozené odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil již Okresní soud v Třebíči a z nichž - s modifikací, že poškozený zachytil nohou o rám dveří a nikoliv o radiátor u dveří restaurace - vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Brně. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi svědků (jmenovitě A. B., M. P., J. B., D. J.), některé nehodnotily vůbec, v důsledku čehož nesprávně dospěly k závěru, že proti poškozenému zcela nedůvodně a nepřiměřeně zasáhl.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, že to byl on, kdo poškozeného fyzicky napadl, tlačil jej z restaurace ven, přičemž poškozený zachytil nohou o rám dveří a padl na záda, obviněný jej v té chvíli pustil, poškozený upadl zády a hlavou na dlažbu chodby a utrpěl zranění popsaná ve výroku napadeného rozsudku, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž šlo pouze o nešťastnou náhodu, poněvadž poškozený upadl na zem v důsledku jeho silné opilosti, aniž by on měl na jeho pádu jakýkoliv podíl. Uplatněnými námitkami tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 3 - 5 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 rozsudku odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé; soudy zevrubně vyložily, jakými úvahami byly vedeny, opřely-li svá rozhodnutí o vině obviněného především o výpovědi svědků R. D., I. R., J. B. i M. P., a proč pokládaly zásah obviněného vůči poškozenému za nedůvodný a nepřiměřený.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková