ECLI:CZ:NS:2006:8.TZ.125.2006.1
sp. zn. 8 Tz 125/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého R. R., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tmo 31/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, sp. zn. 27 Tm 5/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tmo 31/2006, byl p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného mladistvého R. R. v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, v ustanoveních §122 odst. 1 věta čtvrtá tr. ř., §76 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a v ustanoveních §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, se d o p l ň u j e tak, že obviněný mladistvý R. R. se zařazuje pro výkon uloženého trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a podle §5 odst. 3 a §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, do věznice pro mladistvé.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, byl obviněný mladistvý R. R. (nadále mladistvý) uznán vinným pod body 1) a 2) dvojnásobným proviněním maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) tr. zák., pod bodem 3) proviněním loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. v souběhu s proviněním neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 zákona. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (nadále též jen zákon č. 218/2003 Sb.), k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody nepodmíněnému na dvacet šest měsíců.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný mladistvý odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině pod bodem 3) a výroku o trestním opatření. Usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tmo 31/2006, bylo podané odvolání podle §256 jako nedůvodné zamítnuto.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch mladistvého R. R. proti označenému usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež vydaného v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, pod sp. zn. 27 Tm 5/2006, stížnost pro porušení zákona. Napadeným usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, v ustanoveních §122 odst. 1 věty čtvrté tr. ř., §76 zákona č. 218/2003 Sb. a v ustanoveních §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (nadále též jen zákon č. 169/1999 Sb.), a to v neprospěch mladistvého R. R.
Výroku o vině a výroku o uložení trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody včetně jeho konkrétní výměry stížnost pro porušení zákona ničeho nevytýkala. Pochybení Okresního soudu Plzeň-město spočívalo podle stěžovatele v tom, že ve svém rozsudku nedbal citovaných zákonných ustanovení a nerozhodl o zařazení mladistvého pro výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody do věznice pro mladistvé a pouze v odůvodnění rozsudku uvedl, že trestní opatření bude vykonáno ve věznici – zvláštním oddělení pro mladistvé. Odvolací soud tím, že v odůvodnění usnesení uvedl, že způsob výkonu trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody u mladistvého, který dosud nepřekročil 19. rok věku, je určen ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., toto pochybení podle něj nenapravil. Stěžovatel vytkl, že i on tak dospěl k nesprávnému názoru, že pokud je způsob výkonu tohoto trestního opatření upraven u mladistvých zvláštním zákonem, je rozhodnutí o něm ve výroku rozsudku nadbytečné a v důsledku této nesprávné úvahy odvolání mladistvého jako nedůvodné zamítl. Pro výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody měl být mladistvý správně zařazen do věznice pro mladistvé podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., §5 odst. 3 a §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. Zdůraznil, že výrok o zařazení mladistvého do zvláštní věznice pro mladistvé nebo zvláštního oddělení pro mladistvé je obligatorní součástí výroku o trestním opatření a tudíž ho soud musí vždy pojmout do výrokové části odsuzujícího rozsudku ve smyslu §122 odst. 1 věty čtvrté tr. ř.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že byl porušen zákon v neprospěch mladistvého R. R., a to usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tmo 31/2006 v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, v ustanoveních §122 odst. 1 věta čtvrtá tr. ř., §76 zákona č. 218/2003 Sb. a v ustanoveních §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb, a dále aby postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř. a chybějící výrok o způsobu výkonu trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody doplnil.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, resp. výroku, který učiněn nebyl, ač podle názoru stěžovatele učiněn být měl, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §122 odst. 1 věty čtvrté tr. ř. byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu. Není pochyb o tom, že totéž platí i ve vztahu k trestnímu opatření, jakým je nepodmíněné odnětí svobody.
Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, výkon trestního opatření odnětí svobody upravuje zvláštní zákon.
Podle §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (nadále zákon č. 169/1999 Sb.), se trestní opatření odnětí svobody u mladistvých, kteří nepřekročili 19. rok svého věku, vykonává odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace.
Podle §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. se vedle základních typů věznic uvedených v odstavci 1 zřizují zvláštní věznice pro mladistvé.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §259 odst. 2 tr. ř. záleží-li vada jen v to, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Je zjevné, že při rozhodování v trestní věci mladistvého R. R. soudy citovaná ustanovení nerespektovaly, poněvadž nerozhodly o způsobu výkonu trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody.
Při rozhodování o způsobu výkonu trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody je třeba mít na zřeteli, že hovoří-li zákon o soudnictví ve věcech mládeže v ustanovení §76 o zvláštním zákonu, nelze použít žádné z ustanovení trestního zákona, neboť z povahy věci vyplývá, že jeho subsidiarita coby obecného právního předpisu zde nepřichází v úvahu. Zvláštním zákonem se v tomto případě rozumí zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vymezuje odchylky způsobu výkonu trestního opatření odnětí svobody u mladistvých od výkonu trestu dospělých odsouzených. Zásadního významu je odchylka upravená v ustanoveních §8 odst. 2 a §5 odst. 3 citovaného zákona, podle nichž je nutno mladistvé, kteří dosud nepřekročili 19. rok svého věku, s ohledem na jejich věková specifika a s tím související potřeby, umístit odděleně od dospělých odsouzených. V §9 odst. 1 tohoto zákona je pak stanoveno, že o tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud podle zvláštního zákona. Znění těchto ustanovení nelze vyložit jinak, než že mladistvého, který nepřekročil 19. rok svého věku, je nutno pro výkon trestního opatření odnětí svobody zařadit do věznice pro mladistvé, jíž se pro potřeby výkonu odnětí svobody rozumí jak taková věznice, tak popřípadě i zvláštní oddělení pro mladistvé s uplatněním vnitřní diferenciace (k tomu též např. rozsudek Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 8 Tz 86/2004). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soud pro mládež nepostupuje podle §39a odst. 2 písm. a) až d), popřípadě odst. 3 tr. zák., a to proto, že zákon č. 218/2003 Sb. neupravuje zařazování mladistvých pro výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody do čtyř základních typů věznic. Při rozhodování o způsobu výkonu tohoto trestního opatření se rozhoduje pouze o zařazení do věznice pro mladistvé.
Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona opodstatněně upozornil, že soudy pro mládež musí při ukládání trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody mladistvému vyslovit, že mladistvý vykoná toto trestní opatření odděleně od ostatních odsouzených ve zvláštní věznici pro mladistvé. Výrok o zařazení mladistvého do zvláštní věznice pro mladistvé nebo zvláštního oddělení pro mladistvé je obligatorní součástí výroku o trestním opatření, a proto jej soud musí vždy pojmout do výrokové části odsuzujícího rozsudku. Nepostačí v odůvodnění rozhodnutí uvést, že trestní opatření bude vykonáno ve věznici – zvláštním oddělením pro mladistvé, jak konstatoval soud prvního stupně (strana 6 rozsudku), nebo že způsob jeho výkonu je u mladistvého, který nepřekročil 19. rok věku, určen ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., jak uvedl odvolací soud (strana 4 usnesení).
Pro výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody měl Okresní soud Plzeň město, soud pro mládež, mladistvého R. R. zařadit do věznice pro mladistvé podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve spojení s ustanoveními §5 odst. 3 a §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. a pokud tak neučinil, bylo na Krajském soudu v Plzni, soudu pro mládež, aby na tento nedostatek odpovídajícím způsobem reagoval; v úvahu přicházel jak postup ve smyslu §259 odst. 2 tr. ř., tak event. mohl sám tento chybějící výrok doplnit.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež proto shledal, že usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 7 Tmo 31/2006, byl porušen zákon v neprospěch mladistvého R. R. v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 2 tr. ř. a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, v ustanoveních §122 odst. 1 věta čtvrtá tr. ř., §76 zákona č. 218/2003 Sb. a v ustanoveních §5 odst. 3, §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. K odstranění tohoto nedostatku, veden požadavkem efektivity a hospodárnosti řízení, rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, soudu pro mládež, ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 27 Tm 5/2006, sám doplnil tak, že mladistvého R. R. zařadil pro výkon uloženého trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody podle §76 zákona č. 218/2003 Sb. a podle §5 odst. 3 a §8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. do věznice pro mladistvé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková