ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.609.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 609/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněného mladistvého T. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 4 Tmo 189/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Tm 138/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 11 Tm 138/2004, byl obviněný mladistvý T. P. (dále jen mladistvý) uznán vinným proviněním poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 30. 10. 2004 od 22:15 do 22:35 hodin v O. v podnapilém stavu, z balkonu bytu úmyslně postupně hodil 4 ks prázdných zavařeninových sklenic, zeleninu a ovoce, a to na osobní vozidlo zn. Mazda 323 F1,9 GLX, zaparkované za domem, kterému způsobil promáčknutí přední kapoty, popraskání čelního skla, popraskání spodní lišty pravých předních dveří, poškození laku nad kličkou pravých předních a způsobil tak majiteli vozidla P. D. škodu ve výši 24.424,- Kč“.
Za toto provinění byl podle §257 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 4 Tmo 189/2005, z podnětu odvolání mladistvého podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě a podle §222 odst. 2 tr. ř. a trestní věc mladistvého postoupil komisi pro projednávání přestupků při Ú. m. o. O., neboť zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch mladistvého dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Zejména poukázala na nedůslednou aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., na jejímž základě odvolací soud dovodil nesprávný právní závěr, že činem, který je mladistvému T. P. kladen za vinu, nejsou naplněny formální znaky skutkové podstaty provinění poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a je možné v něm spatřovat toliko přestupek. Dovolatelka poté, co poukázala na odůvodnění usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně uvedla, že odvolací soud sice správně citoval některé teoretické zásady pro stanovení výše škody v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., avšak ve svých dalších úvahách při vlastním rozhodování se jimi důsledně neřídil. Zmínila, že odvolací soud si především neujasnil, že osobní automobil je „věcí“ z hlediska trestního i občanského práva, a tudíž poškozené díly na automobilu byly s ohledem na svůj charakter součástí věci ve smyslu §120 odst. 1 obč. zák. Pokud odvolací soud za škodu považoval cenu nových součástí, od které byla odečtena výše amortizace vyjádřená podle stavu poškozeného vozidla, označila takový postup za nepřijatelný, protože neodpovídá hlediskům ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Dovolatelka též zdůraznila, že soudy měly důsledně respektovat kritéria vyjádřená v tomto ustanovení a měly škodu stanovit jako rozdíl mezi cenou, za kterou se při srovnatelném stáří a opotřebení v době a v místě činu obvykle prodává nepoškozené vozidlo uvedeného typu a vozidlo poškozené. Stanovit výši škody, která je zákonným znakem trestného činu podle účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav, by v posuzovaném případě přicházelo v úvahu jedině za předpokladu, že by bylo zjištěno, že motorová vozidla odpovídajícího typu, stáří a opotřebení se v době a v místě činu neprodávala, na což však dokazování zaměřeno nebylo.
V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 4 Tmo 189/2005, rozsudek Okresního soudu v Ostravě, ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 11 Tm 138/2004, zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání lze podat podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. tehdy, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud se nejvyšší státní zástupkyně neztotožnila s napadeným rozhodnutím především proto, že věc mladistvého neměla být postoupena k projednání jinému orgánu, neboť soud druhého stupně v rozporu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. stanovil výši škody nedosahující výše škody nikoli nepatrné, a v důsledku toho nedůvodně neshledal naplněny formální znaky provinění poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jde o námitky na oba uvedené dovolací důvody dopadající a Nejvyšší soud tudíž dále zkoumal, zda je dovolání opodstatněné.
Nejprve lze v obecné rovině k výhradám dovolatelkou uplatněným, že podle §257 odst. 1 tr. zák. se provinění poškozování cizí věci dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, přičemž se škodou nikoliv nepatrnou podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí nejméně 5.000,- Kč. Podle ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Jsou jím tedy vyjádřeny celkem tři způsoby stanovení výše škody. Především je to cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, druhým způsobem jsou účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci a jako třetí jsou účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav.
Ve vztahu k posouzení otázky, na základě kterého z uvedených tří kritérií se má stanovit škoda v případě, že u opotřebované věci došlo k poškození některých jejích částí, je vhodné poukázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který se již dříve předmětnou otázkou zabýval, a lze proto pro stručnost odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 239/2006 a ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1022/2004, v nichž byl vyjádřen závěr, že škodu je zásadně třeba určit podle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nejen u věcí, které nemají tržní cenu, ale i u takových věcí, u nichž pro stanovení ceny podle první varianty §89 odst. 12 tr. zák. existují překážky, které její určení buď výrazně znesnadňují nebo vzhledem k nimž není účelné cenu takto určit. Přitom je třeba přihlížet i k ustanovení §420 a §443 obč. zák., neboť je nutné zachovat vzájemnou propojenost těchto ustanovení s §89 odst. 12 tr. zák. a z hlediska výše způsobené škody zásadně dospět ke stejným závěrům. Při stanovení výše náhrady škody, kterou učinil poškozený sám uvedením v předešlý stav, je třeba vycházet z toho, co bylo na opravu vynaloženo, ale hradí se jen účelně vynaložené náklady na uvedení věci do původního stavu. Proto, je-li poškozena věc, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku či zařízení a lze ji opravit nebo jinak uvést do původního stavu, pak je třeba při stanovení výše škody vycházet především z účelně vynaložených nákladů na uvedení funkčního celku v předešlý stav. Hledisko ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává, takovou vzniklou škodu zpravidla náležitě nevystihuje.
Nejvyšší soud podle odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, a rovněž i z obsahu spisového materiálu shledal, že východiskem pro stanovení výše škody v projednávané věci byl znalecký posudek Ing. M. D. z oboru silniční dopravy, ekonomiky, ceny a odhady motorových vozidel (č. l. 42, 83). Podle jeho závěrů je zřejmé, že s ohledem na stáří vozidla a počet najetých kilometrů bylo stanoveno opotřebení označeného vozidla na 93 %. Znalec dále určil, že cena za materiál poškozených částí vozidla, které bylo nutné nahradit novými díly, činí 16.924, Kč a v této souvislosti vynaloženou práci ohodnotil na 7.500,- Kč. Tímto postupem stanovená hodnota nových dílů, jimiž byly nahrazeny poškozené součásti vozidla, v součtu představuje částku 24.424,- Kč. Vedle takto vypočtených faktických nákladů spojených v uvedení poškozených věcí v předešlý stav znalec v nákladech na cenu materiálu zohlednil vysoké opotřebení poškozeného vozidla představující 93 % z jeho původní ceny, které též promítl do výpočtu „škody jako takové“, při níž vycházel z ceny nahrazených dílů v částce 16.924,- Kč, od které odečetl stanovenou amortizaci 93%, čímž určil tuto hodnotu na poškozených dílech na 1.150,- Kč. Znalec však současně zdůraznil, že amortizaci nelze zohlednit ve vztahu k částce 7.500,- Kč představující cenu provedené práce.
Z odůvodnění usnesení soudu druhého stupně se podává, že pro své rozhodnutí ve vztahu k určení výše škody vyšel z amortizované hodnoty nahrazených poškozených dílů, a proto za škodu, kterou mladistvý svým činem na poškozeném vozidle způsobil, stanovil částku 1.150,- Kč. V souvislosti s tímto závěrem shledal, že takto vyjádřená škoda nedosahuje výše 5.000,- Kč, která je ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. hranicí škody nikoli nepatrné, a na základě tohoto zjištění učinil závěr, že nebyl naplněn znak škody jako jeden ze základních znaků skutkové podstaty provinění poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Mohl by však v činu mladistvého být shledán přestupek, a proto věc podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil k projednání Ú. m. o. O.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené úvahy, významné z hlediska ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. shledal, že odvolací soud nepochybil, pokud vycházel pro své závěry ze znaleckého posudku znalce Ing. M. D., a výši způsobné škody určil podle účelně vynaložených nákladů na obstarání nových poškozených dílů s přihlédnutím ke zjištěnému opotřebení vozidla.
Tento způsob určení škody je v souladu s názorem, že při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé, tržní ceně v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (srov. rozhodnutí č. 54/2003 Sb. rozh. obč.). Podle §443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození. Přitom je třeba mít na mysli skutečnost, že v důsledku uložení povinnosti nahradit škodu má být poškozenému umožněno opatřit si stejné množství věci téhož druhu a téže jakosti, případně podobnou věc. Proto, i když je výslednou cenou tzv. obecná cena, kterou nelze zjistit jiným, vhodnějším způsobem, může jako pomůcka sloužit ocenění v účetní evidenci.
Postupem, který pro určení ceny zvolil odvolací soud, bylo respektováno i pravidlo, že při stanovení výše náhrady škody, kterou učinil poškozený sám uvedením v předešlý stav, je třeba vycházet z toho, co bylo na opravu vynaloženo, ale hradí se jen účelně vynaložené náklady na uvedení věci do původního stavu.
Z pohledu všech zmíněných pravidel významných pro určení výše škody, je nutné postup odvolacího soudu, na jehož základě byla škoda určena, považovat za správný a v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud však shledal, že se odvolací soud i přes správně aplikované obecné zásady při stanovení výpočtu škody dopustil chyby v určení její výše, neboť přehlédl, že znalec amortizaci použil toliko ve vztahu k hodnotě náhradních dílů, a nikoliv k práci nezbytně vynaložené na opravu vozidla, kterou samostatně vymezil částkou 7.500,- Kč. Pro stanovení výše škody na poškozeném vozidle je tudíž nezbytné, s ohledem na shora uvedené zásady, do výše způsobené škody započíst i tuto částku. Z ohledem na tyto okolnosti proto nelze považovat za správné, jestliže odvolací soud vycházel toliko z částky 1.150,- Kč, neboť k ní je nutné přičíst i hodnotu za provedenou práci, protože vzniklá škoda je součtem ceny nových náhradních dílů snížených o stanovenou amortizaci (1.150,- Kč) a nákladů nezbytně vynaložených za provedenou práci (7.500,- Kč).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud narozdíl od odvolacího soudu považoval za škodu vzniklou na vozidle v důsledku trestného jednání mladistvého částku 8.650,- Kč. Jedná se o škodu přesahující hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák.
V důsledku uvedených závěrů Nejvyšší soud shledal, že mladistvý svým jednáním po formální stránce naplnil znaky provinění poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., avšak i přes tento závěr neshledal podané dovolání důvodné. Bylo totiž nezbytné za daného stavu zjišťovat, zda takto posouzený čin mladistvého naplňuje znaky provinění též po materiální stránce a zkoumal, zda jde o čin, který s ohledem na nízký stupeň společenské nebezpečnosti dosahuje takového stupně, jaký má na mysli ustanovení §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.
Nejvyšší soud takto vyjádřené obecné zásady stanovené pro činy mladistvých aplikoval též v souladu s ustanovením §3 odst. 4 tr. zák., podle něhož se na stanovení stupně společenské nebezpečnosti pro společnost postupuje i v případě mladistvého pachatele, podle něhož je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Ve vztahu k těmto kritériím jsou podle obsahu spisu důležité okolnosti, které z hlediska stanovení stupně společenské nebezpečnosti předmětného činu mají výrazně polehčující charakter a tudíž společenskou nebezpečnost činu mladistvého významně snižují. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat především na osobu mladistvého, který nebyl nikdy soudně trestán, z místa bydliště je hodnocen kladně a nejsou k němu zjištěny žádné negativní poznatky ani ze středního odborného učiliště, jehož je průměrným učněm. Rovněž okolnosti, za nichž byl čin spáchán, nesvědčí o jeho podstatnější závažnosti. Je nepochybné, že mladistvý, kterému v době činu bylo 16 a půl let, požil větší množství alkoholických nápojů a pod jejich vlivem se v těžké podnapilosti dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. I když bylo znaleckými posudky zjištěno, že mladistvý zná účinky alkoholu na svůj organizmus, je nutné vzhledem k jeho nízkému věku připustit, že nemůže mít s alkoholem natolik potřebné zkušenosti, aby plně a hodnotně mohl odhadnout, jaký druh alkoholických nápojů, a do jaké míry může jeho organizmus ovlivnit, a jak se tento jeho účinek projeví po určité době. Je proto třeba tyto skutečnosti vážit ve prospěch mladistvého, a nikoliv s takovým důrazem na odpovědnost za vzniklý následek, jak by tomu bylo např. u dospělého pachatele, s nímž k těmto projevům mladistvého přistupoval i odvolací soud. Uváží-li se okolnosti, za nichž k činu došlo, ani ty nesvědčí o jeho větší závažnosti, neboť mladistvý z okna ve velké výšce, když se nacházel v 16. poschodí, házel věci (prázdné sklenice od zavařenin a potraviny), bez toho, aniž by měl určitý zájem či cíl poškodit konkrétní vozidlo či jinou přesně vymezenou věc. Jde o skutečnosti, které svědčí o nevyzrálosti osoby mladistvého a jeho jednání je vhodné považovat za nerozvážné chování neprojevující se výraznějšími prvky nezbytnými pro kriminální čin. Jednání mladistvého nedosahuje ze všech těchto důvodů vyššího než malého stupně společenské nebezpečnosti, jak vyžaduje ustanovení §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb.
Podle závěrů dovolacího soudu proto společenskou nebezpečnost všechny tyto skutečnosti výrazně snižují a čin mladistvého proto nedosahuje zákonem požadovaného stupně. Není tudíž dána materiální stránka tohoto, ale ani žádného jiného provinění.
Na základě těchto úvah Nejvyšší soud shledal, že uvedený čin není proviněním ve smyslu §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, považoval za správné, pokud tuto trestní věc postoupil ve smyslu §222 odst. 2 tr. ř. Ú. m. o. O., neboť sice na základě jiných úvah, leč správně dospěl k závěru, že v případě skutku mladistvého, jak je výše popsán, nejsou naplněny znaky provinění poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., ale bylo by možné v něm spatřovat toliko přestupek ve smyslu zák. č. 200/1990 Sb.
Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal postup odvolacího soudu za správný a dovolání nejvyšší státní zástupkyně posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová