ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.564.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 564/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 9 To 399/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 163/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. R. K. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 9 To 399/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 92 T 163/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §147 odst. 1, §53 odst. 2 písm. a), odst. 3, §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 200.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na dvanáct měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný pomoci k trestnému činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dopustil tím, že jako jednatel společnosti B. W., s. r. o., se sídlem v N. H. č., formálně uzavřel smlouvu o dílo s V. D., který figuroval jako statutární zástupce společnosti N., s. r. o., ačkoliv mu z okolností muselo být známo, že V. D. za uvedenou obchodní společnost nejedná ani neodpovídá, neboť v ní figuroval pouze jako tzv. „bílý kůň“, na základě této smlouvy fakticky zaměstnával zaměstnance firmy N., s. r. o., přičemž mu bylo zřejmé, že tato obchodní společnost fakticky nevykonává samostatnou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož V. D. jako statutární zástupce společnosti N., s. r. o., v rozporu se svojí povinností zaměstnavatele, neodvedl povinné platby, a to:
za období od 1. 1. 2002 do 31. 3. 2003 v B. F. ú. B. a F. ú. Brno daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. v jeho platném znění v celkové výši 681.502,- Kč,
za období od 1. 1. 2002 do 31. 3. 2003 v B. M. s. s. z. v B. pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb. v jeho platném znění v celkové výši 585.872,70 Kč,
za období od 1. 6. 2001 do 31. 3. 2003 v B. V. z. p. ČR, O. p. B. –m. pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb. v jeho platném znění v celkové výši 341.109,- Kč,
za období od 1. 1. 2002 do 30. 4. 2003 v B. V. z. p. ČR, p. B., pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu zákona č. 592/1992 v jeho platném znění v celkové výši 7.387,- Kč,
za období od 1. 1. 2002 do 31. 3. 2003 v B. R. b. p. v O. pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb. v jeho platném znění v celkové výši 12.742,- Kč
za období od 1. 1. 2002 do 28. 2. 2003 v B. Č. n. z. pojišťovně pojistné na zdravotní pojištění ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb. v jeho platném znění v celkové výši 5.721,- Kč.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že smlouva o dílo s obchodní společností N., s. r. o., byla uzavřena v souladu s obchodním zákoníkem na návrh a z iniciativy pana V. D. V uhrazení ceny za provedené dílo lze podle něj spatřovat toliko plnění závazků plynoucích z obchodněprávních vztahů, finanční plnění poskytované na základě této smlouvy společností B. W., s. r. o., nelze posuzovat jako pomoc k trestnému činu. Podle dovolatele nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu. Upozornil v této souvislosti, že neměl žádné poznatky o tom, že jeho obchodní partner se rozhodl neplatit platby státu za své zaměstnance, že se nepodařilo prokázat, že smlouva byla uzavřena s úmyslem pomoci druhé straně spáchat trestný čin, a že by tak jeho jednání bylo vedeno úmyslem pomoci ke spáchání trestného činu třetí osobě. Dále namítl, že neodvedení plateb bylo výlučně v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním V. D., který si tuto zákonnou povinnost neplnil; z výsledků šetření příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a jednáním V. D. dovodit nelze. Za neodůvodněný označil závěr odvolacího soudu, že obchodní společnost N., s. r. o., nevykonávala fakticky žádnou činnost a že tuto obchodní společnost využil tzv. papírově, aby se vyhnul povinnosti odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení aj., neboť v tomto ohledu nebyly provedeny žádné důkazy. Zpochybnil věrohodnost V. D. s poukazem na jeho vlastní trestnou činnost, která svědčí pro závěr, že žádnou pomoc pro své jednání nepotřeboval.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že k části námitek, kterými dovolatel namítá nedostatečné prokázání některých okolností a kdy provádí vlastní hodnocení některých důkazů, nelze vzhledem ke skutkové povaze těchto námitek přihlížet. Vyjádřil přesvědčení, že ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, jak vědomost obviněného o tom, že povinné platby za zaměstnance nebudou odvedeny, tak i příčinná souvislost mezi jeho jednáním a tímto následkem. Na rozdíl od soudu prvního stupně má zato, že obviněný jednal v úmyslu přímém, když neodvedení příslušných plateb za zaměstnance bylo přímým cílem jednání obviněného, který využíval pro svou podnikatelskou činnost pracovní síly jiných osob tak, jako by šlo o jeho zaměstnance, aniž by u těchto osob srážel a odváděl příslušné platby. Přes pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace (vzhledem k absenci odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně) navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil též námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy neprokázaly, že obchodní společnost N., s. r. o., fakticky nevykonávala žádnou činnost a že ji dovolatel tzv. papírově využil, aby se vyhnul zákonné povinnosti odvádět povinné platby za zaměstnance, a dovolatelem učiněné odlišné hodnocení věrohodnosti svědka V. D.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v této části dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se pomoci k trestnému činu nedopustil. Takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku; vytýkané vady mají povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi výsledky provedeného dokazování a učiněnými skutkovými zjištěními je extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby (viz zejména strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 usnesení odvolacího soudu); soudy zevrubně vyložily, jakými úvahami byly vedeny, opřely-li svá rozhodnutí o vině obviněného o výpověď svědka V. D., ale i dalších vyjmenovaných svědků, z jejichž výpovědí vyplynulo, že se svědkem V. D. nikdy nejednali, neviděli ho a veškerý kontakt na obchodní společnost N., s. r. o., zprostředkovával obviněný (ať už přímo nebo nepřímo), a také o specifikované listinné důkazy.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný namítl, že nebyly naplněny zákonné znaky pomoci k trestnému činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Účastníkem - pomocníkem - na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ten, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují, že obviněný jako jednatel společnosti B. W., s. r. o., formálně uzavřel smlouvu o dílo s V. D., který figuroval jako statutární zástupce společnosti N., s. r. o., ačkoliv mu z okolností muselo být známo, že V. D. za uvedenou obchodní společnost nejedná, ani neodpovídá, neboť v ní figuroval pouze jako tzv. „bílý kůň“, na základě této smlouvy fakticky zaměstnával zaměstnance firmy N., s. r. o., přičemž mu bylo zřejmé, že tato firma fakticky nevykonává samostatnou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož V. D. jako statutární zástupce společnosti N., s. r. o., v rozporu se svojí povinností zaměstnavatele, neodvedl povinné platby uvedené dále ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.
Výhrady obviněného byly soustředěny v námitky, že nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jeho jednáním spočívajícím v uzavření smlouvy o dílo a její realizaci a trestnou činností původně spoluobviněného V. D., a že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným.
Pro trestnou činnost účastníků je typické, že svým jednáním bezprostředně přispívají k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty, i když účastník (v daném případě pomocník) sám přímo tyto znaky nenaplňuje. O takovou situaci se evidentně jednalo i v posuzovaném případě. Nebyl to sice obviněný, koho stíhala povinnost k odvodu plateb konkretizovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, obviněný však svým jednáním navodil a vytvořil takové prostředí vazeb mezi ním a V. D., jehož podstata byla založena na absenci podnikatelské činnosti obchodní společnosti N., s. r. o., jakož i na plnění povinností V. D., jednatele a společníka obchodní společnosti N., s. r. o., coby zaměstnavatele vůči státu. Není proto rozumného důvodu pochybovat o existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a trestnou činností V. D.
Stejně tak nemohou obstát ani námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky alespoň úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. evidentně naplňují.
Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Soud prvního stupně v těchto souvislostech v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud obviněný jako statutární zástupce obchodní společnosti B. W., s. r. o., uzavřel s V. D. smlouvu o dílo a společnosti N., s. r. o., platil v důsledku vykonané práce jejich pracovníky faktury, bylo to pro společnost B. W., s. r. o., daňově výhodné, neboť nemusela za zaměstnance, které fakticky zaměstnávala, odvádět žádné platby. Obviněný se trestné činnosti dopustil přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. a nemohl se vyvinit tím, že nedomyslel důsledky svého jednání, neboť jako osoba znalá obchodní problematiky a podnikání, musel vědět, jaké povinnosti vznikají statutárním zástupcům obchodní společnosti N., s. r. o., ve vztahu ke státu (strana 5).
Odvolací soud závěry soudu prvního stupně označil za správné a sám dodal, že z důkazní situace vyplynulo, že obchodní společnost N., s. r. o., fakticky nevykonávala žádnou činnost a tuto obchodní společnost obviněný tzv. papírově využil, aby se vyhnul zákonné povinnosti odvádět daň, pojistné na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (strana 2 jeho usnesení).
Výhrada obviněného, že subjektivní stránka trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebyla prokázána, neboť se v daném případě jednalo o obchodně právní závazek a obviněný neměl žádnou vědomost o tom, že V. D. neodvede povinné platby za zaměstnance, je zjevně neopodstatněná.
O tom, že společnost N., s. r. o., fakticky nevykonávala žádnou činnost a že byla obviněným, jednatelem společnosti B. W., s. r. o., tzv. papírově využita, nelze mít nejmenších pochyb. Z provedeného dokazování je zřejmé, že V. D. v místě výkonu díla nikdy nebyl, protože nikdo ze zaměstnanců obchodní společnosti N., s. r. o. (svědci F. F., B. Š., M. L., R. T., J. P.), jejímž byl jediným jednatelem, s ním nikdy nejednali, nikdy ho neviděli, dokonce ani svědek Ing. L. K., zaměstnanec – vedoucí výroby společnosti B. W., s. r. o., nikdy neviděl a nejednal s žádným představitelem společnosti N., s. r. o., jejíž pracovníky řídil (to ostatně ani nemohl, neboť žádní neexistovali). Všichni výše uvedení svědci naopak uvedli, že to byl obviněný Ing. R. K. nebo Ing. L. K., kdo jim předkládal k podpisu pracovní smlouvu. Také pracovní smlouvu se svědkyní J. P., mzdovou účetní obchodní společnosti N., s. r. o., zprostředkoval a předkládal k podpisu obviněný Ing. R. K.; ani ona V. D. nikdy neviděla a znala jeho údajný hlas pouze z telefonu. Bez významu není ani zjištění, že podpisy na některých fakturách a příjmových dokladech nejsou pravými podpisy V. D. Tyto skutečnosti plně opodstatňují závěr, že obviněný Ing. R. K. vyvíjel činnost, která se formálně jevila jako činnosti jednatele společnosti N., s. r. o., V. D., ve skutečnosti to však byl obviněný, kdo svým jednáním záměrně vytvořil podmínky pro neodvedení povinných plateb za zaměstnance obchodní společnosti N., s. r. o., kteří fakticky pracovali pro společnost B. W., s. r. o.
Dovolací soud se ztotožňuje s poznámkou státního zástupce, že jednání obviněného splňuje předpoklady pro použití přísnější právní kvalifikace (vykazuje znaky nejméně účastenství ve formě organizátorství, ale ještě spíše podstata jednání obviněného spočívala v podvodném zkrácení daně ve smyslu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.), avšak vzhledem k tomu, že dovolání (jakož i odvolání) podal toliko obviněný, nebylo možné s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius toto pochybení napravit.
Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný „v dalším odkázal na zdůvodnění zejména v odvolání obviněného ze dne 29. 7. 2005 a jeho doplnění ze dne 17. 10. 2005“. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí mimo jiné odpovídat i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován; obecný odkaz na odůvodnění jiného opravného prostředku proto akceptovat nelze.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková