ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.860.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 860/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. srpna 2006 o dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 3 To 298/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 91/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. 3 T 91/2004, byl obviněný R. Č. uznán vinným 1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., 2) trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §187 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl vysloven trest propadnutí konkrétně popsaných věcí s výrokem, že se vlastníkem propadlých věcí podle §55 odst. 3 tr. zák. stává stát.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací z podnětu odvolání podaného obviněným proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 3 To 298/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. Č. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že nejméně od konce roku 2003 do doby zadržení, tj. do 29. 4. 2004 v koupelně svého bytu a ve sklepě, vyráběl psychotropní látku methamfetamin (pervitin), přičemž takto vyrobil nejméně 48g pervitinu, který prodával či daroval následujícím osobám rovněž ve svém bytě, a to
M. B., od konce roku 2003 do konce února 2004 nejméně 2 dávky pervitinu,
R. C., koncem roku 2003 prodal dávku pervitinu v igelitovém sáčku za 800,- Kč a poté ještě nejméně 3 dávky, za které R. C. zaplatil 2.500,- Kč,
M. M., počátkem roku 2004 daroval nejméně 2 psaníčka pervitinu,
D. M., od počátku roku 2004 do 29. 4. 2004 prodal vždy za částku 500,- Kč nejméně šest dávek pervitinu baleného do igelitového sáčku, vědom si toho, že tento ještě nedosáhl věku osmnácti let,
M. S., od konce roku 2003 do 29. 4. 2004 prodal nejméně pět dávek pervitinu, přičemž za dávku si účtoval vždy 1.000,- Kč,
M. T., prodal nejméně dvě dávky pervitinu, a to v jednom případě za 500,- Kč a v dalším případě za 1.000,- Kč,
P. B., od konce roku 2003 do 29. 4. 2004 daroval v deseti případech dávku pervitinu,
přičemž mathamfetamin (pervitin) je zařazen na seznam psychotropních látek v příloze 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
Za tento trestný čin a trestný čin ublížení na zdraví byl podle §221 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným pod bodem 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. 3 T 91/2004, který zůstal tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, podle §187 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému též uložen trest propadnutí konkrétně popsaných věcí a bylo konstatováno, že jinak zůstal přezkoumávaný rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2) nedotčen.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. P. M. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2005 o jeho odvolání Krajským soudem v Českých Budějovicích. Uvedený procesní nedostatek shledal v tom, že odvolací soud projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání dne 16. 5. 2005, o kterém však obviněného řádně nevyrozuměl, a proto se ho obviněný nemohl zúčastnit. Obviněný s ohledem na obsah soudního spisu namítl, že měl být o veřejném zasedání vyrozuměn na adrese. Podle doručenky však nebyl na této adrese dne 25. 4. 2005 zastižen, a proto byl vyrozuměn o uložení zásilky, poté mu mělo být dne 2. 5. 2005 učiněno druhé oznámení o uložení zásilky, a protože si obviněný zásilku nevyzvedl, byla vrácena dne 9. 5. 2005 krajskému soudu jako zásilka nevyžádaná adresátem v úložní době. Obviněný však popřel, že by obdržel zmíněné oznámení o uložení zásilky a tvrdil, že nebyl ve smyslu §52 odst. 1 vyhl. č. 286/2004 Sb., o základních službách držitele poštovní licence písemně vyzván, aby si poštovní zásilku vyzvedl, protože tuto výzvu neobdržel, neboť výzva nebyla vložená v místě určeném v poštovní adrese do domovní schránky adresáta nebo do jeho dodávací schránky, když tuto dodávací schránku nemá obviněný ani zřízenu a domovní schránku má obviněný uzamčenu a její vybírání denně zajišťuje manželka obviněného, bydlící na stejné adrese. I přesto, že schránku pravidelně vybírala, nezjistila, že by do ní výzva ohledně předmětného předvolání byla vložena. Obviněný nebyl proto ve smyslu výše uvedené vyhlášky vyzván k převzetí zásilky a nebyl o ní ani ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. jiným vhodným způsobem vyrozuměn. Krajský soud tudíž ve veřejném zasedání nemohl konstatovat, že jsou splněny podmínky uvedené v §64 odst. 2 tr. ř. upravující právní fikci doručení, a proto pochybil, pokud rozhodl, že se veřejné zasedání bude konat v nepřítomnosti obviněného, když za dostatečnou považoval účast obhájce obviněného.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání obviněného bylo dne 12. 7. 2006 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud neměl ke dni rozhodnutí o dovolání k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., přičemž existence některého z nich je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Citované ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána „… v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům …“. V souladu s ním však ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá takovou nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat bez osobní účasti obviněného.
Vzhledem k tomu, že obviněný prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu brojil proti tomu, že soud druhého stupně dne 16. 5. 2005 na veřejném zasedání projednal odvolání obviněného, ačkoliv ten podle svého tvrzení o tomto veřejném zasedání nebyl řádně vyrozuměn a nemohl se ho proto účastnit, jde o námitky na označený důvod dopadající.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Podle §64 odst. 4 tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 3 T 91/2004 se podává, že poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Českých Budějovicích, nařídil předseda senátu veřejné zasedání na den 16. 5. 2005 a obviněnému o tom bylo zasláno vyrozumění vzorem č. 7a „vyrozumění o veřejném zasedání“ (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení) na adresu, kterou obviněný ve vlastnoručně psaném dopise, ze dne 27. 9. 2004 doručil Okresnímu soudu v České Krumlově k sp. zn. 3 T 91/2004, k rukám JUDr. H. (viz č. l. 309 spisu) sdělení, jímž dal na vědomí, svou novou adresu trvalého pobytu. Lze tedy toto sdělní považovat za adresu pro účely doručování, na niž mu byly všechny obsílky zasílány a kterou sám vypsal např. na dopise JUDr. H., ze dne 4. 11. 2004 (č. l. 320), a na kterou mu byl zaslán rozsudek soudu prvního stupně, který obviněný dne 14. 3. 2005 na této adrese také převzal. Tato adresa je uvedena též v odvolání obviněného (č. l. 354). Vyrozumění o veřejném zasedání bylo obsahem zásilky, která byla určena k doručení do vlastních rukou. Zásilku se obviněnému nepodařilo doručit. Na „dodejce“ proto bylo v kolonce „Zásilka uložena a adresát vyzván dne“ otištěno razítko s datem dne 25. 4. 2005. Na zdaní straně „dodejky“ je u téhož data vyznačeno, že uložení bylo oznámeno, konec odběrné lhůty připadající na 5. 5. 2005 a opakovaná výzva byla učiněna dne 2. 5. 2005 (č. l. 365). Protože si obviněný zásilku ani přesto nevyzvedl, byla tato jako „nevyžádaná“ vrácena zpět krajskému soudu, který ji obdržel dne 9. 5. 2005. Z protokolu o veřejném zasedání, ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 3 To 298/2005 (č. l. 366) vyplývá, že v rámci tohoto veřejného zasedání předseda senátu za zmiňovaných podmínek a po prohlášení obhájce, že s obviněným není v kontaktu, konstatoval, že lze vycházet z fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. Nato bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude provedeno v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit, že podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání ty osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Podle téhož ustanovení o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Tím, že předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích nechal obviněného vyrozumět o veřejném zasedání, vyjádřil, že osobní účast obviněného při veřejném zasedání nepovažuje za nutnou. Tomu pak odpovídal průběh veřejného zasedání, v němž nebyly prováděny žádné důkazy.
V posuzovaném případě se s ohledem na všechny uvedené okolnosti jednalo o situaci, kdy obviněnému bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou určenou k doručení do vlastních rukou ve smyslu §64 odst. 1 písm. c) tr. ř. a kdy obviněný jako adresát nebyl zastižen ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. Na takový případ dopadá shora citované ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněnému byla zásilka doručována na adresu, kterou označil pro účely doručování, je bezvýznamné, zda se v místě fakticky zdržoval či nikoliv a kdo vybíral jeho schránku. Za této situace nemůže obstát ani obhajoba obviněného, že oznámení o uložení zásilky neobdržel, protože je ve schránce jeho manželka neobjevila. Vznik tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. v posuzovaném případě nebyl vyloučen žádnou z okolností uvedených v §64 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, což by podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vylučovalo vznik tzv. fikce doručení, nýbrž byl o jeho konání vyrozuměn, a proto uložení zásilky nebylo podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vyloučeno. Předseda senátu krajského soudu nenařídil podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř., že zásilku obsahující vyrozumění o veřejném zasedání nelze uložit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1205/2005).
S ohledem na tyto skutečnosti dovolací soud shledal, že pokud Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jestliže obviněný výslovně soudu sdělil svou novou adresu trvalého pobytu a její změnu nikdy později neoznámil, když sám ani svůj pobyt právě na této adrese nevylučuje, bylo již věcí jeho odpovědného přístupu k průběhu řízení, aby sledoval, zda mu na tuto adresu nejsou zasílány písemnosti. Rozhodně nemohl ve výběru své pošty ze schránky spoléhat pouze na svou manželku, zvláště když sám vyvolal odvolací řízení a musel předpokládat, že bude odvolacím soudem obeslán. V této spojitosti nelze než konstatovat, že nedostatek péče samotného obviněného o ochranu vlastních procesních práv nemůže být dodatečně interpretován jako porušení těchto práv postupem soudu.
Pokud tedy Krajský soud v Českých Budějovicích považoval vyrozumění o veřejném zasedání za doručené obviněnému dnem 5. 5. 2005, je tento postup zcela v intencích ustanovení §64 odst. 2 tr. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného R. Č. je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. srpna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová