ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.591.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 591/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2006 o dovolání obviněného R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 166/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 T 126/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. P. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 8. 7. 2005, sp. zn. 4 To 166/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 21 T 126/2004. Tímto rozsudkem byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1.), pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 2.- 6., 8.), trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. (bod 7.) a odsouzen podle §250 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a též o vině a trestu ohledně spoluobviněného M. K.
Dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedl, že neexistují důkazy o tom, že se dopustil jednání, v kterém byl spatřován trestný čin podvodu. Opakoval, že tohoto skutku se dopustil pouze spoluobviněný M. K. Připustil sice, že ve vozidle tov. zn. P. jel, to ale nemůže znamenat, že se dopustil trestného činu. Vytkl, že mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání o jeho odvolání u Krajského soudu v Ostravě, čímž mu byla znemožněna účast na tomto jednání a porušeno jeho právo na obhajobu. Pokud je ve spise založen doklad o tom, že mu předvolání bylo doručeno, pak podpis na něm není jeho. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného nepřisvědčil argumentaci obviněného, že by jím uplatňované dovolací námitky představovaly vadu spočívající v nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem odvolacímu soudu pro vydání rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. Námitky, které směřovaly proti konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného a proti správnosti výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., nelze podle něj podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný měl odkázat na důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., popř. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu (tj. 8. 7. 2005) neměl obhájce - podmínky nutné obhajoby dány nebyly a on sám si ho nezvolil. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, proti kterému dovolání směřuje, bylo obviněnému doručováno poštou, a to do vlastních rukou na adresu F., N. a bez vyznačení toho, že by uložení zásilky bylo vyloučeno. Obviněný nebyl poštovní doručovatelkou zastižen, zásilka byla dne 12. 8. 2005 uložena na poště a obviněnému o tom bylo téhož dne zanecháno oznámení. Obviněný si zásilku nevyzvedl a ta byla dne 3. 10. 2005 vrácena zpět Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Podle §64 odst. 2 tr. ř., nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
V posuzovaném případě desetidenní lhůta od uložení zásilky, ke kterému došlo dne 12. 8. 2005, uplynula dne 22. 8. 2005 a tímto dnem nastala tzv. fikce doručení stanovená v §64 odst. 2 tr. ř. Pro vznik takového účinku byla splněna i ta podmínka, že obviněný se „v místě doručení zdržuje“. Obviněný sám dal orgánům Policie ČR v přípravném řízení slib, že se bude zdržovat v místě trvalého bydliště, tj. F., N. (č. l. 191), a v místě doručení se i zdržoval, jak o tom svědčí skutečnost, že na tuto adresu mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení na den 1. 11. 2004, sem mu byl doručen opis rozsudku soudu prvního stupně dne 9. 5. 2005, tuto adresu označil jako místo svého bydliště i v odvolání a do tohoto místa mu bylo dne 16. 6. 2005 doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě (dovolací soud nepochybuje o autenticitě podpisu obviněného na vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 8. 7. 2005). Tato tzv. fikce doručení se neuplatní, nacházel-li by se obviněný v rozhodné době pro doručování ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se však ve vazbě ani výkonu trestu odnětí svobody v této době nenacházel; do výkonu trestu byl policejním orgánem dodán až dne 21. 10. 2005 (č. l. 317, 318). Nejvyšší soud proto nemá žádný důvod ke zjištění, že obviněný se v místě doručení nezdržoval.
Zaslal-li Okresní soud v Novém Jičíně opis usnesení odvolacího soudu obviněnému opakovaně, přičemž ten byl obviněnému dne 8. 11. 2005 doručen ve V. H. (viz dodejka na č. l. 315), pak toto převzetí usnesení nemělo účinky jeho doručení ve smyslu určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení nastaly podle §64 odst. 2 tr. ř. již dne 22. 8. 2005. Jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř., a později k tomu, že rozhodnutí je nadto ještě fakticky doručeno osobě, u níž tzv. fikce doručení nastala, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku, a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam (k tomu srov. č. 54/2005 Sb. rozh. tr.)
Za tohoto stavu, kdy u obviněného, jenž neměl obhájce a podmínky pro nutnou obhajobu nebyly dány, nastala tzv. fikce doručení dne 22. 8. 2005, uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání v pondělí dne 24. 10. 2005 (§60 odst. 3 tr. ř.; den 22. 10. 2005 připadl na sobotu). Dovolání však došlo Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 14. 12. 2005, tedy po lhůtě. Lhůta nebyla zachována ani se zřetelem k ustanovení §265e odst. 3 tr. ř., protože zásilka adresovaná soudu prvního stupně, jejímž obsahem bylo dovolání, byla podána na poštu dne 12. 12. 2005.
Nejvyšší soud v zájmu úplnosti dodává, že se zabýval i otázkou, zda uložení doručované zásilky nebylo vyloučeno podle §64 odst. 4 tr. ř., což by znamenalo i vyloučení vzniku tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř.
Podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Citované ustanovení se vztahuje jen na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti – a mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání – jsou mimo jeho dosah.
Podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se jiná písemnost, tj. jiná než jsou písemnosti uvedené v §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., a jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V daném případě samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně nechal usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, doručit obviněnému do vlastních rukou, aniž zároveň nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit. Ustanovení §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. se na posuzovaný případ proto rovněž nevztahuje. Ani Nejvyšší soud nenalezl žádný důležitý důvod pro to, aby uložení zásilky bylo v tomto případě vyloučeno. Takový důvod nespatřoval v povaze usnesení, které bylo doručováno, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání. Tímto usnesením byl ve skutečnosti jen potvrzen stav založený rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, a to bez jakékoli změny. Právní moc rozsudku byla konstituována již samotným vyhlášením usnesení odvolacího soudu, takže doručení tohoto usnesení právní moc nijak neovlivňovalo a ve skutečnosti tedy šlo o doručení usnesení, které již bylo v právní moci. Okolnost, že obviněný mohl proti usnesení odvolacího soudu podat dovolání, je sice významná, avšak nelze pominout, že jde o mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je stanovena relativně dlouhá lhůta, která i když je počítána od vzniku tzv. fikce doručení, umožňuje obviněnému, pokud se odpovídajícím způsobem zajímá o průběh a zejména skončení trestního stíhání včetně doručení rozhodnutí odvolacího soudu, aby práva podat dovolání včas využil. V samotné zákonné možnosti podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání proto není možné spatřovat důležitý důvod pro to, aby předseda senátu soudu prvního stupně nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit, resp. aby mu bylo případně vytýkáno, že tak neučinil (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 7 Tdo 864/2003).
Nejvyšší soud je přesvědčen, že tímto výkladem zákonných podmínek pro vznik tzv. fikce doručení napadeného usnesení nijak nezasáhl do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení, byl odpovědný za to, aby postojem k řízení sám neohrožoval reálné možnosti pro uplatnění svých procesních práv včetně práva podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Obviněný tedy měl především reagovat na oznámení pošty o uložení zásilky.
Dovolání obviněného dané dne 12. 12. 2005 na poštu a adresované Okresnímu soudu v Novém Jičíně tak bylo vzhledem k výše uvedenému podáno opožděně. V posuzované věci bylo pro zachování lhůty třeba, aby dovolání adresované Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo dáno na poštu nejpozději dne 24. 10. 2005, což splněno nebylo.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková